Na venkově v Burrillville na Rhode Islandu stojí starý statek, který se stal jedním z nejslavnějších strašidelných domů na světě. Dnes ho většina lidí zná jednoduše jako The Conjuring House. Právě zde žila v 70. letech rodina Perronových – Roger, Carolyn a jejich pět dcer Andrea, Nancy, Christine, Cindy a April – která po dobu téměř deseti let tvrdila, že v domě zažívá nevysvětlitelné události. Jejich příběh později zaujal Eda a Lorraine Warrenovy a nakonec inspiroval film V zajetí démonů (The Conjuring) z roku 2013.

Film však zdaleka není přesným záznamem skutečných událostí. Andrea Perronová později uvedla, že film je podle ní přibližně z 95 % fikce a z 5 % tvrdé reality. To ale neznamená, že by rodina tvrdila, že se nic nestalo. Právě naopak. Perronovi dlouhodobě popisovali celé spektrum zážitků – od relativně klidných setkání až po události, které rodinu děsily natolik, že Carolyn nakonec podle Andrey řekla, že v domě už další zimu nepřežije.

Rodina Perronových přichází do domu

Perronovi se do starého venkovského domu nastěhovali na začátku 70. let a zůstali zde přibližně do roku 1980. Rodinu tvořili rodiče Roger a Carolyn a jejich pět dcer. Andrea Perronová byla nejstarší a právě ona později popsala rodinné zkušenosti v trilogii House of Darkness House of Light.

Podle Andrey se paranormální aktivita neprojevovala jediným "duchem". Tvrdila, že v domě existovalo více různých přítomností a že některé působily neškodně nebo dokonce přátelsky, zatímco jiné byly výrazně nepříjemnější. Později uvedla, že rodina zažívala setkání s entitami velmi rozdílného charakteru.

Tohle je důležité, protože film celý příběh výrazně zjednodušil a soustředil ho na jedinou hlavní nepřátelskou postavu.

Kroky, pohybující se předměty a postavy v domě

Rodina podle svých pozdějších výpovědí slýchala nevysvětlitelné kroky, rány a další zvuky přicházející z částí domu, kde podle nich nikdo nebyl. Objevovat se měly také pohybující se předměty a lidské postavy, které se náhle objevily a zase zmizely.

Některé události měly být drobné.

Jindy měli Perronovi pocit, že se v místnosti nachází někdo další.

Andrea Perronová tvrdila, že všechny děti v domě něco zažily, i když každá z dívek měla trochu jiné zkušenosti. Některé přítomnosti podle ní nevypadaly nebezpečně. Jiné působily natolik nepříjemně, že se rodina některých částí domu začala obávat.

Zápach připomínající rozkládající se maso

Dalším opakovaně popisovaným jevem byl velmi nepříjemný zápach, který měl přicházet bez zjevného zdroje.

Rodina měla popisovat pach připomínající rozklad nebo hnijící maso, který se objevil a zase zmizel. Podobné zápachy patří mezi jevy, které se v paranormálních příbězích objevují poměrně často, ale v případě Perronových pochází tvrzení především z jejich vlastních výpovědí.

Carolyn a žena u postele

Jedno z nejsilnějších svědectví pochází přímo od Carolyn Perronové.

Později vzpomínala, že se jednou kolem páté hodiny ráno probudila a uviděla v ložnici vysokou ženskou postavu.

Popsala ji jako děsivou ženu s hlavou připomínající spleť pavučin a řídkými prameny vlasů. Carolyn tuto událost označila za jednu z nejděsivějších věcí, které kdy v životě viděla.

Právě Carolyn měla být podle rodiny jedním z lidí, na které se nejnepříjemnější část aktivity zaměřovala nejvíce.

Bathsheba Sherman – skutečná žena, ale ne prokázaná čarodějnice

Film V zajetí démonů udělal z Bathsheby Shermanové hlavní démonickou postavu celého příběhu.

Skutečná Bathsheba Shermanová opravdu existovala.

Ale právě tady je potřeba velmi výrazně oddělit historii od filmu.

Neexistuje spolehlivý historický důkaz, že Bathsheba byla čarodějnice, satanistka nebo vražedkyně dítěte. Skeptická historická pátrání nenašla důkazy potvrzující dramatickou filmovou verzi jejího života a novější dokumenty i samotná Andrea Perronová upozorňují, že Bathsheba mohla být démonizována neprávem.

Andrea dokonce později uvedla, že podle ní Bathsheba nebyla jedinou ani nutně nejnebezpečnější přítomností, kterou rodina v domě vnímala. Podle ní se většina událostí začala automaticky připisovat Bathshebe až poté, co Lorraine Warrenová prohlásila, že v domě cítí temnou přítomnost a spojila ji právě s ní.

Takže historicky můžeme potvrdit, že Bathsheba Shermanová existovala.

Nemůžeme ale potvrdit, že byla čarodějnicí nebo že byla zdrojem údajných paranormálních událostí v domě.

Ed a Lorraine Warrenovi přicházejí do domu

V roce 1973 se do případu zapojili Ed a Lorraine Warrenovi, kteří už tehdy vyšetřovali údajné paranormální jevy. K rodině se dostali poté, co se o jejich zkušenostech dozvěděli prostřednictvím dalších lidí z paranormální komunity.

Lorraine Warrenová tvrdila, že po vstupu do domu okamžitě cítila, že se v něm nachází něco neobvyklého.

Warrenovi se následně pokusili zjistit, co se v domě podle jejich interpretace nachází a zda je možné rodině pomoci.

Jenže jejich působení neskončilo tak, jak ho ukazuje film.

Séance, která všechno ukončila

Jednou z nejdramatičtějších událostí skutečného případu byla séance, kterou Warrenovi v domě provedli.

Andrea Perronová tvrdí, že ji tajně sledovala.

Během séance měla Carolyn začít mluvit hlasem, který podle rodiny nebyl její, a měla používat jazyk, kterému ostatní nerozuměli. Andrea později uvedla, že její matka byla i se židlí údajně zvednuta nad zem a následně prudce odhozena.

Andrea tuto noc označila za jedinou událost v domě, během které byla skutečně úplně vyděšená.

Roger Perron měl být po průběhu séance natolik rozzuřený a vystrašený, že Warrenovým řekl, aby okamžitě odešli a už se nevraceli. Tím jejich aktivní vyšetřování domu skončilo.

Takže oproti filmu není pravda, že by Warrenovi rodinu jednoduše "zachránili", vyhnali z domu zlo a příběh skončil.

Perronovi v domě dál žili.

Rodina zůstala ještě několik let

Perronovi se po návštěvě Warrenových okamžitě neodstěhovali.

V domě zůstali až přibližně do roku 1980.

Podle Andrey rodinu dlouho držela především finanční situace a skutečnost, že nebylo jednoduché tak velký statek jednoduše opustit.

Nakonec však Carolyn podle Andrey řekla Rogerovi, že další zimu v domě nepřežije, protože měla pocit, že na ni zde něco dlouhodobě útočí. Rodina se poté odstěhovala do Georgie.

Co se stalo s domem po Perronových?

Dům samozřejmě nezmizel.

Měl další majitele a několik z nich později veřejně mluvilo o tom, že filmová pověst domu je podle nich přehnaná nebo že během svého pobytu nezažívali nic podobného tomu, co popisovala rodina Perronových. Právě proto existuje kolem celého případu dodnes silný spor mezi věřícími a skeptiky.

V posledních letech se však dům otevřel paranormálním návštěvám a vyšetřováním.

Oficiální prezentace The Conjuring House ho dnes přímo nabízí jako místo pro ghost hunts, noční vyšetřování, historické prohlídky a speciální paranormální akce.

A právě tím začala úplně nová kapitola jeho historie.

Vyšetřování AnyOli v The Conjuring House

Do skutečného domu, který proslavil případ rodiny Perronových a později také film V zajetí démonů, se vydala i česká paranormální vyšetřovatelka AnyOli společně s Vany a Portym. V rámci série Haunted USA zde provedli vlastní paranormální vyšetřování a pokoušeli se zachytit nevysvětlitelné jevy přímo na místě. Video patří k jejím nejsledovanějším paranormálním vyšetřováním a zachycuje jejich pobyt přímo v The Conjuring House.

https://www.youtube.com/watch?v=gAh7DszZP14

Sam and Colby – týden v The Conjuring House

Mezi nejznámější moderní vyšetřování patří bezpochyby Sam Golbach a Colby Brock.

Do domu se poprvé vydali už dříve, ale jejich největším projektem se stal A Week at The Conjuring House, během kterého zde v roce 2023 strávili celý týden a vytvořili několikadílnou sérii. Projekt byl natolik úspěšný, že se ještě před uvedením na YouTube promítal také ve více než stovce amerických kin.

🎥 SAM AND COLBY – CELÝ TÝDEN V CONJURING HOUSE

Surviving A Week at The Real Conjuring House

▶️ https://www.youtube.com/watch?v=U5lR8GdcJyo

Jde o první část jejich velkého sedmidenního vyšetřování.

Další části pokračují mimo jiné v lese za domem a v suterénu.

🎥 THE WOODS

Surviving A Week at The Conjuring House PT 2: The Woods

▶️ https://www.youtube.com/watch?v=2dzlDYcG8Xc

🎥 THE EXORCISM

Surviving A Week at The Conjuring House: The Exorcism

▶️ https://www.youtube.com/watch?v=KS4ZrHwmqFI

Cody a Satori – klepání, které vyvolalo obrovskou kontroverzi

Právě během série Sama a Colbyho se mimořádně známou stala dvojice Cody Ray DesBiens a Satori Hawes.

Tvrdili, že dokážou komunikovat s duchy prostřednictvím série klepání nebo praskavých zvuků, které mají odpovídat na otázky a postupně skládat písmena a jména.

Sam a Colby jejich metodu během pobytu natočili a prezentovali jako velmi silný zážitek.

Jenže po zveřejnění videí začala obrovská internetová debata o tom, zda zvuky skutečně vznikaly paranormálně, nebo zda mohly mít přirozené vysvětlení.

Sam a Colby proto později zveřejnili také nezkrácené testování metody a další rozhovory, ve kterých se snažili reagovat na pochybnosti.

Je tedy správné uvést, že šlo o jednu z nejdiskutovanějších událostí moderní historie domu – ale ne o prokázaný důkaz komunikace s duchy.

Project Fear – Dakota, Chelsea, Tanner a Alex v Conjuring House

Do domu dorazili také Dakota Laden, Chelsea Laden, Tanner Wiseman a Alex Schroeder, tedy tým Project Fear, dříve známý z pořadu Směr hrůza (Destination Fear).

Jejich vyšetřování vzniklo jako začátek jejich série Haunted House Tour a bylo rozděleno do dvou hlavních epizod.

První díl měl premiéru 2. února 2024.

🎥 PROJECT FEAR – 1. ČÁST

We Broke Down in Tears | The Real Conjuring House

▶️ Project Fear – oficiální playlist:

https://www.youtube.com/playlist?list=PLP_zcu1LVLKVd-uGxKwcA43urkzkqqOOY

Epizoda se soustředí mimo jiné na setkání s Codym a Satori a jejich údajnou metodou komunikace prostřednictvím klepání. Samotný Project Fear ji popsal jako jedno ze svých nejkontroverznějších vyšetřování.

O týden později následovalo pokračování.

🎥 PROJECT FEAR – 2. ČÁST

Evil Encounter at The Real Conjuring House

V druhé části se tým zaměřil na temnější část vyšetřování a podle jejich vlastního popisu je údajná přítomnost vedla do lesa a následně do suterénu domu.

Project Fear tak patří mezi nejznámější současné paranormální týmy, které v The Conjuring House strávily noc a provedly zde vlastní vyšetřování.

Další návrat Sam and Colby

Sam a Colby se do domu později znovu vrátili.

V novějším videu The NEW Conjuring House: A Night Turned Demonic znovu strávili noc přímo v domě a pokoušeli se navázat kontakt s přítomnostmi, které zde podle nich zaznamenali už při předchozích návštěvách.

🎥 SAM AND COLBY – NÁVRAT

The NEW Conjuring House: A Night Turned Demonic

▶️ https://www.youtube.com/watch?v=zSJRUojx3dE

Dokument The Sleepless Unrest

The Conjuring House se stal také předmětem celovečerního paranormálního dokumentu The Sleepless Unrest: The Real Conjuring Home.

Tvůrci v domě strávili několik nocí a zaměřili se přímo na otázku, zda se aktivita popisovaná Perronovými objevuje i desítky let po jejich odchodu.

Bathsheba: Search for Evil – kdo byla skutečná Bathsheba?

Pokud je člověk zvyklý pouze na film, velmi zajímavý je dokument Bathsheba: Search for Evil.

Ten se soustředil právě na otázku, kdo byla skutečná Bathsheba Shermanová a kolik z její dnešní pověsti vzniklo až prostřednictvím paranormální legendy a filmu.

Na dokumentu se podíleli také členové rodiny Perronových a Andrea ho označila za jednu z produkcí, která podle ní jejich příběh zachytila mnohem poctivěji než hollywoodský film.

Právě novější výzkum Bathsheby je důležitý, protože nepotvrdil filmový obraz vraždící čarodějnice.

The Conjuring – film versus skutečnost

Film The Conjuring měl premiéru v roce 2013 a z domu udělal světovou ikonu hororu. Patrick Wilson a Vera Farmiga ztvárnili Eda a Lorraine Warrenovy a film vydělal stovky milionů dolarů.

Základ skutečně vychází z případu Perronových.

Rodina existovala.

Dům existuje.

Perronovi tvrdili, že zde zažili paranormální jevy.

Warrenovi skutečně přijeli.

A skutečně zde proběhla séance, po které je Roger Perron z domu vykázal.

Ale velká část konkrétního filmového děje byla vytvořena pro hororový příběh.

Bathsheba nebyla prokázanou čarodějnicí.

Warrenovi neprovedli filmový exorcismus, kterým by dům "vyčistili".

Perronovi po jejich návštěvě neodešli.

A údajná aktivita podle rodiny pokračovala ještě několik dalších let.

Lidé tvrdí, že se něco děje dodnes

Současná pověst domu už dávno nestojí pouze na příběhu Perronových.

Po otevření objektu paranormálním návštěvám zde začaly vznikat stovky dalších vyšetřování. Současný web The Conjuring House přímo nabízí návštěvníkům možnost vlastního ghost huntu a tvrdí, že paranormální aktivita v domě pokračuje.

Návštěvníci a vyšetřovatelé zde popisují kroky, klepání, hlasy, pohyb senzorů, stíny nebo pocity přítomnosti.

Tyto zkušenosti samozřejmě nelze automaticky považovat za důkaz duchů.

Starý dům vydává zvuky.

Dřevo pracuje.

V domě se pohybují lidé.

A člověk, který vstoupí do jedné z nejslavnějších paranormálních lokalit na světě, už přichází s určitým očekáváním.

Právě proto je The Conjuring House tak fascinující.

Dům, který má dva úplně rozdílné příběhy

Existují vlastně dva Conjuring Houses.

Jeden je ten filmový.

Démonická Bathsheba, exorcismus, dramatický boj Warrenových a rodina zachráněná na poslední chvíli.

A potom existuje skutečný starý dům na Rhode Islandu.

Dům, ve kterém sedm členů rodiny žilo téměř deset let a později tvrdilo, že všichni zažili něco, co nedokázali vysvětlit.

Dům, do kterého přijeli Ed a Lorraine Warrenovi a po jedné děsivé séance byli vykázáni.

Dům, do kterého o půl století později přijeli Sam and Colby, Project Fear a desítky dalších paranormálních vyšetřovatelů a stále tvrdí, že uvnitř slyší, vidí nebo zaznamenávají něco zvláštního.

Možná je největší část jeho pověsti výsledkem filmu, legend a lidské psychiky.

Možná starý dům pouze pracuje, praská a vytváří přesně ty zvuky, které chce vyděšený člověk slyšet.

Ale rodina Perronových začala o svých zkušenostech mluvit dlouho předtím, než James Wan natočil první film.

A právě to je důvod, proč se The Conjuring House stal něčím víc než jen filmovou kulisou.

Je to místo, kde se skutečný rodinný příběh, paranormální vyšetřování, historie a hollywoodský horor spojily tak dokonale, že dnes patří k nejznámějším haunted houses na světě.

Jen málokterý strašidelný dům zná tolik lidí jako Amityville Horror House na Long Islandu ve státě New York. Dům s charakteristickými okny připomínajícími oči se stal symbolem amerického paranormálního folkloru a inspiroval desítky filmů, knih a dokumentů. Jeho pověst však nezačala žádným duchem. Začala skutečnou vraždou šesti členů jedné rodiny.

O rok později se do domu nastěhovali George a Kathy Lutzovi se třemi dětmi. Vydrželi zde pouhých 28 dní. Potom dům opustili a tvrdili, že uvnitř zažili nevysvětlitelné pachy, pohyby předmětů, hlasy, zelenou hmotu vytékající ze stěn, postavu s červenýma očima i události, které považovali za démonické. Jejich příběh se stal základem knihy The Amityville Horror a následně jednoho z nejslavnějších hororových filmů všech dob. Dodnes ale zůstává otázka:

Stalo se v Amityville skutečně něco paranormálního – nebo vznikl jeden z největších hororových podvodů 20. století?

Noc, kdy zemřela celá rodina DeFeových

Dům tehdy stál na adrese 112 Ocean Avenue v Amityville.

V noci na 13. listopadu 1974 zde třiadvacetiletý Ronald DeFeo Jr., přezdívaný Butch, zastřelil šest členů vlastní rodiny.

Zemřeli jeho rodiče Ronald DeFeo Sr. a Louise DeFeová a jeho čtyři sourozenci – Dawn, Allison, Marc a John Matthew.

Ronald DeFeo Jr. nejprve tvrdil, že rodinu zavraždil někdo jiný. Nakonec se ale přiznal. Při procesu jeho obhajoba argumentovala psychickou poruchou a DeFeo mimo jiné tvrdil, že slyšel hlasy, které ho přiměly vraždit. Porota ho však shledala vinným ze šesti vražd druhého stupně a dostal šest trestů v délce 25 let až doživotí.

Právě tato skutečná tragédie se později stala základem všech paranormálních příběhů spojených s domem.

Jedna z největších záhad vraždy

Případ DeFeových dodnes vyvolává otázky především kvůli tomu, jak mohlo být šest lidí zastřeleno v jednom domě, aniž by ostatní členové rodiny utekli nebo zavolali pomoc.

V průběhu let vznikla celá řada teorií.

Ronald DeFeo několikrát změnil svou verzi událostí. Později například tvrdil, že na vraždách měla podíl jeho sestra Dawn a že on sám zabil pouze ji. Pro takovou verzi se ale nikdy nenašly důkazy.

Tohle je důležité: skutečné vraždy jsou dokonale doložené. Paranormální vysvětlení nikoliv.

Lutzovi kupují dům po vraždě

Přibližně rok po vraždách koupili dům George a Kathy Lutzovi.

Věděli, co se v něm stalo.

Dům byl však díky své minulosti výrazně levnější než podobné nemovitosti v okolí a rodina se rozhodla, že tragická historie pro ně nebude překážkou.

Do domu se nastěhovali v prosinci 1975 společně s Kathyinými třemi dětmi a psem Harrym.

Jenže během několika týdnů se podle jejich pozdějšího vyprávění začala atmosféra domu měnit.

George se měl probouzet ve 3:15 ráno

Jedním z nejslavnějších detailů celého případu je čas 3:15 ráno.

George Lutz tvrdil, že se začal pravidelně probouzet přibližně ve stejnou dobu.

Právě kolem tohoto času měla být podle pozdějšího vyprávění zavražděna rodina DeFeových.

George údajně během svého pobytu v domě začal být posedlý krbem. Neustále přikládal dřevo, přestože v domě nebyla neobvyklá zima. Rodina také tvrdila, že některé části domu byly nevysvětlitelně ledové, zatímco jiné byly normálně vytápěné.

Tyto události známe především z vyprávění Lutzových a knihy Jaye Ansona. Neexistuje nezávislý důkaz potvrzující jejich paranormální původ.

Mouchy uprostřed zimy

Jedním z prvních velmi podivných jevů mělo být obrovské množství much.

Podle knihy a výpovědí Lutzových se v jednom z pokojů objevovaly desítky much, přestože byl prosinec a venku byla zima.

Rodina je měla opakovaně odstraňovat, ale znovu se objevovaly.

Mouchy se později staly jedním z nejznámějších motivů filmové verze The Amityville Horror.

Jodie – tvor s červenýma očima

Malá Melissa Lutzová, které rodina říkala Missy, měla údajně začít mluvit o neviditelném příteli jménem Jodie.

Jodie podle ní nebyl obyčejný člověk.

Dívka ho měla popisovat jako zvláštního tvora připomínajícího prase.

George později tvrdil, že jednou v noci zahlédl za oknem dvojici červených očí, které podle něj patřily právě Jodiemu. Další verze příběhu popisují otisky připomínající zvířecí stopy v okolí domu.

Právě některé podobné detaily byly později skeptiky výrazně zpochybněny. Například tvrzení o stopách ve sněhu se dostalo do problémů poté, co vyšetřovatelé zjistili, že v uváděnou dobu podle meteorologických údajů nesněžilo.

Zelená hmota ze stěn

Další slavný motiv je téměř jako vystřižený z hororu.

Lutzovi tvrdili, že ze stěn a dalších částí domu začala vytékat zelená slizovitá substance.

Také měli pozorovat černé skvrny na sanitárním vybavení a další podivné změny v domě.

Pro zelený "sliz" nikdy nebyl předložen ověřitelný fyzický důkaz a majitelé, kteří dům koupili později, uváděli, že nenašli některá poškození popisovaná v knize.

Kathy měla levitovat nad postelí

Podle George Lutze se jednou v noci probudil a spatřil svou ženu Kathy vznášející se nad postelí.

V jiných okamžicích měl mít pocit, že se její vzhled na okamžik mění a že vidí mnohem starší ženu.

Podobné události patří mezi nejextrémnější tvrzení rodiny a jsou velmi známé díky knize a filmům.

Neexistuje však žádný fotografický nebo jiný nezávislý záznam, který by něco podobného potvrzoval.

Dveře a okna se údajně otevíraly samy

Lutzovi také tvrdili, že se v domě samovolně otevíraly a zavíraly dveře, předměty měnily místo a někdy se ozývaly hlasité rány.

George měl jednu noc zjistit, že velké vstupní dveře jsou poškozené, jako kdyby na ně působila obrovská síla.

Pozdější majitelé domu ale tato tvrzení zpochybňovali a uváděli, že původní dveře, okna a zámky nevykazovaly poškození odpovídající dramatickému popisu v knize.

Tajemná "Red Room"

George Lutz údajně objevil v suterénu malý prostor natřený červenou barvou, který rodina začala označovat jako Red Room.

V knize je místnost prezentována téměř jako tajná komora.

Pozdější majitelé však uvedli, že šlo jednoduše o malý prostor nebo skříň v suterénu, která nebyla nijak záhadně ukrytá.

Právě podobné detaily jsou důvodem, proč je případ Amityville dodnes tolik kontroverzní.

Kněz a hlas "Get out"

Lutzovi požádali katolického kněze, aby dům požehnal.

S případem je spojován kněz Ralph J. Pecoraro, v knize označovaný jako Father Mancuso.

Podle jedné z verzí během požehnání domu zaslechl mužský hlas, který mu měl říct:

"Get out." – "Vypadni."

V pozdějších letech však vznikly rozpory ohledně toho, co přesně kněz v domě zažil a kolikrát tam byl. Některé jeho výpovědi se lišily a celý příběh kolem jeho návštěvy patří k často diskutovaným částem případu.

Po 28 dnech rodina utekla

Lutzovi nakonec v domě vydrželi jen přibližně 28 dní.

V lednu 1976 dům opustili.

Podle jejich tvrzení byla poslední noc tak děsivá, že o některých událostech odmítali podrobně mluvit.

Vzali děti, psa a několik základních věcí a odjeli.

Velká část jejich majetku zůstala v domě.

A tím se z obyčejného místa činu začala rodit legenda.

Ed a Lorraine Warrenovi vstupují do Amityville

Po odchodu Lutzových se o případ začali zajímat Ed a Lorraine Warrenovi.

Dne 6. března 1976 se účastnili vyšetřování domu společně s televizním štábem Channel 5 New York a reportérem Michaelem Linderem. Během vyšetřování byly pořizovány infračervené časosběrné fotografie.

Lorraine Warrenová později tvrdila, že v domě cítila mimořádně silnou negativní přítomnost.

Ed Warren případ později označil za jednu z nejhorších lokalit, s jakými se setkali. Warreni podporovali tvrzení Lutzových a byli přesvědčeni, že dům byl skutečně paranormálně aktivní.

Fotografie "Ghost Boy"

Právě během tohoto vyšetřování vznikla jedna z nejslavnějších paranormálních fotografií vůbec.

Fotograf Gene Campbell rozmístil v domě infračervenou kameru.

Na jedné z fotografií se v prostoru u schodiště objevila postava připomínající malého chlapce s jasně osvětlenýma očima.

Fotografie byla veřejnosti výrazněji představena až několik let poté a velmi rychle získala přezdívku Amityville Ghost Boy.

Pro mnoho lidí šlo o jeden z nejsilnějších důkazů celého případu.

Existuje ale i mnohem méně paranormální vysvětlení.

Skeptici upozorňovali, že postava může být jednoduše jedním z lidí přítomných během vyšetřování, případně členem vyšetřovacího týmu zachyceným neobvyklým světlem a úhlem.

Dodnes tedy není fotografie považována za jednoznačný důkaz ducha.

🎥 ED A LORRAINE WARRENOVI – AMITYVILLE

The Real Story of Ed & Lorraine Warren – část věnovaná Amityville

▶️ https://www.youtube.com/watch?v=aN1oo-XWLss

Dokument se věnuje několika Warrenovým případům a obsahuje také část o jejich zapojení do vyšetřování Amityville.

Hans Holzer – další slavný vyšetřovatel

Do domu se dostal také jeden z nejslavnějších amerických badatelů paranormálních jevů Hans Holzer.

Holzer je někdy označován za jednoho z průkopníků moderního ghost huntingu a během kariéry napsal více než sto knih.

V lednu 1977 vstoupil do Amityville společně s médiem Ethel Johnson-Meyersovou.

Médium během vyšetřování tvrdilo, že v domě vnímá přítomnost spojenou s původními obyvateli oblasti.

Holzer později vyslovil teorii, že Ronald DeFeo mohl být během vražd ovlivněn nějakou cizí paranormální silou.

Jeho teorie však obsahovala tvrzení, že dům stojí na původním indiánském pohřebišti nebo posvátném místě, což místní historické zdroje odmítly.

To je další krásný příklad toho, jak se u Amityville realita během let smíchala s legendami.

🎥 HANS HOLZER A AMITYVILLE

True Horrors & Hauntings of Amityville

▶️ https://www.youtube.com/watch?v=7MKFENflo6M

Pořad Davea Schradera se věnuje nejen Lutzovým a vraždám rodiny DeFeových, ale také přímo vyšetřování Hanse Holzera a Warrenových.

Stephen Kaplan – vyšetřovatel, který Amityville označil za podvod

Velmi důležitou osobou je také paranormální vyšetřovatel Stephen Kaplan.

A právě jeho příběh ukazuje úplně druhou stranu Amityville.

Kaplan tvrdil, že ho George Lutz krátce po odchodu z domu kontaktoval a požádal o vyšetřování.

Kaplan mu měl odpovědět, že jeho tým nebude za vyšetřování nic účtovat, ale pokud zjistí, že jde o podvod, řekne to veřejnosti.

Podle Kaplana Lutz následně vyšetřování zrušil.

Kaplan poté strávil mnoho let studiem případu a společně se svou ženou Roxanne napsal knihu The Amityville Horror Conspiracy.

Jeho závěr byl jednoznačný:

Příběh o strašení považoval za podvod.

Kaplan tedy nebyl klasickým skeptikem stojícím úplně mimo paranormální svět. Sám se označoval za parapsychologa a paranormálního badatele – jen právě tomuto konkrétnímu případu nevěřil.

Právník Ronald DeFea tvrdil, že příběh vymysleli společně

Největší problém pro celý příběh přišel od člověka, který byl spojený přímo s Ronaldem DeFeem.

Jeho bývalý právník William Weber později veřejně prohlásil, že s Georgem a Kathy Lutzovými příběh vytvářeli společně.

V roce 1979 tvrdil, že hororový příběh vznikal během několika setkání a že část událostí byla vytvořena proto, aby měla příběhová verze větší dramatický účinek.

Lutzovi to odmítali.

George Lutz až do smrti tvrdil, že jejich zážitky byly skutečné.

Právě proto dodnes existují dvě naprosto rozdílné verze stejného příběhu.

Detektor lži

George a Kathy Lutzovi později absolvovali polygraph – test na detektoru lži.

Podle tehdejších vyhodnocení test neukázal, že by při popisování svých zážitků lhali.

To ale není definitivní důkaz.

Polygraph není považován za spolehlivý vědecký způsob určování pravdy a jeho výsledky mohou ovlivnit stres, přesvědčení testované osoby i mnoho dalších faktorů.

Je tedy možné, že Lutzovi svému vlastnímu příběhu skutečně věřili – ale samotný test nemůže dokázat, že se události objektivně staly.

Majitelé po Lutzových nic nezažili

Jedna z nejsilnějších námitek proti paranormálnímu příběhu je přitom velmi jednoduchá.

Další majitelé domu většinou žádnou výraznou paranormální aktivitu nehlásili.

James a Barbara Cromartyovi koupili dům v roce 1977 a žili zde přibližně deset let.

Veřejně tvrdili, že se v domě nic paranormálního nedělo.

Také další majitelé v následujících desetiletích většinou popisovali dům jako normální rodinnou nemovitost.

To samozřejmě automaticky nedokazuje, že Lutzovi lhali.

Pokud ale měl být dům opravdu naplněn extrémně agresivní paranormální aktivitou, je zvláštní, že se po jejich odchodu nic srovnatelného neopakovalo.

Adresa byla změněna

Sláva domu začala být pro pozdější majitele obrovským problémem.

Lidé přijížděli dům fotografovat, zastavovali před ním a snažili se dostat co nejblíže.

Adresa domu byla proto později změněna ze slavného 112 Ocean Avenue na 108 Ocean Avenue. Dům také prošel úpravami a jeho nejslavnější půlkruhová okna připomínající oči byla změněna.

Dnes jde o soukromý rodinný dům.

Není muzeem.

Neprovádějí se v něm veřejné paranormální prohlídky.

A současné obyvatele není vhodné obtěžovat.

Proto tam Destination Fear ani moderní týmy běžně nevyšetřují

Na rozdíl od Conjuring House, které je dnes otevřené paranormálním týmům, je Amityville soukromá rezidence.

Proto tam nenajdeme moderní vyšetřování Destination Fear, Project Fear, Ghost Adventures nebo Sam and Colby přímo uvnitř domu.

To není proto, že by o Amityville neměli zájem.

Jednoduše se dovnitř běžně nesmí.

Nejvýznamnější skutečná paranormální vyšetřování proto pocházejí hlavně ze 70. let – především Warrenovi a Hans Holzer.

Amityville: Horror or Hoax?

Jeden z nejzajímavějších dokumentů o případu vznikl právě proto, že ukazuje obě strany sporu.

History Channel odvysílal v roce 2000 dokumentární dvojici Amityville: The Haunting a Amityville: Horror or Hoax?

V dokumentu se řeší tvrzení Warrenových, Lutzových i skeptických vyšetřovatelů včetně Kaplana.

Pokud člověk nechce jen hororovou verzi příběhu, ale opravdu se snaží pochopit, proč je Amityville dodnes tak kontroverzní, právě tenhle typ dokumentu je mnohem zajímavější než samotný film.

Video se věnuje vraždám DeFeových, tvrzením Lutzových i kontroverzím kolem nejslavnějšího amerického "haunted house".

🎥 DALŠÍ PODROBNÝ ROZBOR

The Disturbing True Story of The Amityville Horror

▶️ https://www.youtube.com/watch?v=Gz_iMaPeP3o

Video prochází skutečný případ vražd, 28denní pobyt Lutzových i pozdější pochybnosti o celém paranormálním příběhu.

The Amityville Horror – kniha a film

V roce 1977 vyšla kniha Jaye Ansona The Amityville Horror: A True Story.

Stala se obrovským bestsellerem.

O dva roky později následoval film The Amityville Horror s Jamesem Brolinem a Margot Kidder.

Film byl mimořádně úspěšný a následovala dlouhá série pokračování, remake z roku 2005 s Ryanem Reynoldsem a desítky dalších filmů, které využívaly jméno Amityville.

Příběh se navíc nepřímo dostal také do světa V zajetí démonů.

Úvod filmu The Conjuring 2 z roku 2016 ukazuje právě Eda a Lorraine Warrenovy při vyšetřování Amityville.

Samotné filmové zpracování je samozřejmě dramatizované.

Co je tedy na Amityville skutečné?

Tohle je u tohoto domu úplně zásadní.

Skutečné je:

Rodina DeFeových v domě žila.

Ronald DeFeo Jr. dne 13. listopadu 1974 zavraždil šest členů své rodiny.

George a Kathy Lutzovi dům koupili.

Bydleli v něm přibližně 28 dní.

Potom odešli.

Veřejně tvrdili, že zažili paranormální události.

Ed a Lorraine Warrenovi dům skutečně vyšetřovali.

Hans Holzer ho skutečně vyšetřoval.

Fotografie známá jako Ghost Boy skutečně vznikla během vyšetřování.

A z případu skutečně vznikla jedna z nejslavnějších hororových knih a filmových sérií historie.

Co prokázané není:

Že se Kathy vznášela nad postelí.

Že Jodie skutečně existoval.

Že z domu vytékala paranormální zelená substance.

Že se dveře ničily nadpřirozenou silou.

Že Ghost Boy je skutečně duch dítěte.

A především že za událostmi stála démonická přítomnost.

Největší haunted house příběh všech dob?

Možná právě proto Amityville funguje tak dobře i po více než půl století.

Kdyby šlo jen o ducha ve starém domě, možná by příběh dávno zmizel.

Jenže tady máme skutečnou vraždu šesti lidí.

Potom rodinu, která se nastěhovala na místo činu a po pouhých 28 dnech utekla.

Následně Eda a Lorraine Warrenovy.

Jednu z nejslavnějších údajných fotografií ducha.

Hanse Holzera.

Vyšetřovatele, který tvrdil, že celý případ je podvod.

Právníka vraha, který prohlásil, že pomáhal celý příběh vymyslet.

A Lutzovy, kteří přesto až do konce života tvrdili, že to, co v domě zažili, bylo skutečné.

Možná je Amityville největší paranormální podvod v historii.

Možná se v domě během těch 28 dní skutečně dělo něco, co se už nikdy neopakovalo.

A možná je pravda někde mezi tím.

Jedno je ale jisté.

Amityville už dávno není jen dům.

Je to legenda.

A kdyby měl člověk vybrat jediný strašidelný dům, jehož jméno zná téměř celý svět, Amityville by byl mezi prvními.

Název videa: Šokující pravda / Hrůza v Amityville / CZ dubbing

Autor: HiDaNn

Popis: Video dokumentárním způsobem přibližuje známý příběh domu v Amityville, jeho historii a události spojené s tímto případem.

Odkaz: https://www.youtube.com/watch?v=Ij5vUtwaZ0k

V malém městečku Villisca v americké Iowě stojí nenápadný bílý dřevěný dům. Kdyby člověk neznal jeho historii, pravděpodobně by kolem něj prošel bez většího zájmu. Právě zde ale během jediné noci v červnu roku 1912 zahynulo osm lidí – dva dospělí a šest dětí. Všichni byli napadeni sekerou ve spánku a pachatel nebyl nikdy usvědčen. Více než sto let poté zůstává případ jednou z nejslavnějších nevyřešených vražd v americké historii. A samotný dům má dnes ještě jinou pověst: návštěvníci zde hlásí dětské hlasy, kroky, pohyb hraček, záhadnou mlhu, doteky, zvuky z prázdných pokojů a komunikaci, kterou někteří spojují přímo se zavražděnými dětmi.

Rodina Mooreových

V domě žil Josiah B. Moore se svou manželkou Sarah a čtyřmi dětmi – Hermanem, Katherine, Arthurem a Paulem. Rodina patřila ve Villisce mezi známé a respektované obyvatele. Josiah podnikal s hospodářskou technikou a byl úspěšným místním obchodníkem.

V neděli 9. června 1912 se rodina účastnila dětského programu v místním presbyteriánském kostele. S nimi byly také dvě sestry, Lena a Ina Stillingerovy, kamarádky Katherine Mooreové. Po skončení programu dostaly dovoleno u Mooreových přespat. Domů dorazila skupina někdy po půl desáté večer.

Nikdo z osmi lidí uvnitř už následující ráno živý nebyl.

Noc z 9. na 10. června 1912

Vyšetřovatelé odhadovali, že k vraždám došlo někdy mezi půlnocí a druhou hodinou ranní.

Pachatel použil sekeru, která pravděpodobně patřila rodině Mooreových. Nejprve zaútočil v horním patře na rodiče a poté na jejich čtyři děti. Nakonec sestoupil do přízemí, kde spaly sestry Stillingerovy. Všech osm obětí zemřelo na těžká poranění hlavy.

Některé okolnosti místa činu byly velmi zvláštní.

Po útoku pachatel zakryl zrcadla a části oken látkami, zatáhl rolety a zakryl také těla obětí. Sekera byla ponechána v místnosti, kde spaly sestry Stillingerovy. Vyšetřovatelé navíc zjistili, že motivem pravděpodobně nebyla loupež – peníze v Josiahově peněžence zůstaly na místě.

Čekal vrah v domě ještě před návratem rodiny?

Jedna z nejděsivějších teorií tvrdí, že pachatel mohl být uvnitř domu ještě předtím, než se Mooreovi vrátili z kostela.

V půdním prostoru byly nalezeny stopy, které vyšetřovatele vedly k úvaze, že tam někdo mohl čekat. V přilehlé stodole se zase objevil otisk v seně poblíž otvoru, odkud bylo možné dům pozorovat. Nalezeny byly také vykouřené cigarety.

Pokud je tato rekonstrukce správná, znamenalo by to, že se vrah mohl skrývat jen několik metrů od rodiny, zatímco děti přicházely domů, převlékaly se a ukládaly ke spánku.

Nikdy se nepodařilo zjistit, zda tomu skutečně tak bylo.

Ráno, kdy dům zůstal úplně tichý

Sousedce Mary Peckhamové začalo být ráno podezřelé, že z domu Mooreových nevychází žádný zvuk.

Rodina běžně vstávala brzy, děti měly jít do školy a bylo potřeba postarat se o zvířata. Tentokrát ale byly dveře zamčené a všechna okna zakrytá.

Nakonec byl přivolán Josiahův bratr Ross Moore, který měl klíč. Po vstupu do domu objevil první oběti a okamžitě vyběhl ven.

Místo činu pak bohužel postihl problém, který by byl z dnešního hlediska pro kriminalisty katastrofální.

Do domu se dostaly desítky místních obyvatel, ještě než byl prostor řádně zabezpečen. Podle dnešního historického přehledu místem prošlo více než sto lidí a někteří dokonce manipulovali s předměty uvnitř. Tím mohlo dojít ke zničení obrovského množství stop, které by dnes mohly pachatele identifikovat.

Teprve později prostor zajistila Národní garda.

Nevyřešená vražda

Případ vyvolal obrovský zájem médií a policie prověřovala mnoho lidí. Nikdo však nebyl za vraždy pravomocně odsouzen.

Mezi nejznámější podezřelé patřil bývalý zaměstnavatel Josiaha Moorea Frank F. Jones, muž jménem William "Blackie" Mansfield, odsouzený vrah Henry Lee Moore – který s rodinou Mooreových nebyl příbuzný – a především putující kazatel Reverend George Jacklin Kelly.

Reverend George Kelly

Kelly patří dodnes mezi nejdiskutovanější podezřelé.

V noci vražd skutečně pobýval ve Villisce a účastnil se stejného dětského programu v kostele jako rodina Mooreových. Brzy ráno následujícího dne město opustil. Později se měl o případ neobvykle intenzivně zajímat a chtěl se dostat také na místo činu.

O několik let později byl zatčen a v roce 1917 stanul před soudem. V určité fázi se dokonce k vraždám přiznal, jenže okolnosti výslechu a spolehlivost přiznání byly silně problematické.

První proces nedospěl k verdiktu a při dalším řízení byl Kelly osvobozen.

Vraždy tak zůstaly nevyřešené.

Mohlo jít o sériového vraha?

Existuje ještě jedna mimořádně zajímavá teorie.

V několika státech amerického Středozápadu totiž v období kolem vražd ve Villisce došlo k dalším útokům na celé rodiny ve spánku, při kterých byla použita sekera a některé prvky místa činu se nápadně podobaly Villisce.

Jedním z lidí podezíraných v souvislosti s touto teorií byl Henry Lee Moore. Později byl skutečně odsouzen za dvojnásobnou vraždu sekerou, ale nikdy nebyl obviněn z vražd ve Villisce. Někteří badatelé proto dodnes zastávají teorii, že případ mohl být součástí širší série vražd spáchaných cestujícím pachatelem. Ani tato hypotéza však nebyla prokázána.

Dům se vrátil do roku 1912

Po desetiletích běžného používání byl dům v 90. letech zakoupen a následně zrekonstruován tak, aby co nejvíce odpovídal svému vzhledu v době vražd.

Moderní úpravy byly odstraněny a interiér byl vrácen do podoby jednoduchého domu z roku 1912. Dnes zde není klasická moderní elektřina ani vodovod a jednotlivé pokoje jsou zařízeny ve stylu období, kdy zde Mooreovi žili.

A právě po zpřístupnění domu veřejnosti začaly ve větší míře přicházet zprávy o údajných paranormálních jevech.

Dětské hlasy

V domě zemřelo šest dětí a právě dětské projevy patří mezi nejčastější zkušenosti návštěvníků.

Lidé tvrdí, že slyšeli dětské hlasy, smích, šeptání nebo zvuky pohybu, přestože v danou chvíli v místnosti žádné dítě nebylo. Někteří vyšetřovatelé zveřejnili EVP nahrávky, na kterých podle nich odpovídají dětské hlasy na položené otázky. Oficiální stránky domu potvrzují, že podobná svědectví a nahrávky návštěvníci přinášejí už více než dvacet let.

Zvláštní pověst má především dětský pokoj v horním patře.

"Mommy"

V roce 2020 v domě přespala skupina paranormálních vyšetřovatelek známých jako Ghost Moms. Pod postel umístily pohybový senzor a do dveří REM Pod.

Během vyšetřování se senzor spustil, přestože při kontrole pod postelí nic nenašly. Teprve při pozdějším poslechu záznamu si všimly něčeho dalšího.

Na nahrávce byl podle jejich výpovědi slyšet dětský hlas říkající "Mommy" – "Maminko". V místnosti samotné ho přitom během natáčení neslyšely.

Při další návštěvě se jim současně aktivovaly dva pohybové senzory a jedna členka skupiny tvrdila, že ucítila jemné zatažení za vlasy, přestože za ní nikdo nestál.

Jde samozřejmě o svědectví paranormální skupiny, nikoli nezávisle prokázanou komunikaci s mrtvými dětmi.

Děti hrající si s někým, koho dospělí neviděli

Oficiální web domu zaznamenává i velmi zvláštní výpovědi rodin, které místo navštívily.

Podle nich byly některé děti při návštěvě spatřeny, jak si hrají nebo komunikují s někým neviditelným pod postelí v přízemní místnosti, kde během vražd spaly sestry Stillingerovy.

Samotný fakt, že děti reagují na něco, co dospělý nevidí, samozřejmě není důkaz paranormální aktivity. Vzhledem k historii místnosti ale podobné zkušenosti výrazně přispěly k její pověsti.

Mlha pohybující se mezi pokoji

Další opakovaně hlášený jev je zvláštní mlha nebo opar.

Návštěvníci údajně viděli světlou mlhu pohybující se z jedné místnosti do druhé. Někteří paranormální vyšetřovatelé ji fotografovali a spojovali její pohyb s trasou, kterou mohl vrah během osudné noci procházet domem.

Tohle vysvětlení je samozřejmě pouze interpretací.

Dům je starý, má jiné proudění vzduchu než moderní stavby a podobné světelné jevy mohou mít řadu přirozených příčin.

Přesto se právě "mlha" v hlášeních z Villiscy opakuje.

Náhlý strach, smutek a vztek

Ne každý zážitek má podobu hlasu nebo postavy.

Návštěvníci podle provozovatelů často popisují také náhlé změny emocí – intenzivní strach, hluboký smutek nebo dokonce nečekaný vztek, který se objeví v konkrétní místnosti a po odchodu zmizí.

Je ale důležité připomenout, že člověk vstupuje do domu s vědomím, že v několika metrech od něj bylo brutálně zavražděno osm lidí, z toho šest dětí. Psychologický účinek takového místa může být mimořádně silný i bez jakékoliv paranormální aktivity.

Incident s nožem

Jedna z nejznepokojivějších událostí moderní historie domu se odehrála v roce 2014.

Muž, který se účastnil paranormální návštěvy, si do domu přinesl lovecký nůž, přestože podle správce dostal doporučení, aby ho dovnitř nenosil. Údajně se snažil přítomnosti v domě provokovat.

Později utrpěl vážné bodné zranění vlastním nožem a skončil v nemocnici. Incident byl označen jako sebepoškození, přičemž muž podle provozovatelů tvrdil, že si samotný okamžik zranění nepamatuje. Později se do domu vrátil a za své chování se omluvil.

Není žádný důvod tvrdit, že zranění způsobilo něco paranormálního. Jde ale o skutečnou moderní událost, která ještě více posílila temnou pověst Villiscy.

Směr hrůza (Destination Fear) – dvě lokality během jediné noci

Do Villisca Axe Murder House se vydali také Dakota Laden, Chelsea Laden, Tanner Wiseman a Alex Schroeder z pořadu Směr hrůza (Destination Fear).

Epizoda Villisca Axe Murder House and Malvern Manor měla premiéru 11. září 2021. Discovery+ ji vede jako 8. díl 3. řady; některé jiné katalogy ji číslují odlišně podle způsobu řazení epizod.

Tentokrát Dakota připravil něco, co do té doby v pořadu neudělal.

Tým rozdělil.

Část členů byla poslána do Villisca Axe Murder House a druhá část do nedalekého Malvern Manor. Každá dvojice tak musela část noci zvládnout bez zbytku týmu. Oficiální popis epizody přímo uvádí, že šlo o neobvyklý experiment se dvěma současně vyšetřovanými místy.

V případě Villiscy bylo samozřejmě hlavním tématem právě nevyřešené vyvraždění rodiny a otázka, zda v domě zůstalo něco spojeného s oběťmi nebo samotným pachatelem.

🎥 DESTINATION FEAR – VILLISCA AXE MURDER HOUSE

Investigating the Villisca Axe Murders | Destination Fear

▶️ https://www.youtube.com/watch?v=GsBZ53yra_U

Video se věnuje přímo vyšetřování Villisca Axe Murder House a skutečnému případu, který stojí za pověstí domu.

Ghost Adventures – Zak, Nick a Aaron ve Villisce

Villisca patří také mezi místa, která vyšetřovali Zak Bagans, Nick Groff a Aaron Goodwin z Ghost Adventures.

Epizoda Villisca Axe Murder House byla odvysílána 10. prosince 2010 a patří k raným vyšetřováním pořadu, kdy ještě fungovala původní trojice Zak, Nick a Aaron. HBO Max ji dnes uvádí v katalogu Ghost Adventures.

Tým se zaměřil především na dětské pokoje a na otázku, zda lze navázat kontakt s členy rodiny Mooreových nebo se sestrami Stillingerovými.

Pro fanoušky Ghost Adventures je Villisca zajímavá i tím, že nejde o místo s neurčitou legendou starou stovky let. Přesně víme, kdo v domě zemřel, kdy zemřel a ve kterém pokoji se jednotlivé oběti nacházely. Samotná interpretace zaznamenaných jevů jako duchů už samozřejmě zůstává věcí vyšetřovatelů.

Ghost Lab

Do domu se vydali také bratři Brad a Barry Klingeovi se svým týmem Everyday Paranormal v televizním pořadu Ghost Lab.

Jedna z epizod druhé řady se přímo zaměřila na Villisca Axe Murder House. Vyšetřovatelé zde používali elektronické vybavení a pokoušeli se zachytit projevy spojované s oběťmi vraždy.

Dům se objevil také v pořadech My Ghost Story a Most Terrifying Places in America, takže jeho paranormální pověst byla televizně známá ještě před pozdější návštěvou Destination Fear.

Sam and Colby – noc přímo v domě

Ve Villisce přespali také Sam Golbach a Colby Brock.

Jejich vyšetřování patří mezi nejsledovanější moderní videa z tohoto domu a kombinuje rekonstrukci vraždy s nočním paranormálním vyšetřováním.

🎥 SAM AND COLBY – VILLISCA AXE MURDER HOUSE

Our Haunted Night at Villisca Axe Murder House (SOLVED)

▶️ https://www.youtube.com/watch?v=_nu1-II8klI

Video má desítky milionů zhlédnutí a Sam s Colbym během noci zkoumají jednotlivé pokoje domu a snaží se zjistit, zda lze nějak vysvětlit události, které zde vyšetřovatelé zaznamenávají.

Project Fear – návrat Dakoty, Chelsea, Tannera a Alexe

Villisca pro tým neskončila ani televizní epizodou Destination Fear.

Po skončení pořadu se Dakota Laden, Chelsea Laden, Tanner Wiseman a Alex Schroeder vrátili už jako Project Fear a provedli zde další, samostatné vyšetřování. Tentokrát se členové týmu vydávali do domu také jednotlivě, takže zkušenost byla úplně jiná než při původní televizní návštěvě.

🎥 PROJECT FEAR – VILLISCA AXE MURDER HOUSE

Alone in Villisca Axe Murder House (Killer Revealed)

▶️ https://www.youtube.com/watch?v=gKrdA7M-UCw

Jde o celé vyšetřování Project Fear přímo ve Villisce.

Takže pokud tě baví právě Dakota, Chelsea, Tanner a Alex, Villisca je zajímavá tím, že můžeš jejich zkušenost s jedním místem porovnat ve dvou obdobích – nejprve jako Destination Fear a později jako Project Fear.

Dům, ve kterém můžete přespat i dnes

Villisca Axe Murder House je dnes přístupný veřejnosti a není to jen muzeum, které se večer zamkne.

Návštěvníci si mohou rezervovat celou noc přímo uvnitř domu. K dispozici jsou pokoje Mooreových, dětský pokoj i místnost spojená se sestrami Stillingerovými. Provozovatelé dokonce nabízejí zapůjčení vybavení pro ghost hunting.

Dům přitom zůstává záměrně velmi jednoduchý. Byl upraven tak, aby připomínal stav z roku 1912 a nepůsobil jako moderní hotel.

Člověk tedy večer zůstane v malém dřevěném domě, kde se před více než stoletím odehrála jedna z nejhorších nevyřešených vražd v Iowě.

A pak přijde noc.

Co je skutečnost a co paranormální legenda?

U Villiscy je důležité tyto dvě věci nepomíchat.

Vražda osmi lidí je historický fakt. Dochovaly se dobové noviny, soudní dokumenty a rozsáhlá vyšetřovací dokumentace. State Historical Society of Iowa dodnes uchovává samostatnou sbírku věnovanou Villisca Axe Murders.

Stejně skutečné je, že vrah nebyl nikdy pravomocně identifikován a že Reverend Kelly byl obviněn, ale odsouzen nebyl.

Paranormální část už prokázaná není.

Nemáme důkaz, že dětské hlasy na EVP patří zavražděným dětem.

Nemáme důkaz, že záhadná mlha představuje pachatele.

Nemáme důkaz, že senzory spouštějí duchové.

A nemáme důkaz, že se v domě nachází něco nadpřirozeného.

Máme ale stovky svědectví lidí, kteří od 90. let tvrdí, že uvnitř zažili něco, co si nedokázali vysvětlit.

Dům, kde je skutečný příběh děsivější než legenda

Villisca Axe Murder House možná vůbec nepotřebuje duchy.

Víme, že se večer 9. června 1912 osm lidí vrátilo z dětského programu v kostele.

Ví­me, že šest z nich byly děti.

Víme, že si šly lehnout.

A víme, že někdo během noci vstoupil do jejich pokojů a nikdo z nich už ráno nevstal.

Nevíme, kdo to byl.

Nevíme s jistotou, proč to udělal.

A více než sto let poté stále neznáme jméno člověka, který z domu odešel jako jediný živý.

Možná právě proto působí paranormální pověst Villiscy jinak než legendy o čarodějnicích nebo dávno zapomenutých přízracích.

Tady známe jména.

Josiah. Sarah. Herman. Katherine. Arthur. Paul. Lena. Ina.

A když dnes návštěvníci sedí ve tmě v dětském pokoji a z rekordéru se podle nich ozve slabý dětský hlas, není těžké pochopit, proč se Villisca Axe Murder House stal jedním z nejslavnějších haunted houses v Americe.

Na adrese 230 Second Street ve Fall River v Massachusetts stojí dům, jehož jméno zná téměř každý fanoušek amerických kriminálních případů a paranormálních záhad. Právě zde byli 4. srpna 1892 brutálně zavražděni Andrew Borden a jeho druhá manželka Abby. Z vražd byla obviněna Andrewova dcera Lizzie Bordenová, soud ji však osvobodil a pachatel nebyl nikdy spolehlivě určen. O více než sto třicet let později dům stále stojí, návštěvníci v něm mohou přespat – dokonce i v místnosti, kde byla Abby zavražděna – a lidé zde popisují kroky, pláč, dětský smích, postavy v dobovém oblečení, pohyb předmětů a hlasy přicházející z prázdných pokojů.

Rodina Bordenových

Andrew Jackson Borden byl ve Fall River úspěšným obchodníkem a investorem. Přestože byl velmi majetný, rodina žila poměrně střídmě v domě na Second Street. Společně s Andrewem zde bydlela jeho druhá manželka Abby, jeho dcery z prvního manželství Emma a Lizzie a irská služebná Bridget Sullivanová.

Vztahy uvnitř rodiny nebyly úplně bezproblémové. Lizzie a Emma měly napjatější vztah se svou nevlastní matkou Abby a v rodině se řešily také peníze, dědictví a převody nemovitostí na Abbyiny příbuzné. To se později stalo jedním z možných motivů, které vyšetřovatelé zvažovali.

Nikdo tehdy netušil, že se dům zanedlouho stane místem jednoho z nejslavnějších nevyřešených zločinů americké historie.

4. srpna 1892 – vražda Abby Bordenové

První zemřela Abby Bordenová.

Nacházela se v pokoji pro hosty v horním patře domu. Pachatel ji napadl zezadu a opakovaně udeřil ostrým nástrojem připomínajícím sekerku. Moderní historické rekonstrukce uvádějí přibližně 19 ran. Její tělo zůstalo ležet na podlaze vedle postele.

Podle vyšetřování zemřela přibližně hodinu až hodinu a půl před svým manželem.

V domě se v té době pohybovala Lizzie. Služebná Bridget Sullivanová část dopoledne pracovala venku a později odešla do svého pokoje odpočívat. Emma Bordenová byla mimo město.

A právě otázka, jak mohla být Abby mrtvá v horním patře, aniž by si toho někdo v domě všiml, se stala jednou z mnoha záhad případu.

Andrew Borden se vrací domů

Andrew se během dopoledne vrátil domů.

Později si lehl na pohovku v přízemním salonu.

Tam ho někdo napadl.

Andrew utrpěl přibližně 10 až 11 úderů do hlavy a obličeje a zemřel na místě. Jeho poranění byla natolik rozsáhlá, že fotografie místa činu patří dodnes k nejznámějším obrazovým materiálům případu.

Krátce nato Lizzie zavolala služebnou.

Andrew byl mrtvý.

A potom bylo objeveno i tělo Abby v horním patře.

"Lizzie Borden took an axe…"

Případ se okamžitě stal obrovskou senzací.

Později vznikla slavná říkanka:

"Lizzie Borden took an axe…"

Ta tvrdí, že Lizzie zasadila své nevlastní matce čtyřicet ran a otci dalších jednačtyřicet.

Ve skutečnosti jsou tato čísla nesprávná. Abby měla přibližně devatenáct zranění a Andrew zhruba deset až jedenáct. Říkanka však pomohla vytvořit legendu, která přežila více než století.

Proč začala policie podezírat Lizzie?

Lizzie se postupně dostala do středu vyšetřování kvůli několika okolnostem.

Její výpovědi o tom, kde se v určitých okamžicích nacházela, nebyly vždy úplně konzistentní. Vyšetřovatelé řešili rodinné spory o majetek a také skutečnost, že se Lizzie krátce před vraždami pokoušela koupit kyselinu prusovou, tehdy používanou jako jed.

Pozornost vzbudila také událost několik dní po vraždách.

Služebná Bridget Sullivanová a sousedka Alice Russellová viděly Lizzie, jak v kuchyni pálí šaty. Lizzie tvrdila, že šaty byly potřísněné barvou a už je nepotřebovala. Pro obžalobu však šlo o podezřelé jednání.

Ani tato okolnost ale nebyla přímým důkazem vraždy.

Vražedná zbraň

Policie v domě našla několik seker a sekerových hlav.

Jedna poškozená sekerka bez celé násady se stala hlavním podezřelým předmětem. Nikdy však nebylo spolehlivě prokázáno, že právě touto zbraní byli Andrew a Abby zavražděni.

To byl pro obžalobu zásadní problém.

Nebyla jasná vražedná zbraň.

Nebyl přímý svědek.

Nenašlo se krvavé oblečení, které by bylo možné jednoznačně spojit s Lizzie.

A žádný přímý fyzický důkaz ji na místě činu neusvědčoval.

Proces s Lizzie Bordenovou

Lizzie byla zatčena a v roce 1893 stanula před soudem.

Proces se stal mediální senzací.

Obžaloba ji představovala jako ženu s motivem a příležitostí spáchat obě vraždy. Obhajoba naopak zdůrazňovala absenci přímých důkazů a upozorňovala, že představa ženy z respektované rodiny, která by provedla tak brutální vraždu, je mimořádně nepravděpodobná. Dobové společenské představy o ženách a společenském postavení Lizzie hrály podle historiků při procesu významnou roli.

Dne 20. června 1893 byla Lizzie Bordenová osvobozena.

Nikdo další nebyl za vraždy obviněn.

Případ tak zůstal nevyřešený.

Zabila je Lizzie?

Dodnes to nevíme.

Existuje množství teorií.

Jedna tvrdí, že vraždy skutečně spáchala Lizzie.

Další podezírá služebnou Bridget Sullivanovou.

Jiné teorie pracují s Lizziinou sestrou Emmou, strýcem Johnem Morsem nebo někým úplně cizím, kdo mohl mít s Andrewem Bordenem obchodní či osobní konflikt. Ani jedna alternativa ale nebyla prokázána.

Lizzie strávila zbytek života ve Fall River. Po procesu se společně s Emmou přestěhovala do většího domu, který pojmenovala Maplecroft. Zemřela v roce 1927 ve věku 66 let.

Dům na Second Street ale mezitím získal úplně jiný život.

Z místa vraždy se stalo místo duchů

Dnes je původní Bordenův dům přístupný návštěvníkům. Probíhají zde historické prohlídky všech tří podlaží, paranormální programy a návštěvníci zde mohou také strávit noc. Oficiální provozovatelé pořádají rovněž ghost tours zaměřené na strašidelnou historii Fall River.

Návštěvníci přitom nemusí spát někde v moderní přístavbě.

Mohou být přímo v pokojích historického domu.

A ano – lze přespat i v místnosti, kde byla zavražděna Abby Bordenová.

Právě po otevření domu veřejnosti začalo přibývat stále více zpráv o údajných paranormálních jevech.

Postava Andrewa na pohovce

Jedním z nejčastěji popisovaných zjevení je údajná mužská postava v salonu, tedy právě v místnosti, kde byl Andrew Borden zavražděn.

Někteří návštěvníci tvrdili, že na okamžik viděli muže sedícího nebo shrbeného v blízkosti pohovky.

Postava měla poté zmizet.

Provozovatelé domu samozřejmě nemohou potvrdit, že by šlo skutečně o ducha Andrewa Bordena. Právě salon ale patří mezi části domu, ve kterých návštěvníci hlásí paranormální zážitky nejčastěji.

Ženská postava v dobovém oblečení

Další návštěvníci popisují ženské postavy v oblečení z konce 19. století, které mají procházet chodbami nebo se na krátkou dobu objevit v jednotlivých místnostech.

Někteří je spojují s Abby.

Jiní s Lizzie.

Ve skutečnosti samozřejmě není možné určit, koho návštěvníci případně zahlédli – nebo zda vůbec šlo o něco paranormálního. Výpovědi o ženských postavách v domě se ale objevují dlouhodobě.

Pláč, šeptání a rozhovory v prázdných pokojích

Hosté také hlásili pláč, kroky a tlumené rozhovory, které údajně přicházely z místností, ve kterých v danou chvíli nikdo nebyl.

Někteří návštěvníci se vydali za zvukem v přesvědčení, že slyší jiné hosty.

Místnost ale našli prázdnou.

Podobné zvuky samozřejmě mohou mít v historickém dřevěném domě řadu přirozených příčin. Zvuk se může přenášet mezi místnostmi a staré konstrukce pracují.

Přesto právě kroky a hlasy patří mezi nejčastěji popisované zážitky.

Děti v podkroví

Možná ještě podivnější je fakt, že velké množství hlášení se netýká Andrewova ani Abbyina ducha.

Týká se dětí.

Hosté nocující v horní části domu údajně slýchají dětský smích, chichotání, běhání a hraní, přestože v domě žádné děti nejsou.

Někteří lidé tvrdili, že se samy pohybovaly hračky, kuličky nebo dokonce ramínka na oblečení. Byl zaznamenán také příběh o houpacím křesle, které se mělo během noci přemístit k posteli a samo se houpat.

Děti, které ale nejsou Bordenovi

S těmito údajnými dětskými duchy je spojena místní legenda o dětech, které měly zemřít na sousedním pozemku.

Podle příběhu měla žena ve Fall River zabít své děti a jejich duchové se dnes údajně pohybují také v Bordenově domě.

Je ale důležité upozornit, že spojení konkrétních dětských duchů s Bordenovým domem je především paranormální tradicí a místní legendou, nikoliv spolehlivě prokázanou historií domu.

Ghost Moms – pohybový senzor uprostřed noci

V roce 2024 strávila v domě noc reportérka magazínu People společně s paranormální dvojicí Ghost Moms – Liz Beedleovou a Emily Penkeovou.

Skupina se ubytovala právě v podkrovním pokoji spojovaném s dětskými projevy.

Během nočního vyšetřování umístily do různých místností EMF zařízení a pohybové senzory. V pokoji, kde zemřela Abby, se jim podle jejich výpovědi bezprostředně po položené otázce rozblikalo zařízení reagující na změny elektromagnetického pole.

Krátce nato skupina zaslechla z chodby zvuk připomínající mužské zalapání po dechu, přestože tam podle nich nikdo nebyl.

Později se přesunuly do podkroví.

Zařízení tam vygenerovalo výraz "Hide and Seek" – "Schovávaná".

Když následně ženy usínaly, aktivoval se jeden z pohybových senzorů umístěných poblíž truhly s hračkami.

Jde samozřejmě o zkušenost konkrétních návštěvníků, nikoli vědecký důkaz komunikace s duchy.

Ghost Hunters – jedno z prvních známých televizních vyšetřování

Lizzie Borden House navštívil také tým původního pořadu Ghost Hunters.

Dům se objevil v epizodě, která kombinovala vyšetřování několika známých míst, a tým TAPS se zde zabýval především nevysvětlitelnými zvuky a projevy uvnitř domu.

Právě Ghost Hunters patřili mezi pořady, které pomohly udělat z Lizzie Borden House nejen slavné místo true crime historie, ale také známou destinaci moderního ghost huntingu.

Ghost Adventures – Zak, Nick a Aaron v domě Lizzie Bordenové

Jedno z nejznámějších televizních vyšetřování provedli Zak Bagans, Nick Groff a Aaron Goodwin z Ghost Adventures.

Epizoda Lizzie Borden House měla premiéru 20. října 2011. Zak, Nick a Aaron byli během noci zamčeni uvnitř domu a pokoušeli se zjistit, zda v budově zůstalo něco spojeného s brutálními vraždami.

Během lockdownu došlo také k velmi zvláštnímu psychickému efektu.

Oficiální popis epizody uvádí, že Zak a Nick začali pociťovat neobvykle silnou agresivitu. Právě změny nálady a pocit tlaku jsou přitom mezi paranormálními návštěvníky domu popisovány opakovaně.

Video obsahuje vyšetřování domu týmem Ghost Adventures.

Epizoda je zároveň oficiálně dostupná v katalogu Discovery+ jako Lizzie Borden House.

Sam and Colby – celá noc v domě

Do Lizzie Borden House se vydali také Sam Golbach a Colby Brock.

Jejich vyšetřování patří mezi nejznámější moderní YouTube výpravy do domu. Společně s dalšími hosty strávili noc přímo uvnitř a vedle historie vražd se soustředili na paranormální komunikaci v jednotlivých pokojích.

🎥 SAM AND COLBY – LIZZIE BORDEN HOUSE

Overnight in Axe Murderer's House (Lizzie Borden Hauntings)

▶️ https://www.youtube.com/watch?v=x1O_j2e2jvY

Jde o celé noční vyšetřování Sama a Colbyho přímo v domě.

Další paranormální týmy

Dům během let navštívilo obrovské množství menších i větších paranormálních skupin.

Dnes jsou noční paranormální programy přímo součástí nabídky domu a návštěvníci sem jezdí nejen kvůli historii vražd, ale právě také proto, aby se pokusili zaznamenat vlastní EVP, aktivaci pohybových senzorů nebo jiné údajné projevy.

Je to jeden z důvodů, proč existuje z Lizzie Borden House tolik různých svědectví. Nejde o opuštěný objekt, do kterého se kdysi dostal jeden televizní tým.

Lidé zde nocují pravidelně.

A každá další skupina přidává další příběhy.

Maplecroft – druhý dům Lizzie Bordenové

Zajímavé je, že paranormální historie Lizzie Bordenové se neomezuje pouze na dům vražd.

Po osvobozujícím rozsudku se Lizzie a její sestra Emma přestěhovaly do elegantnějšího domu známého jako Maplecroft.

Právě zde Lizzie žila až do své smrti v roce 1927.

Také Maplecroft se později stal předmětem paranormálních vyšetřování. Tým Kindred Spirits zde podle dostupných materiálů patřil mezi první moderní ghost hunting týmy, které dostaly možnost objekt rozsáhleji prozkoumat.

🎥 KINDRED SPIRITS – MAPLECROFT

Inside Lizzie Borden's Maplecroft Home | Kindred Spirits

▶️ https://www.youtube.com/watch?v=0cn9hMx4_No

Video se věnuje domu, ve kterém Lizzie žila po svém osvobození.

Dům můžete navštívit i dnes

Lizzie Borden House dnes stále stojí na 230 Second Street ve Fall River.

Probíhají zde každodenní historické prohlídky všech tří pater, během kterých návštěvníci uvidí obě místnosti, kde byli Andrew a Abby zavražděni. Rozšířená prohlídka zahrnuje i suterén, kde se nacházely některé předměty spojené s vyšetřováním.

Zároveň je možné v domě přespat.

Nejde tedy o repliku.

Člověk spí ve skutečném domě z roku 1892, jen několik metrů od míst, kde byli Andrew a Abby nalezeni mrtví.

Co je skutečnost a co legenda?

U Lizzie Borden House je skutečná historie sama o sobě natolik silná, že nepotřebuje žádné přikrášlení.

Skutečnost je:

Andrew a Abby Bordenovi byli 4. srpna 1892 brutálně zavražděni.

Obě vraždy se odehrály přímo v tomto domě.

Lizzie Bordenová byla obviněna.

V roce 1893 byla osvobozena.

Nikdo jiný nebyl za obě vraždy pravomocně odsouzen.

Dům stále existuje a je přístupný veřejnosti.

Paranormální část prokázaná není.

Nevíme, zda mužská postava v salonu představuje Andrewa.

Nevíme, zda ženské postavy patří Abby nebo Lizzie.

Nevíme, kdo nebo co aktivuje některá zařízení během ghost huntů.

A samozřejmě není možné prokázat, že dětský smích nebo hlasy skutečně patří zemřelým lidem.

Máme ale dlouhou řadu svědectví návštěvníků a paranormálních týmů, kteří tvrdí, že v domě zažili něco, co si nedokázali vysvětlit.

Dům, ve kterém je skutečná otázka stále nezodpovězená

Na Lizzie Borden House je možná nejděsivější jedna jednoduchá věc.

Villisca má neznámého vraha.

Amityville má usvědčeného vraha.

Conjuring House má především paranormální příběh.

Ale Lizzie Borden House má ženu, kterou celý svět zná jako údajnou vražedkyni – přestože ji soud prohlásil za nevinnou.

Více než 130 let poté stále nevíme, kdo v horním pokoji napadl Abby.

Nevíme, kdo o něco později stál před Andrewem spícím na pohovce.

A nevíme, kam pachatel po vraždách odešel.

Dnes mohou návštěvníci stát přesně na místech, kde oba zemřeli.

Večer mohou světla zhasnout.

A některým z nich se potom z chodby ozvou kroky, z podkroví dětský smích nebo z prázdné místnosti hlas.

Možná je to starý dům.

Možná očekávání člověka, který ví, co se zde stalo.

A možná právě proto je Lizzie Borden House jedním z nejslavnějších a nejznepokojivějších haunted houses v celé Americe.

Na adrese 508 North 2nd Street ve městě Atchison v Kansasu stojí nenápadný dům z 19. století, který se postupně stal jedním z nejslavnějších haunted houses v celých Spojených státech. Sallie House nevypadá jako místo z hororu. Nemá rozpadlé zdi ani opuštěné pokoje plné trosek. Přesto se s ním už více než třicet let spojují mimořádně nepříjemná svědectví: krvavé škrábance objevující se přímo na těle, samovolné požáry, pohyb hraček, světla rozsvěcující se bez člověka, dětské hlasy, rány ze zdí, kameny létající v suterénu a temná přítomnost, kterou někteří vyšetřovatelé odmítají považovat za ducha dítěte.

Sallie House proslavila především rodina Tonyho a Debry Pickmanových, která se do domu nastěhovala na začátku 90. let. Právě jejich zkušenosti byly několikrát natáčeny pro televizní pořad Sightings a některé z Tonyho údajných fyzických útoků byly zachyceny přímo před kamerami. Od té doby dům vyšetřovali Ghost Adventures, Nick Groff, BuzzFeed Unsolved, Project Fear a řada dalších paranormálních týmů.

Dům z 19. století

Sallie House byl postaven přibližně mezi lety 1867 a 1871 a je spojen s rodinou Finneyových. V domě později žil lékař Charles Finney. Právě z jeho povolání vznikl základ nejslavnější legendy domu.

Podle tradovaného příběhu měl doktor Finney ordinovat přímo v domě a část přízemí používat jako lékařskou ordinaci. Jednoho dne k němu měla přiběhnout vyděšená matka s přibližně šestiletou či sedmiletou dívkou jménem Sallie, která trpěla prudkými bolestmi břicha.

Lékař měl dojít k závěru, že dívka trpí zánětem slepého střeva a potřebuje okamžitou operaci.

Podle legendy začal operovat ještě předtím, než anestezie začala plně působit. Sallie se měla probudit nebo stále vnímat bolest, začít křičet a v průběhu zákroku zemřít. Dívka podle pozdějšího paranormálního výkladu nedokázala pochopit, že se jí lékař snaží zachránit život. Posledním mužem, kterého viděla, byl údajně doktor, který jí působil strašnou bolest. Právě tím se někdy vysvětluje, proč údajná entita v domě později útočila především na muže.

Jenže tady přichází důležitý problém.

Existovala vůbec Sallie?

Příběh je slavný, ale historická existence konkrétní dívky jménem Sallie, která by v domě při takové operaci zemřela, nebyla spolehlivě doložena. Ani známý příběh o katastrofální operaci slepého střeva nemá pevnou dokumentaci, která by potvrzovala všechny jeho detaily.

To neznamená, že doktor Finney neexistoval nebo že v domě nemohl léčit pacienty. Znamená to pouze, že dnešní slavný příběh Sallie je nutné označit za legendu, nikoli za prokázanou historii.

A právě proto začali někteří vyšetřovatelé později uvažovat o jiné možnosti:

Co když to, co se v domě označuje jménem Sallie, vůbec není dítě?

Tony a Debra Pickmanovi

Moderní paranormální historie domu začala především s Tonym a Debrou Pickmanovými, kteří si dům pronajali na začátku 90. let.

Byli mladí, čekali dítě a na začátku neměli důvod věřit, že by s jejich novým domovem mělo být něco v nepořádku. Paranormální aktivita se podle jejich pozdějších výpovědí rozvíjela postupně.

Debra později popisovala, že některé události působily téměř hravě.

Předměty měnily místo.

V pokoji jejich malého syna se údajně objevovaly hračky tam, kde je nikdo nenechal.

Podle jednoho z později zveřejněných popisů měly být panenky nebo hračky sundány z police a uspořádány na podlaze do kruhu. Sousedi se také údajně ptali, proč Pickmanovi nechávají v dětském pokoji svítit dlouho do noci, přestože rodina tvrdila, že světlo sama nezapínala.

Zpočátku mohl podobný typ jevů působit jako příběh dětského ducha.

Potom se všechno změnilo.

Tony začíná být napadán

Zatímco Debra údajně nezažívala stejné agresivní útoky, její manžel Tony se stal hlavním cílem.

Začal popisovat škrábance na hrudi, zádech a břiše, které se objevovaly bez toho, aby se ho kdokoliv dotýkal.

Některé měly být natolik hluboké, že začaly krvácet.

A právě tohle Sallie House odlišilo od stovek jiných strašidelných domů.

Nešlo jen o:

"Slyšel jsem krok."

"Viděl jsem stín."

"Něco spadlo."

Tony tvrdil, že něco fyzicky napadá jeho tělo.

A později se mělo něco podobného odehrát přímo před televizními kamerami.

Sightings – škrábance zachycené během natáčení

Televizní pořad Sightings se začal Sallie House věnovat během 90. let a případ získal celonárodní pozornost. Pickmanovi se v pořadu objevili opakovaně a právě tato televizní vyšetřování udělala z domu známou paranormální lokalitu.

Během jednoho z natáčení měl Tony začít cítit pálení nebo bolest a následně se mu na těle objevily čerstvé škrábance.

Právě tyto záběry jsou jednou z nejčastěji připomínaných částí celého případu. Fanoušci domu je dodnes považují za jeden z nejsilnějších momentů jeho historie, zatímco skeptici upozorňují, že samotný televizní záznam ještě nedokazuje, jak přesně škrábance vznikly.

🎥 SIGHTINGS – PŮVODNÍ SALLIE HOUSE HAUNTING

Sightings – Heartland Ghost / Sallie House Haunting

▶️ https://www.youtube.com/watch?v=Tc7t43Lsmxw

Jde o jedno z nejznámějších starších televizních zpracování případu Pickmanových, díky kterému Sallie House získal celonárodní pověst.

Požáry bez vysvětlení

Pickmanovi popisovali ještě nepříjemnější jevy.

V domě měly vznikat malé požáry nebo známky hoření bez jasného zdroje. Oheň se objevuje v některých televizních rekonstrukcích i pozdějších popisech jejich zkušeností a následně se stal další součástí pověsti domu.

Právě kombinace údajných fyzických škrábanců, popálenin a poltergeistické aktivity později vedla také tým Ghost Adventures k otázce, zda příběh o nevinné malé Sallie vůbec odpovídá tomu, co se v domě děje.

Dětská postava v kuchyni

Tony měl údajně spatřit také malou dívčí postavu v kuchyni.

Tento moment je jedním z důvodů, proč se teorie dětského ducha držela tak dlouho. Dívka byla později spojena právě se Sallie.

Zároveň ale Tony podle některých výpovědí tvrdil, že přítomnost, která na něj útočila, působila úplně jinak než dítě.

To postupně vytvořilo teorii, že v domě může být více než jedna entita.

Jedna dětská.

A druhá agresivní.

Je Sallie pouze maska něčeho jiného?

Tohle je dnes asi nejznámější paranormální teorie spojená s domem.

Někteří vyšetřovatelé tvrdí, že údajná Sallie může být skutečně dítě.

Jiní tvrdí, že duch dítěte se v domě nachází, ale není tím, co útočí na návštěvníky.

A potom existuje ještě třetí, mnohem temnější teorie:

Sallie nikdy nebyla dítětem a něco mnohem nepříjemnějšího pouze používá podobu nebo jméno malé dívky, aby získalo důvěru lidí.

Právě tento výklad se výrazně objevil v pozdějších televizních pořadech A Haunting, Paranormal Witness nebo Ghost Adventures. Jde však stále o interpretaci paranormálních vyšetřovatelů, nikoli o prokázanou skutečnost.

Suterén

Za jednu z nejnepříjemnějších částí domu bývá považován suterén.

Návštěvníci zde údajně zaznamenávali těžké pocity, hlasy, rány a předměty pohybující se bez viditelného původce. Někteří lidé tvrdili, že byly v jejich směru hozeny kameny nebo kusy cihel, přestože v daném místě neviděli nikoho dalšího.

Suterén se později stal zásadní částí vyšetřování několika známých týmů – zejména Sam and Colby a Project Fear.

Právě zde jejich vyšetřování často získalo nejtemnější charakter.

A Haunting – Sallie's House

Příběh Pickmanových byl v roce 2006 zpracován také v pořadu A Haunting.

Epizoda Sallie's House rekonstruuje jejich zkušenosti od relativně nevinných dětských projevů až po násilné útoky na Tonyho. V televizní interpretaci se postupně ukáže, že malá Sallie údajně rodinu před něčím dalším varuje.

Jde o celou epizodu věnovanou příběhu Tonyho a Debry Pickmanových.

Paranormal Witness – The Harpy

Případ se později objevil také v pořadu Paranormal Witness.

Epizoda věnovaná Pickmanovým znovu rozebírá možnost, že se v domě neprojevoval pouze dětský duch, ale něco agresivnějšího, co se za Sallie mohlo pouze vydávat.

Právě díky těmto pořadům se ze Sallie House definitivně stalo místo známé daleko za hranicemi Kansasu.

Ghost Adventures – škrábance, popáleniny a poltergeistická aktivita

V lednu 2015 dorazil do Sallie House také tým Ghost Adventures.

Epizoda Sallie House měla americkou premiéru 17. ledna 2015. Zak Bagans, Aaron Goodwin, Billy Tolley a Jay Wasley přijeli především kvůli historii fyzických útoků na Tonyho Pickmana a tvrzením, že se v domě nachází něco démonického.

Tým během vyšetřování hlásil škrábance, popáleniny a výraznou poltergeistickou aktivitu. Samotný Travel Channel později jejich zkušenost popisoval právě těmito slovy a tým se k Sallie House vrátil také v pořadu Ghost Adventures: Screaming Room.

Ghost Adventures – Sallie House

Epizoda je vedená jako Sallie House, premiéra 17. ledna 2015, a je dostupná prostřednictvím katalogu Ghost Adventures.

Zak a ostatní zde znovu sledují svou původní návštěvu a komentují právě škrábance, popáleniny a poltergeistickou aktivitu, kterou během ní zažili.

BuzzFeed Unsolved – Ryan a Shane

Sallie House sehrál významnou roli také v pořadu BuzzFeed Unsolved: Supernatural s Ryanem Bergarou a Shanem Madejem.

Poprvé se zde objevili už v první řadě v roce 2016. Dům pro ně byl natolik významný, že se tam o několik let později vrátili v úplně poslední epizodě celého seriálu.

Shane, známý svým výrazným skepticismem, tradičně paranormální entity provokoval, zatímco Ryan přistupoval k vyšetřování mnohem opatrněji.

🎥 BUZZFEED UNSOLVED – NÁVRAT DO SALLIE HOUSE

Return To The Demonic Sallie House

▶️ https://www.youtube.com/watch?v=5R65skWdg7Y

Jde o celé vyšetřování Nicka Groffa věnované právě Sallie House.

Project Fear – Dakota, Chelsea, Tanner a Alex

A Sallie House se dostal také k týmu, který známe z Směr hrůza (Destination Fear).

Dakota Laden, Chelsea Laden, Tanner Wiseman a Alex Schroeder sem dorazili už jako Project Fear.

Tentokrát tedy nejde o televizní díl Destination Fear, ale o jejich vlastní YouTube sérii.

Jejich návštěva Sallie House byla rozdělena do několika částí a tým se výrazně zaměřil právě na suterén a teorii temné entity, která se podle některých vyšetřovatelů může skrývat za dětskou identitou Sallie.

🎥 PROJECT FEAR – SALLIE HOUSE

The Most Scared We've Ever Been | Sallie House

▶️ https://www.youtube.com/watch?v=O8yGXVR46Rk

Project Fear během vyšetřování uvádějí poltergeistickou aktivitu a velmi intenzivní zkušenosti v suterénu.

Chelsea se vrací úplně sama

A tím příběh nekončí.

Chelsea Laden se do Sallie House později vrátila sama.

Pro člověka, který zná Chelsea ze Směr hrůza, je to právě jedna z nejzajímavějších epizod, protože nejde o týmovou noc – Chelsea vyšetřuje jeden z nejslavnějších haunted houses v Kansasu bez Dakoty, Tannera a Alexe přímo vedle sebe.

🎥 CHELSEA LADEN SAMA V SALLIE HOUSE

My Demonic Experience Alone at Sallie House

▶️ https://www.youtube.com/watch?v=-UM1ARfR_vs

Popis epizody uvádí, že Chelsea se vrací do domu sama a vyšetřování se znovu výrazně soustředí na suterén a jeho údajnou temnou přítomnost.

Paranormal Files

Sallie House navštívil také tým The Paranormal Files, který zde natočil rozsáhlé celovečerní vyšetřování.

🎥 THE PARANORMAL FILES – SALLIE HOUSE

DEMON Caught On CAMERA @ THE SALLIE HOUSE

▶️ https://www.youtube.com/watch?v=QXZysj5DYOw

Tvůrci během vyšetřování tvrdili, že získali obrazové i zvukové projevy, které interpretovali jako možnou přítomnost ducha nebo jiné entity. To je samozřejmě jejich vlastní interpretace, nikoli prokázaný fakt.

Dům je přístupný i dnes

Na rozdíl od Amityville, kam se veřejnost kvůli soukromým majitelům běžně nedostane, je Sallie House dnes možné navštívit a dokonce v něm strávit celou noc při paranormálním vyšetřování.

Visit Atchison nabízí přímo overnight investigation, tedy celonoční pobyt určený pro lidi, kteří chtějí dům zkoumat sami.

To znamená, že nejde jen o místo z televizní historie.

Noví návštěvníci v něm stále pravidelně tráví noc a přinášejí další nahrávky a výpovědi.

Co je skutečnost a co legenda?

U Sallie House je tohle rozdělení mimořádně důležité.

Skutečné je:

Dům v Atchisonu skutečně existuje a pochází z 19. století.

V domě skutečně žila rodina Pickmanových.

Tony a Debra skutečně veřejně tvrdili, že zde zažívali paranormální jevy.

Jejich příběh byl několikrát natáčen pro Sightings.

Tonyho škrábance byly během televizního natáčení skutečně zaznamenány na kameře.

Dům skutečně vyšetřovali Ghost Adventures, BuzzFeed Unsolved, Nick Groff, Sam and Colby, Project Fear a mnoho dalších týmů.

Co historicky potvrzené není:

Že zde skutečně zemřela malá dívka jménem Sallie při operaci slepého střeva.

Že škrábance způsobila nadpřirozená entita.

Že v suterénu existuje démon.

Že hlas nebo postava dítěte skutečně patří mrtvé dívce.

A už vůbec není možné prokázat teorii, že něco démonického pouze používá jméno Sallie jako masku.

A co když Sallie není tím, čeho se máme bát?

Možná právě tím je Sallie House zajímavější než většina klasických příběhů o haunted houses.

U Conjuring House máme rodinu Perronových a množství různých duchů.

U Amityville skutečnou masovou vraždu a kontroverzní příběh Lutzových.

U Villiscy osm skutečných obětí.

U Sallie House je ale středem celého příběhu někdo, o kom ani nevíme, jestli vůbec existoval.

Malá Sallie možná byla skutečná.

Možná není nic víc než legenda.

A možná existuje úplně jiný důvod, proč lidé v tom domě už desítky let tvrdí, že slyší dětské hlasy a muži odcházejí se škrábanci na těle.

Právě Tony Pickman změnil pověst Sallie House navždy.

Protože když se starým domem ozve krok, můžeme říct, že pracuje dřevo.

Když blikne světlo, může být problém v elektroinstalaci.

Když něco spadne, může to být gravitace.

Ale když člověk stojí před kamerou a na jeho těle se objeví čerstvé krvácející škrábance, otázka je mnohem nepříjemnější.

Ne nutně:

"Existuje Sallie?"

Ale spíš:

"Pokud to nebyla Sallie, co tedy v tom domě vlastně je?"

Když se mluví o nejslavnějších haunted houses v Británii, Borley Rectory stojí téměř vždy mezi prvními. Velká viktoriánská fara v malé vesnici Borley v hrabství Essex získala pověst místa, kde se desítky let údajně ozývaly kroky v prázdných chodbách, zvony bez obsluhy, rány do zdí, pohybující se předměty, přízračný kočár a především postava jeptišky procházející zahradou. Později se na stěnách začaly objevovat podivné vzkazy a případem se začal zabývat jeden z nejslavnějších britských paranormálních badatelů Harry Price, který Borley označil za "The Most Haunted House in England" – nejstrašidelnější dům v Anglii.

Jenže právě Borley je zároveň perfektním příkladem místa, kde je téměř nemožné oddělit paranormální legendu od lidského přikrášlování, omylů a možných podvodů.

Některá svědectví vznikla dávno před Harrym Pricem.

Jiná se objevila až poté, co do domu přijel.

A pozdější vyšetřování Society for Psychical Research velkou část slavných jevů zpochybnilo.

Právě to ale dělá z Borley Rectory jeden z nejzajímavějších paranormálních případů vůbec.

Viktoriánská fara u starého kostela

Borley Rectory byla postavena kolem roku 1862 pro reverenda Henryho Dawsona Ellise Bulla a jeho početnou rodinu. Stála poblíž starého kostela Borley Church a postupně byla rozšířena na velkou budovu s desítkami místností.

Samotné prostředí bylo jako stvořené pro vznik strašidelných příběhů.

Velký viktoriánský dům.

Starý kostel a hřbitov.

Odlehlá vesnice.

Dlouhé chodby, množství pokojů a rozsáhlé zahrady.

A právě v okolí domu se měl objevovat nejslavnější duch Borley.

Přízračná jeptiška

Jedna z nejstarších a nejznámějších legend vypráví o jeptišce, která se měla pravidelně objevovat na cestě vedoucí kolem zahrady.

Dne 28. července 1900 měly čtyři dcery reverenda Bulla spatřit ženskou postavu připomínající jeptišku asi čtyřicet metrů od domu. Dívky se k ní podle pozdějšího svědectví pokusily přiblížit a oslovit ji, ale postava zmizela.

Později se této cestě začalo říkat Nun's Walk – Cesta jeptišky.

Příběh byl ještě dramatičtější díky legendě, která měla vysvětlovat její původ.

Zakázaná láska mnicha a jeptišky

Podle místní legendy měl kdysi poblíž Borley existovat klášter.

Jeden z mnichů se údajně zamiloval do jeptišky z nedalekého ženského kláštera a společně se pokusili uprchnout.

Byli ale dopadeni.

Mnich měl být popraven a jeptiška údajně zazděna zaživa.

Právě její duch měl potom procházet okolím Borley.

Je to mimořádně působivý příběh.

Jenže historicky se ho nepodařilo potvrdit.

Pozdější výzkum nenašel spolehlivý důkaz existence takové tragédie a samotná legenda mohla vzniknout až mnohem později. Někteří badatelé dokonce upozorňují, že motiv zazděné jeptišky se podobá starším literárním příběhům.

Takže: jeptiška patří k nejslavnějším částem Borley, ale její údajný historický příběh není doložený.

Kroky a přízračný kočár

Údajné paranormální jevy se ale neomezovaly jen na jeptišku.

Členové rodiny Bullových a jejich návštěvníci později popisovali nevysvětlitelné kroky uvnitř domu a další zvláštní zvuky.

Jeden z návštěvníků, Percy Shaw Jeffrey, tvrdil, že během pobytu v Borley v roce 1885 zažil padající kameny, přesunuté boty, ztracený slovník, který se později náhle objevil, a několikrát údajně viděl také jeptišku. Mluvil rovněž o zvuku přízračného kočáru projíždějícího během noci kolem domu. Jeho svědectví však bylo zaznamenáno až mnoho desetiletí po údajných událostech, což výrazně snižuje jeho důkazní hodnotu.

Příběh kočáru se přesto stal další pevnou součástí legendy.

V některých verzích se objevuje dokonce kočár vedený bezhlavými kočími.

Rodina Smithových a lebka ve skříni

Po smrti reverenda Harryho Bulla zůstala fara určitou dobu prázdná.

V roce 1928 se sem nastěhoval reverend Guy Eric Smith se svou manželkou.

A právě tehdy se začíná moderní část případu.

Paní Smithová při úklidu údajně objevila ve skříni balíček obsahující část lidské lebky.

Následovat měly další zvláštní události.

Rodina tvrdila, že slyší:

zvony pro služebnictvo, přestože mechanismus nebyl funkční,

nevysvětlitelné kroky,

zvuky pohybu v prázdných místnostech

a paní Smithová měla údajně spatřit také kočár tažený koňmi, který náhle zmizel.

Smithovi se nakonec obrátili na noviny Daily Mirror.

Tím udělali rozhodnutí, které změnilo historii domu navždy.

Přichází Harry Price

V červnu 1929 navštívil Borley známý paranormální badatel Harry Price.

Price byl neobvyklá osobnost.

Zajímal se o duchy a psychické jevy, ale zároveň měl zkušenosti s kouzelnickými triky a během kariéry odhaloval falešná média. Právě jeho znalost triků mu měla pomáhat rozeznat podvod od skutečně nevysvětlitelného jevu.

Jakmile ale dorazil do Borley, údajná aktivita podle dobových zpráv výrazně zesílila.

Začaly létat kameny, lahve a další předměty.

Ozývaly se údery.

Z rámu zrcadla měla přicházet odpověď připomínající komunikaci.

A právě tento okamžik později vyvolal jednu z největších kontroverzí celého případu.

Podezření, že Price některé jevy vytvářel sám

Paní Smithová později prohlásila, že Harrymu Priceovi nedůvěřovala.

Měla podezření, že některé nově vzniklé projevy mohl vytvářet sám.

Po jeho odchodu totiž prudké házení předmětů údajně ustalo.

Později přišel ještě vážnější útok na Priceovu pověst.

Novinář Charles Sutton, který Price v Borley doprovázel, tvrdil, že ho během návštěvy zasáhl kámen.

Sutton později prohlásil, že Price okamžitě chytil a zjistil, že má kapsy kabátu plné kamenů různých velikostí.

Pokud byla Suttonova výpověď pravdivá, znamenalo by to, že Price mohl část paranormální aktivity vytvářet úmyslně.

Jeho zastánci to ovšem odmítali a tvrdili, že celá pozdější kritika byla jednostranná.

Reverend Lionel Foyster a Marianne

V roce 1930 se do domu nastěhoval další duchovní, reverend Lionel Foyster, jeho manželka Marianne a jejich adoptovaná dcera Adelaide.

A začalo nejintenzivnější období celé historie Borley.

Foyster zaznamenal údajně stovky paranormálních událostí.

Ozývaly se zvony.

Předměty létaly místnostmi.

Skla měla praskat.

Dveře se zamykaly.

Objevovaly se kameny.

Adelaide měla být jednou údajně zavřená v místnosti způsobem, který rodina nedokázala vysvětlit.

Lionel Foyster se dokonce pokoušel v domě provádět exorcismus.

Během jednoho z nich ho měl údajně zasáhnout do ramene velký kámen.

Marianne měla být vyhozena z postele

Jedna z nejdramatičtějších událostí se týkala přímo Marianne.

Foyster tvrdil, že byla během noci vyhozena z postele něčím, co nebylo vidět.

Objevovaly se také zprávy o fyzických útocích, předmětech pohybujících se místností a dalších projevech připomínajících poltergeista.

Jenže právě Marianne se stala hlavním důvodem, proč byla velká část případu později zpochybněna.

Vzkazy na stěnách

Právě během pobytu Foysterových se na stěnách domu začaly objevovat nejznámější zprávy.

Některé byly adresovány přímo Marianne.

Objevovala se slova ve smyslu:

"Marianne, prosím pomoz."

nebo

"Marianne, světlo mše, modlitba."

Vypadalo to, jako kdyby se někdo nebo něco snažilo prostřednictvím stěny komunikovat.

Právě fotografie těchto nápisů se později staly ikonickou součástí případu Borley.

Harry Price je považoval za důležitý důkaz.

Kritici byli mnohem méně přesvědčeni.

Marianne později část jevů přiznala

Pozdější vyšetřování odhalilo velmi problematickou skutečnost.

Marianne Foysterová přiznala, že některé údajné paranormální události vytvářela sama nebo s pomocí přátel.

Měla tím například zakrývat setkávání s mužem jménem Frank Pearless, s nímž měla milostný vztah.

Část zvuků měla způsobovat ona nebo její známí a některé údajné paranormální jevy sama označila za žerty.

To ale neznamená, že přiznala úplně všechno.

Marianne zároveň tvrdila, že některé události si vysvětlit nedokázala.

A právě tady zůstává Borley zajímavé.

Protože i když odstraníme prokazatelné nebo přiznané podvody, stále zůstávají některá starší svědectví, která vznikla dávno před Marianne i Harrym Pricem.

Harry Price pronajímá celý dům

Když Foysterovi v roce 1935 odešli, dům znovu zůstal prázdný.

Harry Price se rozhodl udělat něco mimořádného.

V roce 1937 si Borley Rectory pronajal na celý rok.

Nechtěl přijet jen na jednu noc s rekordérem.

Chtěl z domu vytvořit jakousi "psychickou laboratoř" a systematicky zaznamenávat všechno, co se uvnitř odehraje.

Pro svůj experiment naverboval desítky dobrovolníků.

Ti se v domě střídali a vedli deníky.

Zapisovali kroky, rány, nevysvětlitelné pohyby, světla a další události.

Byl to na svou dobu neobvykle rozsáhlý pokus o dlouhodobé paranormální pozorování.

Séance a Marie Lairre

Během Priceova období probíhaly také séance.

Jedno z médií údajně navázalo kontakt s duchem ženy jménem Marie Lairre.

Podle komunikace měla být Marie francouzská jeptiška, která opustila svůj klášter, aby mohla žít s mužem jménem Henry Waldegrave. Ten ji měl nakonec zavraždit a její tělo údajně ukrýt v prostoru, kde později stála fara.

Příběh zněl téměř dokonale.

Jeptiška z legendy konečně dostala jméno.

Jenže znovu chybí pevný historický důkaz, že taková žena v Borley skutečně žila nebo zemřela.

Předpověď požáru

Během jiné séance údajná komunikující entita předpověděla, že dům shoří.

A skutečně shořel.

V únoru 1939 se nový majitel, kapitán W. H. Gregson, přestěhoval do Borley.

Krátce nato převrhl v hale olejovou lampu.

Oheň se rychle rozšířil a Borley Rectory utrpěla katastrofální škody.

Samotný vznik požáru tedy nebyl paranormální záhadou.

Měl známou fyzickou příčinu.

Jenže fanoušci Borley okamžitě upozorňovali na předchozí "proroctví".

Přízračná postava v hořícím domě

Během požáru se údajně podařilo vyfotografovat postavu nebo tvar v okně horního patra.

Fotografie se později stala jedním z dalších ikonických obrazů Borley.

Někteří lidé v ní viděli ducha jeptišky.

Jiní pouze odraz, kouř, stín nebo člověka.

Jako u většiny podobných fotografií neexistuje způsob, jak z ní jednoznačně určit, co skutečně zachycuje.

Kosti pod ruinami

Po požáru začal Price zkoumat ruiny domu.

V roce 1943 byly při vykopávkách nalezeny části kostí, které byly později identifikovány jako lidské.

Price věřil, že by mohlo jít o ostatky ženy spojované s legendou.

Kosti byly nakonec pohřbeny v nedalekém Liston Churchyard.

Ani jejich nález ale nepotvrdil legendu o jeptišce Marie.

Neexistoval způsob, jak prokázat její identitu nebo spojení s údajným strašením.

Konec Borley Rectory

Po požáru zůstal dům několik let jako ruina.

V roce 1944 byl nakonec definitivně zbořen.

Nejslavnější strašidelný dům Anglie tak přestal fyzicky existovat.

Příběh ale pokračoval.

A možná právě jeho zánik legendu ještě posílil.

Harry Price vydává The Most Haunted House in England

V roce 1940 vydal Harry Price knihu:

The Most Haunted House in England: Ten Years' Investigation of Borley Rectory

Právě tato kniha definitivně vytvořila pověst Borley jako nejstrašidelnějšího domu Británie.

Price později napsal ještě The End of Borley Rectory, která se věnovala požáru, ruinám a dalším událostem.

Jeho knihy byly obrovsky vlivné.

A zároveň se staly terčem jedné z nejsilnějších kritik v historii paranormálního výzkumu.

Society for Psychical Research – vyšetřování, které Borley rozebralo na kusy

Po Priceově smrti v roce 1948 se případem znovu podrobně zabývali výzkumníci Eric Dingwall, Kathleen Goldneyová a Trevor Hall, spojení se Society for Psychical Research – SPR.

Výsledkem byla v roce 1956 rozsáhlá studie známá jako Borley Report.

Její závěry byly pro legendu velmi nepříjemné.

Autoři tvrdili, že velkou část událostí lze vysvětlit:

přirozenými zvuky domu,

krysami,

neobvyklou akustikou,

přeháněním svědků,

žerty Marianne Foysterové

a v některých případech dokonce možnou manipulací Harryho Price.

Jejich hodnocení bylo v podstatě takové, že při podrobnějším rozboru se síla důkazů postupně rozpadá.

Pro část paranormální komunity tím měl být případ uzavřen.

Jenže nebyl.

Obránci Harryho Price

Někteří další badatelé tvrdili, že Borley Report byl vůči Priceovi nespravedlivý.

Výzkumník Robert Hastings vydal později obsáhlou kritiku zprávy a tvrdil, že část obvinění proti Priceovi není dostatečně podložená. Pricea hájili také například Peter Underwood, Paul Tabori a další autoři.

Takže dodnes existují dva velmi rozdílné pohledy.

Podle jednoho byl Harry Price geniální průkopník moderního ghost huntingu, který narazil na mimořádně aktivní místo.

Podle druhého byl především mimořádně schopný showman, který pomohl z obyčejných příběhů vytvořit největší paranormální senzaci Británie.

BBC The Ghost Hunters – vyšetřování Borley po zániku domu

I když samotná fara už nestála, Borley nepřestalo paranormální vyšetřovatele přitahovat.

V roce 1975 odvysílala BBC dokument The Ghost Hunters, který se významně věnoval právě Borley.

Protože původní dům už neexistoval, vyšetřování se soustředilo mimo jiné na Borley Church a jeho okolí. V dokumentu vystupoval také známý paranormální badatel Peter Underwood.

Během nočního natáčení v kostele byly zaznamenány zvláštní zvuky – klepání, škrábání a další ruchy, jejichž původ účastníci nedokázali určit.

The Ghost Hunters – BBC Documentary, Borley

▶️ https://www.youtube.com/watch?v=5IcMi0gppVc

Obsahuje dobové svědectví a rozhovory s lidmi, kteří se případem zabývali.

Harry Price – původní ghost hunter

Borley je dodnes téměř neoddělitelně spojené s Harrym Pricem.

Existuje také rozsáhlý dokument věnovaný jeho kariéře a vyšetřovacím metodám.

🎥 GHOST HUNTER HARRY PRICE

Ghost Hunter Harry Price – TV Documentary

▶️ https://www.youtube.com/watch?v=AzDzMAWJhuk

Dokument obsahuje rekonstrukce jeho nejslavnějších případů včetně Borley Rectory.

🎥 ARCHIVNÍ ZÁBĚRY HARRYHO PRICE

Films of Harry Price Experiments & Investigations – 1935

▶️ https://www.youtube.com/watch?v=w3_k1gsS3u8

Záznam ukazuje Priceovy skutečné experimenty a metody z období, kdy patřil mezi nejslavnější britské badatele paranormálních jevů.

Film Borley Rectory

Případ inspiroval také filmy.

V roce 2017 vznikl stylizovaný částečně animovaný dokumentární film Borley Rectory: The Most Haunted House in England, který se vrací k Priceově vyšetřování a nejslavnějším událostem.

V roce 2021 následoval hraný horor The Ghosts of Borley Rectory s Julianem Sandsem, který je zasazen do roku 1937 a pracuje právě s Harrym Pricem a jeho vyšetřováním domu.

Příběh Borley je tedy dodnes natolik známý, že se k němu filmaři vracejí téměř devadesát let po nejslavnějším období domu.

A co Borley Church?

Samotná fara už neexistuje.

Borley Church ale stojí dodnes.

A také s ním jsou spojována paranormální svědectví.

Návštěvníci a vyšetřovatelé popisovali údajnou hudbu varhan bez varhaníka, zpěv, pohybující se stíny a přízračnou jeptišku v okolí hřbitova.

Právě proto se modernější vyšetřování přesunula především sem.

Není ale možné automaticky tvrdit, že případná aktivita kostela je pokračováním strašení původní fary.

To je už jen paranormální interpretace.

Co je na Borley skutečné?

Skutečné je:

Borley Rectory opravdu existovala.

Byla postavena v 19. století.

Rodiny, které tam žily, skutečně hlásily nevysvětlitelné události.

Svědectví o některých jevech vznikla ještě před příchodem Harryho Price.

Harry Price dům skutečně dlouhodobě vyšetřoval a v letech 1937–1938 si ho pronajal.

Fara skutečně v roce 1939 vyhořela.

V roce 1944 byla zbořena.

Price skutečně vydal knihy, které z ní udělaly nejslavnější haunted house Anglie.

A Society for Psychical Research následně provedla rozsáhlé kritické přezkoumání případu.

Co potvrzené není:

Že jeptiška skutečně existovala.

Že byla zazděna zaživa.

Že přízračný kočár byl nadpřirozený.

Že nápisy na stěnách vytvářeli duchové.

Že létající kameny neměly lidského původce.

Že Harry Price nikdy žádný jev nezinscenoval.

A už vůbec nelze tvrdit, že Borley bylo objektivně "nejstrašidelnějším domem Anglie".

To byl především Priceův slavný titul.

Největší paradox Borley Rectory

Borley Rectory je zvláštní právě tím, že už neexistuje, velká část jeho nejslavnějších důkazů byla zpochybněna a přesto jeho legenda přežila téměř všechny ostatní strašidelné domy své doby.

Možná tam opravdu něco bylo.

Možná se původní nevysvětlitelné události postupně nabalily o další příběhy.

Možná některé zvuky vytvářel starý dům, jiné Marianne a některé Harry Price.

A možná právě směs skutečných svědectví, lidské představivosti, podvodů a několika událostí, které se nikdy podařilo jednoznačně vysvětlit, vytvořila něco mnohem silnějšího než obyčejný příběh o duchovi.

Protože Borley už dávno není jen otázkou:

"Strašilo tam?"

Mnohem zajímavější otázka zní:

"Kolik z toho bylo skutečné?"

A právě proto zůstává Borley Rectory jedním z nejslavnějších, nejkontroverznějších a nejdiskutovanějších haunted houses v historii paranormálního výzkumu.