O AUTORCE

Jmenuji se Kateřina Šupková a píšu podpseudonymem Artemis.

A jinak? Jsem vlastně úplně normální holka, která žije normální život, řeší normální věci a jen ji tak nějak odjakživa přitahuje všechno, co úplně normální není. 😄

Vždycky mě bavily záhady, nevysvětlitelné události a příběhy, u kterých člověk chvíli přemýšlí a říká si: "Tak dobře… a co když na tom fakt něco je?"

A zdaleka nejde jen o duchy. Zajímají mě zážitky blízké smrti, otázky kolem toho, co může být po smrti, UFO, staré legendy, prokleté předměty, podivná místa a vlastně všechno, kde existují svědectví, nějaká fakta, ale stejně nakonec zůstane viset ve vzduchu otázka, co se tam doopravdy stalo.

Horory mám samozřejmě ráda taky. 😄 Ale musí být dobré. Žádná dvě hodiny trvající blbost, po které člověk na konci jen kouká a přemýšlí, co tím vlastně chtěl autor říct. 😂 Nejradši mám duchařiny, horory inspirované skutečnými událostmi a celkově filmy, které mají nějaký příběh a hlavu a patu. Hodně mě baví i sci-fi a samozřejmě se ráda podívám i na dobrou komedii.

Možná mě všechna tahle témata přitahují i proto, že sama mám za sebou několik zážitků, pro které jsem dodnes nenašla normální vysvětlení. Některé byly zvláštní, některé dost nepříjemné a některé mě v tu chvíli dokázaly opravdu pořádně vyděsit.

Zároveň ale nejsem člověk, který uslyší v bytě ránu a okamžitě začne balit kufry, protože tam má ducha. 😂 Když se něco zvláštního stane, první přemýšlím nad tím, jestli to nemůže mít úplně normální vysvětlení. Otevřené okno, sousedi, trubky, elektronika… prostě cokoliv. Jenže jsou věci, u kterých jsem to vysvětlení nenašla ani po letech.

Právě z některých těchto zážitků nakonec vznikla i moje první kniha Moje creepy příběhy, které se opravdu staly. Ale nechci tady povídat jen o knize. O té je toho na tomhle webu dost. 😄 Tohle má být něco málo spíš o mně.

Neměla jsem úplně jednoduché dětství a jsou věci, které si raději nechávám pro sebe. Maminku jsem ale milovala, i když to s ní někdy nebylo úplně jednoduché. Byla opravdu velký pedant a dnes už vím, že právě díky ní jsem se naučila spoustu věcí, které se mi v životě hodily. Naučila mě, že si člověk některé věci musí prostě vybojovat sám, nevzdat se hned při prvním problému a umět se o sebe postarat. A čím jsem starší, tím víc si uvědomuju, kolik toho ve mně vlastně zůstalo právě po ní.

Asi i proto jsem typ člověka, který se do něčeho nejdřív vrhne… a teprve potom to začne rozebírat úplně ze všech možných stran. 😂 A když říkám rozebírat, myslím tím opravdu rozebírat. Dokud nemám pocit, že jsem něco promyslela do posledního detailu, dokážu se v tom vrtat pořád dokola.

Jsem taky dost upřímná. Možná někdy až moc. 😄 Když si něco myslím, většinou to řeknu. Někdy asi trochu rázněji, než by bylo nutné, ale nikdy nemám potřebu někomu záměrně ubližovat. Snažím se být férová, říkat věci narovinu a pomoct, když můžu.

A právě proto asi ze všeho nejvíc nesnáším lhaní. Radši, aby mi člověk řekl pravdu na rovinu, i kdyby mě měla naštvat. Možná si zanadávám, možná se chvíli budu vztekat, ale pořád se o tom dá mluvit. Jakmile ale zjistím, že mi někdo opakovaně lže, důvěra je pro mě pryč. A když tu tlustou čáru jednou udělám, většinou už se k tomu člověku nevracím.

Stejně tak nemusím faleš, přetvářku, pomluvy a lidi, kteří vám něco říkají do očí a něco úplně jiného za zády. Vadí mi nespravedlnost, povýšenost, manipulace a zbytečná arogance. Asi i proto si mnohem víc vážím lidí, kteří dokážou říct věci normálně a na rovinu, i když to třeba není zrovna příjemné.

Čím jsem starší, tím víc si taky dávám pozor na to, koho si pustím opravdu blízko k sobě. Známých může mít člověk spoustu, ale najít někoho, komu můžete opravdu věřit, říct mu všechno a vědět, že to mezi vámi zůstane, je podle mě dnes docela vzácnost. Asi proto mám jedno svoje pravidlo – v první řadě věřit sama sobě. Protože lidí, kterým se dá věřit opravdu na sto procent, podle mě člověk za život moc nepotká.

Naštěstí mám vedle sebe dlouhodobého partnera, u kterého vím, že jsem měla opravdu štěstí. Není to člověk, který by musel všechno říkat nahlas, ale když je potřeba, udělal by pro mě cokoliv. Je hodný, je na něj spoleh a navíc je neuvěřitelně vtipný. Dokáže mě pokaždé rozesmát, překvapit a udělat mi radost, často i úplnou maličkostí. Rád pomůže ostatním a lepšího chlapa bych si vedle sebe upřímně ani neuměla představit. 🖤

A když zrovna neřeším nějaké creepy téma nebo nerozebírám něco do posledního detailu, mám ráda i úplně normální věci. Baví mě auta, filmy, ráda se směju a chtěla bych mnohem víc cestovat.

Zatím jsem se několikrát podívala na Krétu a přesně taková místa mám ráda – palmy, horko, moře a něco zajímavého kolem, co stojí za objevování. Jednou bych se ale opravdu chtěla podívat do Japonska. To je takový můj velký cestovatelský sen a naštěstí ne jen můj, takže doufám, že se tam jednou opravdu dostaneme. 🇯🇵

A teď ještě k Artemis. 😄

To jméno nevzniklo kvůli knize a nevymyslela jsem si ho ve chvíli, kdy jsem začala přemýšlet nad tím, pod čím budu psát. Artemis je moje přezdívka už dlouho. Poprvé jsem to jméno slyšela v jednom filmu, strašně se mi zalíbilo a nějak mi zůstalo v hlavě. Začala jsem ho používat jako přezdívku a časem ke mně prostě tak nějak přirostlo.

Takže když přišlo na otázku autorského pseudonymu, vlastně nebylo moc nad čím přemýšlet.

Byla jsem Artemis už dávno předtím. 🖤

Jinak se ale neberu nijak přehnaně vážně. Mám ráda humor, ráda se směju a i spoustu svých vlastních creepy zážitků dnes dokážu vyprávět s nadhledem.

Protože ono je sice hezké zpětně vyprávět strašidelný příběh, ale realita někdy vypadá třeba trochu jinak. Sedíte večer u televize, koukáte na nějaké haunted vyšetřování a po třech nevysvětlitelných ranách do okna vás to vyděsí natolik, že si pak radši rychle pustíte Simpsonovy jako psychickou podporu. 😂

A asi přesně taková jsem i normálně. Dokážu být vážná, když je potřeba, ale mnohem radši mám, když se člověk může zasmát. Nemusím ze sebe dělat něco, co nejsem, a stejné je to i s tím, co píšu.

Takže jestli jste se dostali až sem, asi už o mně víte docela dost. 😄

Jsem Kateřina. Nebo Artemis. Záleží, odkud mě znáte.

Mám ráda humor, dobré horory a sci-fi, auta, moře, teplo, záhady, upřímnost a lidi, kterým se dá opravdu věřit. Občas něco řeknu trochu ostřeji, občas všechno rozeberu desetkrát víc, než by bylo potřeba, a když mě něco chytne, dokážu se do toho ponořit úplně naplno.

A vlastně bych to asi ani nechtěla mít jinak.

Děkuji každému, kdo si něco z mé tvorby přečte, podpoří mě nebo se sem prostě jen občas vrátí.

Děkuji, že jste součástí mého příběhu.

Artemis 🖤🩶🤍