Jak vznikla moje kniha

Když se dnes ohlédnu zpátky, dochází mi, že tahle kniha vlastně nezačala vznikat před pár měsíci. Začala vznikat už před mnoha lety, jen jsem o tom tehdy samozřejmě vůbec nevěděla.

Od dětství se mi děly různé věci, které jsem si neuměla vysvětlit. Některé byly jen zvláštní, jiné mě opravdu vyděsily. A času jsem zjistila, že když o nich někomu vyprávím, lidi většinou reagují podobně. Buď mi věří, nebo si myslím, že jsem si to nějak vsugerovala, špatně zapamatovala nebo prostě vysvětlila po svém. Nikdy jsem ale potřebovala někoho přesvědčovat, že to bylo přesně tak, jak říkám. Spíš jsem si chtěla ty vzpomínky někde uchovat.

Tak jsem si začala zapisovat.

Nejprve jen do telefonu. Později do počítače. Občas jsem něco doplnila, někdy jsem si vzpomněla na další detail a jindy zase na událost, na kterou jsem skoro zapomněla. Vůbec mě tehdy nenapadlo, že by z toho jednou mohla být kniha.

Když už jsem těch příběhů měla sepsaných víc, chtěla jsem si v počítači udělat složku, abych měla všechny na jednom místě. Přemýšlela jsem, jak ji pojmenuju, a úplně spontánně jsem napsala: "Moje creepy příběhy, které se opravdu staly." V tu chvíli jsem vůbec netušila, že jsem si tím vlastně pojmenovala svoji budoucí knihu. 😄 Až později mi došlo, že ten název vlastně sedí úplně přesně, takže už zůstal.

Jednou jsem si pak všechny své poznámky znovu pročítala. Bylo toho už opravdu hodně, desítky stran různých událostí z různých období mého života. A právě tehdy mě poprvé napadlo:

Co kdybych z toho udělala knihu?

Ne proto, abych někomu dokazovala, že paranormální jevy existují. To ani není můj cíl. Chtěla jsem prostě sepsat své příběhy tak, jak se staly, a nechat na každém, co si o nich bude myslet.

A tím vlastně začala úplně nová část celé té cesty. Začala jsem jednotlivé příběhy upravovat, přepisovat, skládat za sebe a dávat jim nějakou podobu. A tehdy jsem zjistila, že napsat knihu není vůbec tak jednoduché, jak to možná venku vypadá. 😄 Některé části šly skoro samy, jiné jsem přepsala znovu. Pořád jsem něco upravovala, doplňovala, mazala a vracela se k tomu znovu, protože jsem chtěla, aby to co nejvíc odpovídalo tomu, jak si ty události opravdu pamatuju.

A pak mi došlo ještě něco.

napsat knihu je vlastně jen začátek.

Najednou bylo potřeba začít řešit všechno kolem ní. Najít lidi, kteří mi pomůžou s redakcí, korekturami, ilustracemi, obálkou nebo sazbou, do toho začít tvořit webové stránky, řešit propagaci a spoustu dalších věcí, o kterých jsem předtím neměla skoro žádnou představu. Upřímně jsem vůbec netušila, kolik práce, domlouvání a rozhodování se za jednou knihou ve skutečnosti skrývá.

Byly chvíle, kdy jsem si říkala, jestli jsem si toho na sebe nevzala až moc. Ne proto, že bych té knize přestala věřit, ale protože každá hotová věc většinou znamenala, že se objevily další dvě. 😄 Pořád bylo potřeba něco řešit, rozhodovat se a učit se věci, které jsem předtím nikdy nedělala.

Ale stejně jsem pokračovala dál.

Pořád jsem totiž věděla, proč jsem s tím začala. Nechtěla jsem jen vydat knihu a tím to celé uzavřít. Chtěla jsem vytvořit něco, co tu zůstane. Něco, co si někdo přečte třeba i za několik let.

A možná si u některého příběhu řekne:

"Ty jo, něco podobného jsem zažil taky."

Postupně kolem knihy začal vznikat i tenhle web. Původně měl být hlavně o knize ao všem kolem jejího vzniku. Jenže postupně se to celé trochu rozrostlo. 😄a jsem přidával články o záhadných místech, nevysvětlitelných případech, paranormálních jevech a dalších tématech, která mě začala sama bavit a ke kterému jsem chtěla na jednom místě vracet.

A vlastně jsem za to ráda. Protože z něčeho, co původně začalo jen jako pár poznámek v telefonu, vznikla kniha, web a celý tenhle projekt.

Asi největší věc, kterou si z celé té cesty zatím odnáším, je to, že i úplně obyčejný nápad může postupně vyrůst v něco mnohem většího, než člověk původně čekal.

Stačí prostě někde začít.

A hlavně to nevzdat pokaždé, když se něco zkomplikuje. 😄

Děkuju každému, kdo se rozhodl být součástí téhle cesty. Ať už tím, že si čte moje příběhy, sleduje vznik knihy nebo ji jednou vezme do ruky.

Tohle je teprve začátek. 🖤🩶🤍