Jihlavské katakomby

Jihlavské katakomby: místo, kde se historie potkává se záhadami

Pod historickým centrem Jihlavy se rozprostírá rozsáhlý systém chodeb, sklepů a dalších prostor, který patří k největším svého druhu v České republice. Jihlavské katakomby měří přibližně 25 kilometrů a po znojemských katakombách jsou druhým nejrozsáhlejším historickým městským systémem u nás. Chodby zasahují pod velkou část centra města a některé úseky se nacházejí několik metrů pod povrchem. Samotná historie těchto prostor je velmi zajímavá. První části začaly vznikat už na přelomu 13. a 14. století. Původně šlo především o sklepy a skladovací prostory, které obyvatelé Jihlavy postupně rozšiřovali, propojovali a prohlubovali. Později vznikala další podlaží a některé části byly vyzděny nebo jinak upraveny. Dnes se běžně uvádějí tři úrovně, přičemž nejhlubší chodby mohou ležet přibližně 8 až 14 metrů pod povrchem. Jenže Jihlavské katakomby se postupně proslavily něčím úplně jiným než svou velikostí. Staly se jedním z nejznámějších míst v České republice spojovaných s údajnými paranormálními jevy.

Tajemná Svítivka

Jedním z nejslavnějších míst celých katakomb je takzvaná Svítivka, tedy úsek chodby, jehož stěny po předchozím osvětlení ve tmě vydávají jemné nazelenalé světlo. Chodbu objevili amatérští speleologové v 70. letech 20. století a její neobvyklé vlastnosti okamžitě vyvolaly řadu otázek. Dlouhou dobu totiž nebylo jasné, proč zrovna tento úsek světélkuje. Vznikaly nejrůznější teorie. Mluvilo se o přítomnosti zvláštních minerálů, světélkujících bakterií nebo hub. Objevovaly se dokonce úvahy o radioaktivní hornině či fosforu a některá vysvětlení už zasahovala hluboko do oblasti legend a záhad. Pozdější průzkumy ale přinesly mnohem prozaičtější vysvětlení. Chemické rozbory ukázaly, že světélkování souvisí s luminiscenčním nátěrem obsahujícím mimo jiné baryt a wurtzit. Podobné materiály se používaly během druhé světové války k označování únikových cest a prostor protileteckých krytů, protože po předchozím osvětlení dokázaly určitou dobu světélkovat i bez elektřiny. Samotná záhada světélkujících stěn tak má dnes poměrně rozumné vysvětlení. Tím ale příběh Jihlavských katakomb zdaleka nekončí.

Postava zachycená v katakombách

Mnohem větší pozornost milovníků paranormálních jevů přitáhla událost spojená s českým novinářem a spisovatelem Stanislavem Motlem. V 90. letech se rozhodl v jihlavských katakombách strávit noc a zjistit, zda jsou příběhy o zvláštních jevech pouze legendami, nebo zda se během dlouhého pobytu v chodbách podaří zachytit něco neobvyklého. Během tohoto průzkumu vznikl záznam, na kterém se měla objevit tmavá silueta připomínající lidskou postavu. Tento záběr se stal jedním z nejznámějších obrazových materiálů spojovaných s českými paranormálními případy. Dodnes se diskutuje o tom, co přesně kamera zaznamenala. Byl to skutečně člověk? Stín vytvořený světlem? Optický klam? Nebo něco, co se vysvětlit nepodařilo? Samotný záznam samozřejmě není důkazem existence ducha. Přesto jeho nejednoznačnost způsobila, že se příběh jihlavských katakomb začal šířit daleko za hranice města.

S katakombami je spojován také jeden konkrétní prostor, který navštěvují lidé zajímající se o paranormální jevy. Podle některých svědectví zde návštěvníci popisovali nezvyklé pocity nebo dojem zvláštní energie. Stanislav Motl při svém průzkumu oslovil také osoby označované jako senzibilové a podle dobových vyprávění měly v těchto místech vnímat neobvyklý tok energie mezi kamennými stěnami. Lidé, kteří se o podobné jevy zajímají, tento výklenek navštěvují dodnes a někteří tvrdí, že zde zažívají něco, co jinde necítí. Nejde tedy pouze o jeden starý příběh, který někdo před desítkami let vyprávěl. Legenda žije dál díky návštěvníkům, kteří na místo přicházejí i proto, aby si sami ověřili, zda něco neobvyklého zaznamenají.

Jak mohly legendy vzniknout?

Jihlavské katakomby mají pro vznik podobných příběhů téměř ideální podmínky. Úzké chodby, naprostá tma, vysoká vlhkost, ozvěna a desítky metrů kamenných prostor dokážou výrazně změnit způsob, jakým člověk vnímá své okolí. Zvuk kroků se může odrážet z jiné chodby, kapající voda může připomínat vzdálené klepání a pohyb světla může vytvořit stín, který na okamžik působí jako lidská postava. Pokud člověk předem ví, že se na daném místě mají odehrávat nevysvětlitelné věci, začne mnohem více sledovat každý zvuk a každý pohyb. To ale automaticky neznamená, že všechna svědectví lze snadno vysvětlit. Rozdíl mezi tím, co lze objasnit běžnými fyzikálními podmínkami, a tím, co zůstává nejasné, je jedním z důvodů, proč Jihlavské katakomby dodnes přitahují tolik pozornosti.

Další vrstvu tajemné atmosféry přidává historie 20. století. Část chodeb byla během druhé světové války využívána jako protiletecký kryt. S tím se dnes spojuje také vznik luminiscenčního nátěru ve Svítivce. Světélkující povrch mohl lidem pomáhat při orientaci během výpadků elektrického proudu. Katakomby tedy nebyly pouze skladištěm nebo historickou kuriozitou. V určitých obdobích zde lidé skutečně hledali ochranu před nebezpečím na povrchu. Představa desítek lidí ukrytých v temných chodbách během válečných událostí sama o sobě působí silně a není těžké pochopit, proč se k takovému místu postupně připojily příběhy o duchách a nevysvětlitelných událostech.

Rozsah, který není na první pohled vidět

Návštěvník, který dnes vstoupí do přístupné části Jihlavských katakomb, vidí pouze zlomek celého systému. Pod městem se nachází přibližně 25 kilometrů chodeb a celková plocha prostor dosahuje asi 50 000 metrů čtverečních. Existují dokonce údaje, podle kterých mohl být systém před některými zásahy a zasypáváním ve 20. století podstatně delší. Katakomby vytvářejí skutečný labyrint. Člověk stojící v jedné chodbě nemusí vůbec tušit, co se odehrává o několik metrů dál za zdí, pod ním nebo nad ním. Zvuky se mohou přenášet složitým způsobem a jejich původ je někdy velmi obtížné určit. I proto jsou staré katakomby prostředím, kde snadno vznikají příběhy o krocích bez viditelného původce, hlasech nebo postavách mizících za rohem.

Nejslavnější údajný paranormální důkaz z Jihlavy zůstává dodnes především otázkou interpretace. Na jedné straně stojí lidé, kteří jsou přesvědčeni, že zachycená silueta představuje něco neobvyklého. Na druhé straně existuje několik zcela přirozených možností – hra světla a stínu, člověk pohybující se mimo hlavní záběr nebo nedokonalost tehdejšího záznamového zařízení. Bez dalších nezávislých důkazů nelze s jistotou tvrdit, co přesně kamera zachytila. Možná je to také důvod, proč tento případ vydržel tak dlouho. Kdyby bylo možné jednoznačně dokázat, že šlo o člověka nebo obyčejný stín, příběh by pravděpodobně dávno skončil. Kdyby naopak existoval nezpochybnitelný důkaz něčeho paranormálního, už bychom nemluvili pouze o legendě. Celý případ tak stále zůstává někde mezi těmito dvěma možnostmi.

Jihlavské katakomby dnes

Dnes je část Jihlavských katakomb přístupná veřejnosti a Svítivka patří k jejich nejznámějším atrakcím. Návštěvníci tak mohou na vlastní oči vidět místo, kolem kterého vzniklo tolik příběhů. Pro někoho jsou katakomby především mimořádnou historickou památkou, pro jiného místem spojeným s jedním z nejslavnějších českých příběhů o duchovi a pro dalšího fascinujícím labyrintem, kde kombinace historie, tmy a lidské představivosti vytváří atmosféru, kterou lze jen těžko napodobit.

Svítící chodba už svou záhadu z velké části vydala a víme, že za jejím nazelenalým světlem pravděpodobně stojí luminiscenční nátěr. Příběhy o podivných pocitech, údajných energiích a především záznam stínové postavy však zůstávají součástí historie tohoto místa. Možná má každý z těchto jevů naprosto běžné vysvětlení. Možná některé události vznikly pouze díky prostředí, očekávání návštěvníků a lidské představivosti. A možná se v rozsáhlých chodbách pod Jihlavou odehrálo něco, pro co zatím jednoduše nemáme jednoznačnou odpověď. Právě tato nejistota dělá z Jihlavských katakomb jedno z nejzajímavějších míst spojených s paranormálními příběhy v České republice