Uprostřed Alleghenských hor v Pensylvánii stojí rozsáhlý komplex, který během jediného století vystřídal několik velmi odlišných a temných kapitol. Cresson Sanatorium and Prison bylo nejprve sanatoriem pro nemocné tuberkulózou, později státní nemocnicí a nakonec věznicí. Dnes je areál zpřístupňován mimo jiné pro paranormální vyšetřování a jeho současní provozovatelé potvrzují, že zde natáčely pořady jako Ghost Hunters nebo Destination Fear. Právě vyšetřování týmu Destination Fear (Směr hrůza) patří k těm, která udělala z Cressonu jedno z nejzajímavějších paranormálních míst v jejich celé sérii.

Od tuberkulózy přes nemocnici až k vězení

Pozemek pro sanatorium souvisí s průmyslníkem Andrewem Carnegiem, který vlastnil rozsáhlé území v horách u Cressonu. Státu jej poskytl pro vybudování zařízení určeného pacientům s tuberkulózou. Cresson Tuberculosis Sanatorium začalo přijímat pacienty v roce 1913 a bylo jedním ze státních zařízení, kde byla poskytována léčba bezplatně. V době, kdy ještě neexistovala účinná antibiotická léčba tuberkulózy, se pacientům předepisoval především odpočinek, výživná strava a co největší množství čerstvého horského vzduchu. Areál postupně vyrostl prakticky v malé samostatné město s řadou budov a služeb.

Po ústupu tuberkulózy dostal komplex nové využití. V druhé polovině 20. století zde fungovalo státní zdravotnické zařízení a následně byl celý areál přeměněn na State Correctional Institution Cresson, věznici pro muže, která byla otevřena v roce 1987. Věznice skončila v roce 2013. Cresson tak v sobě dodnes nese pozůstatky tří naprosto rozdílných období – nemocných tuberkulózou, pacientů státní nemocnice a vězňů. Právě tuto kombinaci tvůrci Destination Fear označovali jako jakousi "trojitou" vrstvu historie celého místa.

Destination Fear – Cresson Sanatorium and Prison, část první

Tým ve složení Dakota Laden, Chelsea Laden, Tanner Wiseman a Alex Schroeder dorazil do Cressonu na začátku čtvrté řady Destination Fear. První část byla odvysílána 25. listopadu 2022 a druhá následovala o týden později. Jednalo se o nejrozsáhlejší místo, které do té doby tým v pořadu zkoumal – areál tvořilo přibližně dvacet budov propojených mimo jiné systémem podzemních tunelů. Dakota později uvedl, že právě velikost a intenzita první noci byly důvodem, proč se rozhodli Cressonu věnovat dva díly.

Tentokrát navíc Dakota připravil experiment, který měl strach celé skupiny ještě zesílit. Když byli členové týmu sami, nesměli používat klasické baterky. Pohybovali se tak v naprosté tmě a orientovat se mohli prakticky pouze pomocí infračerveného obrazu svých kamer. Chelsea později upozorňovala, jak obtížné bylo bez světla vůbec odhadovat vzdálenost schodů a dalších překážek.

Každý úplně sám v jiné části areálu

Hned na začátku je Dakota se zavázanýma očima odvedl na různá místa areálu, takže nikdo z nich přesně nevěděl, kde se nachází. Jeden skončil v administrativní budově, další v prostoru spojeném s dětským pavilonem, Tanner v části někdejšího vězení a Chelsea byla odvedena přímo do podzemních tunelů. Teprve poté si mohli sundat pásky z očí a prostřednictvím vysílaček společně přečíst historii místa a zjistit, kam je Dakota umístil.

Tunely patřily mezi nejméně prozkoumané části komplexu a podle svědectví předchozích návštěvníků zde lidé hlásili pocit, že je někdo sleduje, i náhlé změny teploty. Chelsea se tak ocitla sama v systému chodeb, kde podle jejích slov nebylo bez infračerveného obrazu vidět prakticky nic. Později se tunelem skutečně vydala dál a přiznávala, že během chůze měla opakovaně dojem, jako by se za ní něco nacházelo.

Ženský hlas, který přišel z prázdné budovy

Během samostatné části vyšetřování použil jeden z členů týmu citlivější stereofonní zvukové zařízení. V dané budově se podle předchozích svědectví objevovaly šepoty, a tak se přímo zeptal, zda k němu někdo může přijít a něco zašeptat.

Po chvíli zaslechl zvuk, který ho okamžitě zarazil.

Nepovažoval ho za obyčejné zašeptání. Popsal jej jako ženský hlas, případně slabý ženský výkřik. Požádal proto, aby se zvuk zopakoval, ale nic podobně jasného už v tu chvíli nenásledovalo. Samotný zdroj zvuku nebyl v pořadu jednoznačně identifikován.

Entita, která má napodobovat lidi

Nejpodivnější pověst Cressonu se ale týkala něčeho úplně jiného. Předchozí paranormální vyšetřovatelé tvrdili, že se zejména v okolí někdejšího dětského pavilonu setkali s přítomností, která napodobovala lidské hlasy a zvuky. Jeden z vyšetřovatelů popisoval situaci, kdy z vysílačky uslyšel hlas člověka ze své skupiny přesto, že zařízení dotyčného v tu chvíli nemělo vysílat. Hlas měl podle něj znít prakticky stejně jako skutečný člověk. Právě tento takzvaný "mimic" se stal hlavním tématem první noci Destination Fear.

Alex se proto během svého samostatného vyšetřování rozhodl zkusit jednoduchý experiment. Udělal specifický rytmus několika úderů a nahlas vyzval případnou přítomnost, aby jej zopakovala. V danou chvíli se nic zásadního nestalo.

Jenže později, když se tým znovu sešel, se situace změnila.

Tři rány – ve stejném rytmu jako předtím

Při společném vyšetřování dětského pavilonu tým sestoupil také směrem k někdejší márnici. Tam jejich digitální záznamník podle pořadu zachytil zvuk, který během samotného vyšetřování neslyšeli. Krátce nato se ozvaly hlasité rány. Nejprve jedna a následně další dvě.

Alex v tu chvíli zbystřil. Řekl ostatním, že právě podobný rytmus použil o několik hodin dříve, když byl v budově sám a pokoušel se přimět údajného "napodobovače", aby jeho údery zopakoval. Ostatní se ho začali ptát, zda to skutečně odpovídalo jeho původnímu vzoru. Alex připustil, že si nepamatuje přesnou délku jednotlivých pauz, ale základní způsob úderů mu připadal velmi podobný.

Tým začal uvažovat, zda se je něco nesnaží nalákat dál do tunelů. Právě tam se proto společně vydali.

Ovilus řekl "chair"

V tunelech používali také zařízení Ovilus, které převádí naměřené změny prostředí na slova z interní databáze. Takové zařízení samo o sobě samozřejmě nepředstavuje vědecký důkaz komunikace s duchy, ale tým jej používá jako experimentální pomůcku.

Během cesty se začali bavit o židli, na které předtím Dakota nechal Chelsea sedět samotnou. Chvíli řešili, zda židle, kterou právě viděli, není ta samá. Vtom Ovilus zobrazil slovo "chair" – židle.

Reakce týmu byla okamžitá. Připadalo jim, jako by zařízení reagovalo přímo na jejich rozhovor. Vzhledem k předchozím příběhům o napodobující přítomnosti začali mluvit o tom, že je něco neposlouchá pouze pasivně, ale možná jejich slova nebo chování nějakým způsobem opakuje.

A potom přišel jeden z nejpodivnějších momentů celého dílu

Alex měl během svého předchozího samostatného vyšetřování také hudební skříňku se senzorem pohybu. Pokud se něco dostalo před její senzor, zařízení začalo přehrávat charakteristickou melodii.

Po skončení samostatných experimentů ale Alex hudební skříňku odnesl zpět do místnosti s vybavením. V době, kdy se celá skupina pohybovala hluboko v areálu, tedy podle jejich vlastního popisu zařízení nebylo nikde poblíž nich a nebylo aktivně používáno.

A právě tehdy všichni zaslechli hudbu.

Nejdříve si nebyli jistí, co slyší. Někomu zvuk připomínal zvonek. Potom se shodli, že zní velmi podobně jako Alexova hudební skříňka. Zvuk zazněl znovu a tým zůstal stát v šoku, protože skutečná skříňka měla být uložená úplně jinde.

Hudební skříňka skutečně ležela v místnosti s vybavením

Tým se rozhodl nepokračovat jen v domněnkách. Vrátili se proto do místnosti s vybavením, aby ověřili, kde skutečná hudební skříňka je.

Byla tam.

Ležela uložená v boxu přesně tam, kam ji Alex po svém samostatném vyšetřování položil. Potom zařízení zapnuli a nechali jeho melodii zaznít. Zvuk podle jejich reakce odpovídal tomu, co před chvílí slyšeli v jiné části komplexu.

Právě tento okamžik tým zasáhl asi nejvíc. Alex už předtím vytvořil rytmus úderů, který se později zdánlivě zopakoval. A nyní zaslechli charakteristický zvuk zařízení, které se v dané části budovy vůbec nenacházelo.

Tanner a ostatní začali uvažovat, zda údajný "mimic" nenapodobuje nejen lidské hlasy a klepání, ale dokonce i jejich vybavení.

"Jak můžeme slyšet zařízení, které tam vůbec není?"

Právě tato otázka vystihuje celý první díl. Členové týmu nepovažovali za nejděsivější jeden hlas nebo jednu ránu, ale postupnou sérii událostí. Nejprve slyšeli zvuky, poté se zdánlivě zopakoval Alexův rytmus a nakonec se ozvalo něco velmi podobného hudební skříňce uložené úplně jinde.

Když se vrátili do administrativní budovy, pokusili se kontaktovat údajnou přítomnost přímo. Ptali se, zda je do této části komplexu úmyslně přivedla a zda šlo o pacienta, vězně nebo něco jiného. Tentokrát ale jejich zařízení nepřineslo žádnou jednoznačnou odpověď. Skupina nakonec sama připustila, že pokud s nimi skutečně něco interagovalo, nedokázali určit, co to bylo.

Co vlastně Destination Fear v Cressonu zachytil?

Je důležité oddělit to, co je na záznamu pořadu, od jeho paranormálního výkladu. Na záznamu jsou reakce týmu na ženský hlas či výkřik, několik sérií úderů, odpověď Ovilusu a především zvuk, který členové skupiny přirovnali k vlastní hudební skříňce. Pořad zároveň ukazuje, že skutečnou skříňku následně našli uloženou v místnosti s vybavením.

To ovšem samo o sobě nedokazuje, že zvuky způsobila paranormální bytost. Ze samotné televizní epizody nelze nezávisle vyloučit akustiku rozsáhlého objektu, vzdálený zdroj zvuku, technické okolnosti ani další přirozená vysvětlení. Stejně tak zařízení typu Ovilus nemůže potvrdit komunikaci s mrtvými.

Přesto je právě časová návaznost jednotlivých událostí důvodem, proč první Cresson patří k nejpamátnějším epizodám Destination Fear. Oficiální popis Travel Channelu dokonce zdůrazňoval právě údajnou entitu známou napodobováním hlasů a zvuků návštěvníků a uváděl, že zkušenost celý tým silně zasáhla.

A oni se rozhodli vrátit

Když po dlouhé noci vyšlo slunce, tým konečně poprvé naplno viděl, jak obrovský celý areál vlastně je. V noci se pohybovali jen malými částmi dvaceti budov a systému tunelů a sami si uvědomovali, kolik prostoru vůbec nestihli prozkoumat.

Dakota proto ostatním oznámil něco, co rozhodně slyšet nechtěli:

Do Cressonu se vrátí ještě jednou.

Právě tím první část končí. Druhá noc je věnována dalším částem areálu a především vězeňské historii Cressonu. Destination Fear se tak vůbec poprvé rozhodl rozdělit jednu lokaci do dvou samostatných epizod. Dakota později řekl, že zatímco první noc byla velmi děsivá, při návratu měl dojem, že se situace ještě zhoršila – jako by si na jejich přítomnost "něco" v areálu už zvyklo.

A právě po první noci zůstává nejpodivnější otázka:

Jestli hudební skříňka skutečně ležela vypnutá v jiné budově, co potom tým slyšel hluboko v Cressonu – a proč ten zvuk připomínal právě zařízení, které Alex před několika hodinami používal?A druhý díl je ještě větší masakr – tam už se dostanou do vězeňské části a řeší i celu Josepha Kallingera, který v Cressonu zemřel. 

Destination Fear – Cresson Sanatorium

Kde sledovat Destination Fear – Cresson Sanatorium

Pokud se chcete podívat na celé vyšetřování Cresson Sanatorium and Prison v pořadu Destination Fear (Směr hrůza), jde o tyto dvě epizody:

4. řada, 1. díl – Cresson Sanatorium and Prison, Part One

4. řada, 2. díl – Cresson Sanatorium and Prison, Part Two

Celé epizody je možné sledovat prostřednictvím HBO Max, podle aktuální dostupnosti pořadu ve vašem regionu.

Pokračování článku najdete v sekci Věznice. Cresson je rozsáhlý komplex tvořený řadou budov, které během let sloužily různým účelům. První část proto patří do sekce Sanatoria a nemocnice a věnuje se především původnímu sanatoriu, nemocniční části a prvnímu vyšetřování Destination Fear. Druhá část se přesouvá hlavně do bývalých vězeňských prostor, a proto pokračování najdete v sekci Věznice.

Ještě dlouho předtím, než se Sweet Springs proměnilo v sanatorium, fungovalo toto místo v Západní Virginii jako vyhlášené lázeňské letovisko. Lidé sem jezdili kvůli místním minerálním pramenům a v 19. století patřil areál k nejvyhledávanějším místům svého druhu. Postupem času však resort začal upadat a ve 30. letech 20. století ukončil provoz.

V letech 1942 až 1945 zde fungovalo sanatorium pro pacienty s tuberkulózou. V roce 1945 celý areál odkoupil stát Západní Virginie a otevřel zde Andrew S. Rowan Memorial Home, zařízení určené především pro starší lidi. To zůstalo v provozu až do roku 1991. Budova tak během své historie vystřídala luxusní lázeňský resort, léčebnu tuberkulózy i domov pro seniory.

Právě období, kdy zde byli léčeni nemocní a později zde žili staří lidé, stojí za velkou částí dnešních legend o údajném strašení. Paranormální vyšetřovatelé i návštěvníci v budově popisují hlasy, kroky, křik a další nevysvětlitelné zvuky. Podle místních pověstí by některé z těchto jevů mohly souviset s lidmi, kteří zde v minulosti zemřeli. Pro takové vysvětlení samozřejmě neexistuje důkaz, ale právě dlouhá historie budovy a její někdejší využití přispěly k pověsti Sweet Springs jako jednoho z nejznámějších paranormálních míst v této části Západní Virginie.

Sweet Springs Sanitarium se objevilo také v pořadu Směr hrůza (Destination Fear), konkrétně v 1. řadě, 3. dílu. Tato návštěva se zařadila mezi nejvýraznější vyšetřování celé první série. Dakota Laden, Chelsea Laden a Tanner Wiseman strávili noc uvnitř rozlehlé opuštěné budovy a nejděsivější události na ně čekaly v sklepních prostorách.

▶️ ZHLÉDNOUT UKÁZKU Z EPIZODY NA YOUTUBE

Travel Channel – EXTREMELY ACTIVE Night at Sweet Springs Sanitarium | Destination Fear

https://www.youtube.com/watch?v=sCfT-acUjRE

V jednu chvíli byli Chelsea a Tanner ve sklepě od sebe odděleni a nacházeli se na opačných stranách prostoru. Tehdy začali slyšet něco, co znělo jako lidské hlasy přicházející z místa mezi nimi. Zvuky byly natolik zřetelné, že přestávali uvažovat pouze o paranormálním vysvětlení a začali mít podezření, že se v budově může skrývat skutečný člověk.

Situace se ještě vyhrotila, když se z temných prostor začalo ozývat něco připomínajícího zpěv nebo podivné pospevování. Tanner byl stále více přesvědčený, že je někdo sleduje a záměrně je provokuje. Některé zvuky navíc působily, jako by ho neznámý hlas napodoboval nebo se mu vysmíval. Tannera to postupně rozčílilo natolik, že už nechtěl pouze čekat na další zvuk. Společně začali prostory prohledávat a snažili se zjistit, zda se uvnitř skutečně někdo neskrývá. Přestože kontrolovali místnosti i okolní chodby, žádného člověka nenašli.

Nakonec se členové týmu kvůli narůstajícímu strachu znovu shromáždili na jednom místě. Bavili se právě o tom, co před chvílí slyšeli, a snažili se přijít na to, zda pro události existuje nějaké racionální vysvětlení. V tu chvíli se však z jiné části budovy náhle ozval mimořádně hlasitý, dlouhý výkřik. Nešlo o výkřik některého z členů týmu – zvuk přicházel odněkud z temné budovy. Všichni na něj okamžitě zareagovali a právě tento moment se stal jednou z nejděsivějších částí celé epizody.

Kombinace zřetelných hlasů, podivného zpěvu, posměšných zvuků a následného výkřiku byla natolik přesvědčivá, že tým chvílemi považoval možnost cizího člověka ukrytého uvnitř sanatoria za stejně reálnou – a možná ještě děsivější – než možnost paranormální aktivity. Přesto po prohledání budovy nikoho nenašli a původ zaznamenaných hlasů a křiku zůstal nevysvětlený.

Na kopci nad městem Williamson v Západní Virginii stojí budova, která téměř sto let shlíží na údolí Tug River Valley. Old Hospital on College Hill, původně Williamson Memorial Hospital, byla po desetiletí místem, kam lidé přicházeli na svět, podstupovali operace, bojovali o život a také umírali. Dnes už její chodby pacientům neslouží, přesto podle bývalých zaměstnanců, návštěvníků i paranormálních vyšetřovatelů rozhodně nepůsobí prázdně.

Nemocnice otevřená v roce 1928

Budova byla otevřena 3. března 1928 poté, co původní nemocnici v centru města zničil v zimě roku 1926 požár. Na svou dobu šlo o moderní zařízení s 50 lůžky, které sloužilo přibližně šedesát let. Jednotlivá podlaží měla různá využití – v suterénu se nacházela mimo jiné pohotovost, radiologie, laboratoř a jídelna, v prvním patře jednotka intenzivní péče, ve druhém porodnické oddělení, ve třetím lékařská a chirurgická část a ve čtvrtém patře lékárna.

V roce 1988 byla nedaleko postavena nová modernější nemocnice a původní zařízení přestalo sloužit pacientům. Budova však nebyla okamžitě opuštěna – dalších 26 let byly její prostory využívány jako lékařské ordinace a od roku 2014 především jako sklady. V letech 2018 a 2019 se zde začaly pořádat speciální paranormální prohlídky a zájem byl obrovský. Od roku 2021 je objekt přístupný návštěvníkům prostřednictvím historických i paranormálních prohlídek.

Zdravotní sestra, která údajně nikdy neopustila nemocnici

S Old Hospital on College Hill je spojena především jedna z nejznámějších místních legend – příběh zdravotní sestry, která měla v nemocnici zemřít, ale zaměstnanci ji údajně vídali při práci i po její smrti. Podle svědectví zveřejněných samotnou nemocnicí ji měl během rekonstrukce spatřit také stavební dělník ve čtvrtém patře. Zážitek ho údajně vyděsil natolik, že se na toto podlaží už odmítal vrátit.

Další svědectví mluví o takzvané "floating nurse" – vznášející se zdravotní sestře, která má být spatřována v suterénu. Postava se údajně objevuje především v chodbě mezi dvěma bývalými rentgenovými místnostmi. Někteří návštěvníci a zaměstnanci jsou přesvědčeni, že může jít o stejnou ženu, jejíž přízrak byl hlášen i v dalších částech nemocnice. Je však důležité dodat, že jde o paranormální svědectví a místní legendu, nikoli o historicky prokázaný jev.

Podivné události v rentgenové místnosti

Během paranormálních prohlídek v roce 2018 měla jedna z průvodkyň opakovaně velmi nepříjemné zkušenosti v levé rentgenové místnosti. Při vstupu se jí údajně dělalo nevolno a svítilny s novými bateriemi zde opakovaně slábly, blikaly nebo úplně přestávaly fungovat. Při jedné z posledních prohlídek sezony měl místní médium skupině sdělit, že za ovládacím panelem rentgenu stojí muž, který si nepřeje, aby v místnosti zůstávali.

Právě suterén patří dodnes mezi místa, kde je hlášeno nejvíce zvláštních událostí. V roce 2018 zde jeden z paranormálních vyšetřovatelů pořídil zvukový záznam, na kterém měl být zachycen hlas vyslovující "Help me" – "Pomoz mi".

Výtah, který zastavoval na prázdných patrech

Další neobvyklé události se týkají starého nemocničního výtahu. Člen personálu, který během prohlídek v roce 2018 vozil návštěvníky mezi jednotlivými patry, tvrdil, že výtah opakovaně zastavoval v podlažích, která nebyla součástí prohlídky a byla uzamčená. Podle provozovatelů budovy bylo zvláštní především to, že při tehdejším zapojení výtahu měl někdo z daného patra stisknout přivolávací tlačítko, aby tam kabina zastavila.

Stejný pracovník údajně několikrát zahlédl při průjezdu kolem neobsazených pater světla a lidské postavy za dveřmi výtahu. Některé z nich podle jeho popisu připomínaly ženy.

Fotografie z halloweenské noci

Na Halloween roku 2018 navštívila nemocnici Sheena Daniels. Po skončení prohlídky pořídila fotografie na místě mezi hlavní nemocniční budovou a budovou zdravotních sester. Na jednom ze snímků se objevila postava, kterou někteří návštěvníci začali spojovat právě s legendou o sestře, která "nikdy neodešla ze služby". Provozovatelé nemocnice uvádějí, že během prohlídky venku nebyli umístěni žádní herci a nikdo z jejich personálu neměl oblečení odpovídající postavě zachycené na fotografii. Co přesně se na snímku objevilo, však nelze spolehlivě určit.

Muž u okna

Nemocnice má také několik skutečných tragických příběhů. V červenci 1962 zde zemřel muž, který předtím zavraždil policistu ve Williamsonu. Muž vyskočil z okna ve druhém patře nemocnice. Pád přežil, ale o několik týdnů později následkům zranění podle dobových zpráv podlehl. Právě v místnosti spojované s touto událostí někteří lidé později tvrdili, že v noci zahlédli postavu stojící u okna a hledící ven. Samotná historická událost je doložená, tvrzení o přízraku už patří mezi místní paranormální svědectví.

Nemocnice byla rovněž jedním z míst, kam byli 23. ledna 1956 převezeni zranění po vykolejení osobního vlaku The Pocahontas nedaleko Cedar v Západní Virginii. Při nehodě zahynul strojvedoucí, devět cestujících bylo hospitalizováno a dalších čtrnáct zde bylo ošetřeno.

Destination Fear – první paranormální tým

Old Hospital on College Hill se objevila také v pořadu Směr hrůza (Destination Fear). Epizoda byla odvysílána v prosinci 2020, ještě předtím, než se nemocnice v následujícím roce otevřela veřejnosti pro pravidelné historické a paranormální návštěvy.

Přímo v epizodě tým uvádí, že je vůbec prvním paranormálním vyšetřovacím týmem, který dostal možnost nemocnici prozkoumat. Dakota Laden, Chelsea Laden, Tanner Wiseman a Alex Schroeder tak vstoupili do objektu v době, kdy ještě nebyl běžnou destinací dnešních lovců duchů. Během jejich vyšetřování se pozornost soustředila především na údajné zvuky a další nevysvětlitelné projevy v opuštěných částech budovy.

🎥 DESTINATION FEAR – OLD HOSPITAL ON COLLEGE HILL

Oficiální ukázka z vyšetřování na YouTube – Travel Channel:

▶️ UNEXPLAINABLE NOISES AT OLD HOSPITAL ON COLLEGE HILL | DESTINATION FEAR

https://www.youtube.com/watch?v=mcIsZh9OZTA

Ve videu tým reaguje mimo jiné na podivné pípání připomínající zvuk nemocničního přístroje, které podle nich přicházelo ze čtvrtého patra budovy.

Když nemocnice po setmění znovu ožívá

Dnes už Old Hospital on College Hill není skutečně opuštěným místem. Budova je udržována a pořádají se zde historické prohlídky i noční paranormální vyšetřování. Přesto se příběhy, které se s ní pojí, stále opakují – ženské postavy na chodbách, zdravotní sestra mezi rentgenovými místnostmi, hlasy v prázdném suterénu, postava u okna nebo starý výtah zastavující tam, kde na něj podle svědků nikdo čekat nemohl.

A právě kombinace skutečné téměř století dlouhé historie nemocnice a množství konkrétních svědectví bývalých pracovníků i návštěvníků dělá z Old Hospital on College Hill jedno z míst, kde je někdy těžké určit, kde končí historie a kde začíná legenda.

Na kopci nad Louisville v Kentucky stojí mohutná pětipatrová budova, která se stala téměř symbolem amerických paranormálních lokalit. Waverly Hills Sanatorium původně sloužilo pacientům s tuberkulózou, ale dnes je známé především díky příběhům lidí, kteří tvrdí, že v jeho dlouhých chodbách stále něco zůstává.

Návštěvníci, zaměstnanci i paranormální vyšetřovatelé zde po mnoho let popisují stínové postavy, hlasy přicházející z prázdných pokojů, kroky, ženská zjevení, malé dítě pohybující se po chodbách nebo postavu muže doprovázeného psem. Samotní současní provozovatelé Waverly Hills při paranormálních prohlídkách otevřeně upozorňují na zvuky a údajné "shadow people", které návštěvníci budovy hlásí.

A některé příběhy jsou mnohem konkrétnější.

Sanatorium pro nemocné tuberkulózou

První menší zařízení na tomto místě začalo fungovat v roce 1910, kdy Louisville a okolní Jefferson County čelily velkému množství případů tuberkulózy. Později kapacita přestala dostačovat a vznikla mnohem větší budova Waverly Hills, která byla otevřena v roce 1926.

V době před účinnou antibiotickou léčbou byla tuberkulóza velmi nebezpečným onemocněním. Pacienti zde trávili měsíce i roky a léčba byla založena především na čerstvém vzduchu, odpočinku a tehdejších lékařských postupech.

Sanatorium nakonec ukončilo provoz v roce 1961, kdy nové léky zásadně změnily možnosti léčby tuberkulózy.

Později budova sloužila ještě jiným účelům, ale právě období sanatoria dnes tvoří základ většiny příběhů, které se k Waverly Hills vážou.

Kolik lidí zde skutečně zemřelo?

Kolem Waverly Hills se často opakuje tvrzení, že zde zemřelo až 63 000 lidí. Toto číslo se stalo součástí legendy a objevovalo se dokonce i ve starších televizních pořadech.

Historické výzkumy však naznačují, že skutečný počet byl výrazně nižší. Proto je lepší nepoužívat 63 000 jako potvrzený fakt.

To však nic nemění na tom, že Waverly Hills bylo po desetiletí místem, kde se léčilo velké množství vážně nemocných lidí a kde samozřejmě docházelo také k úmrtím.

A právě tato minulost se později stala živnou půdou pro paranormální pověst budovy.

Pokoj 502 a údajná zdravotní sestra

Snad nejznámější místností celého Waverly Hills je pokoj 502 v pátém patře.

K tomuto místu se váže legenda o zdravotní sestře, která zde měla tragicky zemřít. Podle známé verze příběhu byla těhotná a měla se v prostoru spojeném s pokojem 502 oběsit.

Důležité je říct, že některé detaily této tragédie se mezi různými verzemi příběhu liší a ne všechny se podařilo spolehlivě doložit.

Mnohem zajímavější jsou ale konkrétní zkušenosti lidí, kteří tam byli.

Tina Mattingly, spolumajitelka Waverly Hills, řekla vyšetřovatelům Ghost Hunters, že právě v pokoji 502 lidé vídali postavu zdravotní sestry. Podle jejího svědectví se navíc stávalo, že některé ženy vstoupily do prostoru bývalé sesterny, udělalo se jim náhle fyzicky špatně a musely odejít.

To už není obecné "někdo tam viděl ducha". Jde o konkrétní opakovaně popisovaný typ zážitku spojený s jedním místem.

Světla, která vycházejí z pokoje

Tina Mattingly a člen ostrahy Byron George popsali ještě další zvláštní událost.

Oba měli vidět nevysvětlitelná světla pohybující se z prostoru pokoje směrem na střechu.

A právě na střeše Tina údajně několikrát viděla také tmavé postavy – shadow people – přecházející sem a tam.

Stínové postavy patří vůbec mezi nejčastěji hlášené jevy ve Waverly Hills. Nejde přitom vždy jen o neurčitý stín na zdi. Někteří návštěvníci je popisují jako siluety připomínající člověka, které rychle přejdou přes chodbu nebo zmizí ve dveřích.

Muž a bílý pes u výtahu

Jedno z nejzajímavějších svědectví pochází opět přímo od Tiny Mattingly.

Na třetím patře měla jednou spatřit muže s dlouhými rozcuchanými vlasy v dlouhém kabátu, který stál ve dveřích výtahu.

Vedle něj ležel bílý pes.

Tina se podle svého vyprávění vydala směrem k němu. Když se ale přiblížila, pes zmizel.

Později se podle ní dozvěděla příběh o bezdomovci a jeho psovi, kteří měli zemřít ve výtahové šachtě. Právě s nimi pak začala svoje setkání spojovat.

Opět je potřeba oddělit dvě věci: Tina skutečně popsala, že postavu muže a psa viděla. To, zda šlo o duchy lidí spojených s nějakou konkrétní tragédií, už je interpretace paranormálního příběhu.

Malý chlapec jménem Tim

Další známou postavou Waverly Hills je údajný malý chlapec, kterému se mezi vyšetřovateli říká Tim.

Během vyšetřování Ghost Hunters Jason Hawes a Grant Wilson použili termokameru poblíž střechy a zachytili malý pohybující se útvar připomínající postavu.

Když záznam následně analyzovali, odhadovali velikost přibližně na tři stopy, tedy kolem 90 centimetrů. Nejprve zvažovali, zda nešlo o zvíře.

Po rozhovoru s lidmi spojenými s Waverly Hills se ale dozvěděli, že v této oblasti budovy už dříve lidé popisovali zjevení malého chlapce jménem Tim.

Samotný záběr samozřejmě nedokazuje, že zachytil ducha dítěte. Je ale zajímavý právě tím, že se paranormální legenda o malém chlapci objevovala už před jejich záznamem.

Ženské a mužské hlasy v prázdných patrech

V různých částech budovy lidé opakovaně popisují hlasy bez viditelného původce.

Během původního vyšetřování Ghost Hunters například Steve Gonsalves na pátém patře slyšel zvuk připomínající lidské zasténání. Nedokázal určit, odkud přichází.

Jiní návštěvníci mluví o šeptání, krátkých hlasech nebo zvucích, jako kdyby někdo mluvil v místnosti o kus dál.

A právě tady může být Waverly Hills mimořádně zrádné. Budova je obrovská a její dlouhé chodby a otevřené prostory dokážou přenášet zvuk na značnou vzdálenost. Ne každý hlas musí být paranormální.

Jenže když člověk stojí v části budovy, o které ví, že je prázdná, a z chodby se ozve lidské zasténání, technické vysvětlení už člověka nemusí napadnout jako první.

Nohy, které prošly kolem – ale žádné tělo

Další velmi konkrétní zážitek měl během vyšetřování Steve Gonsalves.

Na střeše pátého patra měl koutkem oka spatřit něco, co vypadalo jako kráčející lidské nohy.

Nejprve předpokládal, že viděl odraz vlastních nohou v okně.

Pak si ale uvědomil jeden zásadní problém.

V okenním rámu žádné sklo nebylo.

Nemělo se tedy o co odrazit.

Když později Jason a Grant o tomto zážitku mluvili s majitelkou Tinou, uvedla, že podobnou plnou postavu už v budově viděla také.

Stín přebíhající mezi dveřmi

Během další části vyšetřování měli Brian Harnois a Kristyn Gartland spatřit malý tmavý stín, který rychle přešel z jedněch dveří do druhých.

Než stačili zjistit, co to bylo, zmizel.

Podobná svědectví jsou ve Waverly Hills překvapivě častá. Lidé něco zahlédnou v jedněch dveřích, uvidí pohyb přes chodbu – a když místo prohledají, nikdo tam není.

Právě proto jsou shadow people jedním z jevů, které dnes oficiální Waverly Hills zmiňuje dokonce při svých paranormálních prohlídkách.

Něco, co prošlo zdí

Ghost Hunters při analýze záznamu narazili ještě na něco dalšího.

Na videu se objevila tmavá pohybující se forma, kterou tým popsal jako něco připomínajícího netopýra nebo jiný objekt.

Zvláštní bylo, že podle záznamu působila dojmem, jako kdyby prošla přímo zdí.

Majitelé budovy při následném sledování záběru rovněž nedokázali říct, co kamera zachytila.

"Body Chute" – tunel smrti

Jedním z nejznámějších míst Waverly Hills je dlouhý tunel vedoucí ze sanatoria dolů ze svahu.

Dnes se mu často říká Body Chute nebo Death Tunnel.

Tunel původně nesloužil jen k odnášení mrtvých. Byl vybudován také kvůli přepravě zásob a spojení hlavní budovy s technickým zázemím pod kopcem. Existují však historické informace, že byl v určitém období využíván také k diskrétnímu odvážení zemřelých pacientů, aby ostatní nemocní nemuseli sledovat neustálý pohyb mrtvých těl.

Dnes patří právě tento dlouhý temný tunel mezi nejznámější části paranormálních prohlídek Waverly Hills. Současní provozovatelé jej při nočních návštěvách označují za jednu z hlavních zastávek.

Destination Fear přijíždí do Waverly Hills

Waverly Hills samozřejmě nemohlo uniknout ani týmu Destination Fear.

Dakota Laden, Chelsea Laden, Tanner Wiseman a Alex Schroeder sem zamířili hned v první epizodě třetí série. Bylo to místo, ze kterého měli podle oficiálního popisu pořadu respekt už dlouho před samotnou návštěvou.

A jejich noc jim podle produkce nabídla přesně to, čeho se obávali. Oficiální popis epizody uvádí, že během pobytu zachytili na videu událost, která podle nich odpovídala pověsti Waverly Hills jako mimořádně aktivního paranormálního místa.

🎥 DESTINATION FEAR – WAVERLY HILLS SANATORIUM

Celá epizoda je vedena jako:

Destination Fear – Season 3, Episode 1: Waverly Hills Sanatorium

➜ "DESTINATION FEAR (Směr hrůza) WAVERLY HILLS SANATORIUM"  na https://www.hbomax.com - 3. řada 1. díl

Ghost Hunters – celé vyšetřování

Ještě zajímavější je, že na YouTube je dostupné také celé vyšetřování Waverly Hills od Ghost Hunters, takže si můžete sami prohlédnout řadu událostí popisovaných v tomto článku.

Jsou tam mimo jiné svědectví majitelky a ostrahy, pokoj 502, hlasy, stíny a vyšetřování jednotlivých pater.

🎥 CELÁ EPIZODA GHOST HUNTERS Z WAVERLY HILLS

➜ "GHOST HUNTERS – WAVERLY HILLS SANATORIUM | FULL EPISODE" https://www.youtube.com/watch?v=-P8gqINXbj4

Nejen jeden televizní pořad

Waverly Hills má ještě jednu zvláštnost: paranormálních týmů se zde vystřídalo opravdu mnoho.

Kromě Destination Fear a Ghost Hunters místo navštívili například tvůrci BuzzFeed Unsolved a později se Ryan Bergara a Shane Madej do Waverly Hills vrátili také v rámci pořadu Ghost Files.

Ghost Hunters se sem navíc během let vraceli opakovaně. Už jejich původní návštěva se zaměřovala na svědectví o zdravotní sestře, hlasech bez těla a stínových postavách a obsahovala také výpovědi majitelky a členů ostrahy.

To je důležitý rozdíl oproti některým lokalitám, které získaly paranormální pověst prakticky až po odvysílání jednoho televizního pořadu.

Ve Waverly Hills se totiž stejné typy zážitků – stíny, hlasy, postavy a pohyb v prázdných patrech – objevují v příbězích různých lidí a různých vyšetřovacích týmů.

Co lidé ve Waverly Hills nejčastěji popisují?

Když se jednotlivá svědectví poskládají dohromady, stále se vracejí podobné motivy.

Stínové postavy pohybující se po chodbách.

Lidské hlasy nebo sténání v prázdných místnostech.

Postava zdravotní sestry u pokoje 502.

Malé dítě pohybující se horními patry.

Muž se psem u výtahu.

Nevysvětlitelná světla.

Pocit, že někdo právě přešel kolem, přestože je chodba prázdná.

A samozřejmě podivné zážitky v dlouhém tunelu vedoucím z budovy.

Neznamená to, že všechny tyto události mají paranormální vysvětlení. Waverly Hills je stará, obrovská budova s komplikovanou akustikou, průvanem, otevřenými okny a množstvím míst, kde může člověk snadno špatně vyhodnotit světlo nebo zvuk.

Jenže některá svědectví jsou až překvapivě konkrétní.

Majitelka neříká pouze, že měla "divný pocit". Popisuje muže s dlouhými vlasy, kabátem a bílým psem u výtahu.

Vyšetřovatel neříká pouze, že něco zahlédl. Popisuje kráčející nohy, které nejprve považoval za svůj odraz – než zjistil, že v okně není sklo.

Jiný tým zachytí na termokameře malou pohybující se postavu, přičemž lidé spojení s budovou už předtím vyprávěli o údajném malém chlapci.

A možná právě proto si Waverly Hills udržuje svou pověst tak dlouho.

Když se nemocnice vyprázdní

Ve dne je Waverly Hills historická budova připomínající jednu z nejtěžších kapitol medicíny první poloviny 20. století.

V noci se ale její atmosféra mění.

Dlouhé otevřené chodby se táhnou přes celé patro. Za jednotlivými dveřmi jsou prázdné místnosti, kde kdysi leželi pacienti. Na konci chodby se může mihnout stín.

Někde nahoře se ozve zasténání.

A pokud máte štěstí – nebo možná smůlu – zahlédnete u starého výtahu muže.

A vedle něj bílého psa.

Než k nim stačíte dojít, oba jsou pryč.

Právě kombinace skutečné historie, konkrétních svědectví zaměstnanců a návštěvníků a desítek zaznamenaných paranormálních vyšetřování udělala z Waverly Hills Sanatorium jedno z nejslavnějších údajně strašidelných míst v Americe.

Monumentální kamenná budova Trans-Allegheny Lunatic Asylum ve Westonu v Západní Virginii patří k nejznámějším bývalým psychiatrickým léčebnám v USA. Na první pohled připomíná spíš obrovský gotický zámek než nemocnici. Její minulost je však mnohem temnější. Za více než sto let provozu prošly jejími chodbami tisíce pacientů a v době největšího přeplnění zde žilo několikanásobně více lidí, než pro kolik byl celý komplex původně navržen. Dnes je bývalá léčebna známá nejen svou historií, ale také množstvím hlášení o postavách na chodbách, hlasech v prázdných místnostech, dotecích neviditelných rukou a dalších jevech, které sem už roky přitahují paranormální vyšetřovatele.

Léčebna, která měla být místem uzdravení

Výstavba tehdejšího Trans-Allegheny Lunatic Asylum začala v roce 1858 podle návrhu architekta Richarda Snowdena Andrewse. Komplex byl vytvořen podle takzvaného Kirkbrideova plánu, který vycházel z tehdy moderní myšlenky, že lidem s duševním onemocněním může pomáhat dostatek světla, čerstvého vzduchu, klidné prostředí a prostor. První pacienti byli přijati v roce 1864 a hlavní budova byla dokončena až na počátku 80. let 19. století.

Původní projekt počítal přibližně s 250 pacienty. Postupem času se však zařízení začalo dramaticky přeplňovat. Ve 20. století zde žily více než dva tisíce pacientů současně a podmínky se od původní představy klidného léčebného prostředí značně vzdálily. Nedostatek prostoru, personálu a peněz se stal dlouhodobým problémem. Léčebna byla později přejmenována na Weston State Hospital a fungovala až do roku 1994.

S historií zařízení je spojena také dnes velmi kontroverzní léčba. V rámci programu prováděného v Západní Virginii byly v 50. letech na pacientech státních psychiatrických nemocnic, včetně Westonu, prováděny lobotomie. Podle West Virginia Encyclopedia jich bylo mezi lety 1952 a 1955 ve čtyřech státních nemocnicích provedeno 787 a další zákroky probíhaly už předtím.

Hlasy, postavy a kroky v prázdných chodbách

Po uzavření nemocnice začaly být stále častěji zveřejňovány výpovědi lidí, kteří uvnitř zažili něco, co si neuměli vysvětlit. Dnešní provozovatelé Trans-Allegheny Lunatic Asylum sami uvádějí, že návštěvníci i zaměstnanci hlásili zjevení lidských postav, nevysvětlitelné hlasy a zvuky a další údajnou paranormální aktivitu. Právě kvůli těmto zkušenostem se zde dnes pořádají i několikahodinová a celonoční paranormální vyšetřování.

Někteří návštěvníci popisují kroky přicházející z místností, ve kterých nikdo není, jiní zaslechnuté hlasy nebo pocit, že se v chodbě někdo pohybuje těsně za nimi. Opakovaně se mluví také o stínových postavách, které mají na okamžik přecházet dveřmi nebo mizet na konci dlouhých chodeb. Samotná existence těchto jevů samozřejmě nebyla vědecky prokázána – jde o svědectví návštěvníků a součást paranormální pověsti objektu.

Malá Lily

Jedním z nejznámějších příběhů spojených s léčebnou je údajný duch malé dívky nazývané Lily. Podle dlouho tradované legendy se její přítomnost projevuje především v jedné z místností, kde návštěvníci nechávají dětské hračky a míčky. Lidé zde údajně slyšeli dětský smích nebo hlásek a někteří tvrdí, že se míčky či hračky pohnuly bez viditelné příčiny. Příběh Lily je však potřeba brát především jako jednu z místních paranormálních legend – historické okolnosti jejího života nejsou spolehlivě doložené.

Dalším jménem často spojovaným s budovou je Dean, údajný bývalý pacient, jehož přítomnost má být spojována s jednou konkrétní částí zařízení. Vyprávění o Deanovi a dalších "známých duchách" léčebny se mezi průvodci a návštěvníky předávají už řadu let. Vedle konkrétních jmen se ale objevují i mnohem obecnější zkušenosti – šeptání, výkřiky, zvuky pohybu a krátká zahlédnutí lidských siluet.

Směr hrůza (Destination Fear) – telefonát z Tannerova telefonu

Jedno z nejpodivnějších vyšetřování Trans-Allegheny Lunatic Asylum zachytil pořad Směr hrůza (Destination Fear). Tým místo navštívil ve 12. dílu druhé řady, který měl v USA premiéru 5. prosince 2020.

Během noci byli členové týmu rozděleni po různých částech obrovského komplexu. A právě tehdy přišla událost, která patří k nejznepokojivějším momentům celého pořadu.

⚠️ TELEFONÁT, KTERÝ NEMĚL PŘIJÍT

Alexovi Schroederovi začal zvonit telefon. Na displeji se zobrazilo, že mu volá Tanner Wiseman.

Alex hovor přijal. Jenže místo Tannerova hlasu se z telefonu začaly ozývat velmi podivné, těžko popsatelné zvuky – chraplavé skřeky, chrčení a zvuk připomínající namáhavé dýchání nebo někoho, kdo se snaží vydat hlas. Celá situace byla o to zvláštnější, že když Alex později Tannerovi o hovoru řekl, Tanner mu oznámil něco zásadního:

Svůj telefon vůbec neměl u sebe.

Telefon měl být celou dobu odložený dole v místnosti s vybavením, zatímco Tanner se nacházel jinde v budově. Přesto Alexův telefon zobrazil příchozí hovor právě z Tannerova čísla. Podle záznamu a pozdějších diskusí k epizodě navíc k podobnému volání došlo více než jednou.

Samotný pořad samozřejmě nemůže dokázat, že šlo o paranormální jev. Teoreticky může existovat technické nebo jiné vysvětlení a divák nemá možnost nezávisle ověřit, co se s Tannerovým telefonem v danou chvíli skutečně dělo. Právě spojení telefonu ponechaného v jiné části budovy, příchozího hovoru a zvuků, které Alex během hovoru slyšel, ale udělalo z této scény jednu z nejdiskutovanějších událostí celé epizody.

🎥 CELÁ TELEFONNÍ SCÉNA – DESTINATION FEAR

Travel Channel – Alex Gets A Terrifying Phone Call | Destination Fear

▶️ https://www.youtube.com/watch?v=dpgAf376Ovo

Klip zveřejnil přímo Travel Channel a zachycuje právě scénu s Alexem a telefonátem z Tannerova telefonu.

Místo, kam se paranormální týmy stále vracejí

Trans-Allegheny Lunatic Asylum nevyšetřoval pouze tým Destination Fear. V průběhu let se zde vystřídala řada dalších známých pořadů a vyšetřovatelů, například Ghost Hunters, Ghost Adventures, Paranormal Lockdown nebo Portals to Hell. Po skončení Destination Fear se na místo vrátila i část stejného týmu pod názvem Project Fear.

Právě skutečnost, že se zprávy o zvláštních událostech neomezují pouze na jeden televizní pořad, přispěla k pověsti tohoto místa. Návštěvníci stále hlásí nevysvětlitelné hlasy, kroky a postavy, zatímco bývalá léčebna dnes nabízí historické prohlídky i noční paranormální vyšetřování.

Trans-Allegheny Lunatic Asylum přitom nepotřebuje žádné legendy, aby působilo znepokojivě. Samotná historie obrovské instituce, která byla původně navržena pro několik stovek lidí a později se potýkala s extrémním přeplněním, je dost silná sama o sobě. Když se k ní ale přidají desítky let výpovědí o hlasech, postavách a pohybech v prázdných místnostech – a nakonec i telefonát, který podle záznamu Destination Fear přišel z telefonu ležícího úplně jinde – není těžké pochopit, proč má Trans-Allegheny pověst jednoho z nejděsivějších bývalých psychiatrických zařízení v Americe.

Na rozlehlém pozemku v New Castle v Pensylvánii stojí obrovská budova známá jako Hill View Manor. Na první pohled může připomínat starou nemocnici nebo sanatorium – dlouhé chodby, desítky pokojů a opuštěná oddělení tomu ostatně odpovídají. Ve skutečnosti však začínala trochu jinak. Byla místem pro lidi, kteří byli staří, nemocní, chudí nebo jednoduše neměli nikoho, kdo by se o ně postaral.

Dnes už zde žádní pacienti ani obyvatelé nežijí. Přesto lidé, kteří vstoupí dovnitř, opakovaně tvrdí, že Hill View Manor rozhodně nepůsobí prázdně.

Od domova pro chudé k ošetřovatelskému zařízení

Budova byla otevřena 19. října 1926 jako Lawrence County Home for the Aged. Používala se také označení poor house nebo poor farm. Byli sem umisťováni především staří lidé, lidé bez prostředků a lidé s duševním onemocněním. Během období velké hospodářské krize zde byly ubytovány také některé děti.

Prvními správci byli Perry a Mary Snyderovi, kteří předtím vedli starší městský chudobinec. V době otevření se do nového zařízení přestěhovali obyvatelé i zaměstnanci předchozího domova. Tehdejší terminologie byla samozřejmě úplně jiná než dnes a obyvatele zařízení dobové záznamy označovaly dokonce jako inmates.

Postupně se charakter zařízení měnil. Z původního okresního domova pro chudé a staré se stávalo zařízení poskytující stále větší míru zdravotní a ošetřovatelské péče. V 70. letech proběhla přeměna na zařízení odborné ošetřovatelské péče a po rozšíření komplex získal název Hill View Manor. Fungoval až do roku 2004, kdy byl kvůli finančním problémům definitivně uzavřen.

Komplex je obrovský – současní provozovatelé uvádějí více než 80 000 čtverečních stop prostoru. Dlouhé chodby, pokoje bývalých obyvatel, společenské místnosti, suterén a další prostory dnes vytvářejí prostředí, které začalo po uzavření přitahovat paranormální vyšetřovatele z celé země.

Co se má v Hill View Manor dít?

Pověst tohoto místa nevznikla pouze díky televizním pořadům. O nevysvětlitelných událostech zde mluví návštěvníci, zaměstnanci i lidé účastnící se nočních vyšetřování.

Mezi nejčastěji popisované jevy patří kroky ozývající se z prázdných chodeb, hlasy bez viditelného původce, náhlé doteky, samovolné bouchání dveří, pohyb předmětů a zjevení lidských postav. Někteří lidé tvrdí, že zahlédli celé postavy, které následně zmizely, jiní popisují pouze tmavý stín pohybující se chodbou.

Právě bezpečnostní kamery měly podle svědectví personálu zachytit podivné stíny pohybující se v místech, kde nikdo neměl být. Zaměstnanci rovněž vyprávěli o lidských postavách procházejících chodbami a o křiku či hlasech přicházejících z prázdných částí budovy. Tyto výpovědi později tvořily část příběhu, který na místě zkoumal také tým Ghost Hunters.

Jeffrey – dítě, které má procházet chodbami

Jedním z nejznámějších příběhů Hill View Manor je údajný duch dítěte nazývaný Jeffrey.

Návštěvníci a paranormální skupiny jej popisují jako malého chlapce, přibližně šestiletého nebo sedmiletého, který má být zahlédnut na chodbách nebo v pokojích. K Jeffreymu se postupně přidala dokonce temná legenda, podle níž člověka, který ho spatří, čeká smrt.

Pro takové tvrzení však neexistuje žádný spolehlivý důkaz a nejsou doloženy případy, které by tuto legendu potvrzovaly. Jde tedy o jednu z pověstí, které se kolem Hill View Manor během let vytvořily, nikoli o historicky prokázaný fakt.

Zajímavé však je, že právě pokoj 208 je spojován se svědectvím o spatření přízraku mladého chlapce. Místnost se objevila také při vyšetřování Ghost Hunters.

Mary Virginia a pokoj 105

Další známé jméno spojené s budovou je Mary Virginia.

Podle místních paranormálních příběhů měla být bývalou obyvatelkou Hill View Manor a její přítomnost bývá spojována především s pokojem 105. Lidé zde údajně popisují náhlý těžký a nepříjemný pocit nebo dojem, že v místnosti nejsou sami.

Stejně jako u Jeffreyho je ale důležité oddělit legendu od doložené historie. To, že se v místnosti něco nevysvětlitelného odehrává nebo že případná aktivita skutečně patří konkrétní ženě jménem Mary Virginia, nebylo možné spolehlivě potvrdit.

Muž ze suterénu

O něco méně příjemnou pověst má suterén a prostor bývalé kotelny.

Návštěvníci zde hovoří o starším muži, který má působit velmi nepřátelsky. Někteří tvrdí, že zaslechli mužský hlas, který jim přikazoval odejít, a další uvádějí, že podobné věty zachytili na zvukových nahrávkách.

Podle legendy má jít o bývalého pracovníka zařízení, jenž údajně stále "hlídá" spodní část budovy. Ani jeho totožnost však není spolehlivě doložena a příběh je třeba brát jako součást paranormální historie místa.

Jimmy a Julius – možná nejméně děsiví "obyvatelé"

Ne všechny příběhy z Hill View Manor jsou vyloženě temné.

S třetím patrem jsou spojováni bývalí obyvatelé Jimmy a Julius, které místní vyprávění popisuje jako dva muže známé svými žerty. Údajně spolu bydleli a měli pověst vtipálků.

Jeden z nich, přezdívaný Jimmy Snaps, měl rád fotografování Polaroidem a údajně nabízel lidem fotografii výměnou za cigaretu. Podle dalších příběhů měli oba chodit na nedaleké golfové hřiště, sbírat nebo brát golfové míčky a poté je prodávat zpět. Návštěvníci třetího patra dnes jejich jména při paranormálních vyšetřováních stále používají.

Zda jsou dnešní nevysvětlitelné jevy skutečně spojeny právě s nimi, samozřejmě nelze určit.

Hlasy, které jsou slyšet až na nahrávce

Hill View Manor je mezi vyšetřovateli známý také množstvím údajných EVP – elektronických hlasových fenoménů.

Princip je jednoduchý: během vyšetřování se pořizuje zvukový záznam a při jeho pozdějším poslechu se někdy objeví hlas nebo zvuk, který přítomní v okamžiku nahrávání vůbec neslyšeli.

Právě údajné hlasy patří mezi vůbec nejčastější typy paranormálních záznamů, které si návštěvníci z Hill View Manor odnášejí.

To samozřejmě neznamená, že jde automaticky o hlasy zemřelých. Podobné nahrávky mohou mít řadu přirozených vysvětlení – od vzdálených zvuků až po způsob, jakým lidský mozek hledá známá slova v nejasném zvuku. Pro návštěvníky Hill View Manor však právě EVP představují jednu z nejčastěji hlášených zkušeností.

Když má člověk pocit, že se ho někdo dotkl

Ještě zvláštnější jsou zprávy lidí, kteří tvrdí, že aktivitu nejen slyšeli nebo viděli, ale fyzicky cítili.

Oficiální turistický portál Pensylvánie mezi zkušenostmi návštěvníků přímo uvádí případy, kdy lidé cítili dotek, přestože vedle nich nikdo nestál. Objevují se také hlášení o dveřích, které se samy prudce zavřely, a předmětech, které se údajně pohnuly bez zjevné příčiny.

Právě kombinace sluchových, vizuálních a údajných fyzických jevů je jedním z důvodů, proč si Hill View Manor získal mezi lovci duchů tak výraznou pověst.

Televizní paranormální vyšetřování

Hill View Manor postupně navštívila řada známých televizních týmů. Každý z nich zde strávil noc trochu jiným způsobem a některé okamžiky se zařadily mezi nejznámější záběry spojené s budovou.

Ghost Adventures

Zak Bagans, Nick Groff a Aaron Goodwin navštívili Hill View Manor v roce 2010. Epizoda byla odvysílána 22. října a tým během vyšetřování reagoval mimo jiné na údajné fyzické kontakty a stínové jevy. Epizoda je v katalogu vedena jako Hillview Manor (New Castle, PA).

Ghost Hunters

Také tým TAPS z Ghost Hunters přijel do Hill View Manor. Epizoda Hill View Manor je 12. dílem 7. řady a byla odvysílána 31. srpna 2011. Vyšetřovatelé se zde zabývali právě svědectvími o celých lidských postavách, křiku, hlasech a podivných stínech zachycených bezpečnostními kamerami.

Destination Fear (Směr hrůza)

Hill View Manor navštívili také Dakota Laden, Chelsea Laden, Tanner Wiseman a Alex Schroeder v pořadu Destination Fear (Směr hrůza).

Jde o 4. díl 2. řady, odvysílaný 20. května 2020.

Právě tato návštěva patří mezi výraznější vyšetřování místa. Když měl Alex zůstat v části budovy sám, udělalo se mu velmi špatně. Ve zveřejněném videu je vidět, že jeho stav přestává být jen obyčejným strachem a situace se musí řešit. Samotný pořad událost prezentuje v kontextu dění v budově, není však možné dokázat, že Alexův stav způsobilo cokoli paranormálního.

🎥 Destination Fear – Alex Gets Sick While Alone in Hill View Manor:

https://www.youtube.com/watch?v=aNxI9DfgAhM

Hill View Manor dnes

Na rozdíl od mnoha míst, o kterých kolují podobné příběhy, není Hill View Manor uzavřeným objektem, kam by se člověk mohl podívat pouze na fotografiích.

Budova dnes funguje jako místo pro historické prohlídky a veřejná i soukromá paranormální vyšetřování. Zájemci mohou uvnitř strávit několik hodin a existují dokonce soukromá vyšetřování, při kterých má skupina celý obrovský komplex sama pro sebe.

Možná právě to udržuje pověst Hill View Manor při životě. Nejde pouze o několik desítek let starou legendu, kterou si lidé předávají dál. Do budovy stále přicházejí noví návštěvníci a stále vznikají další výpovědi, nahrávky a videa.

Někteří odejdou, aniž by zažili cokoli neobvyklého.

Jiní mluví o hlasu, který zaslechli v prázdném pokoji. O krocích, které je následovaly po chodbě. O stínu, jenž zmizel za rohem. O něčem, co se jich dotklo, přestože vedle nich nikdo nestál.

A právě díky těmto stále se opakujícím svědectvím zůstává Hill View Manor jedním z nejznámějších paranormálních míst Pensylvánie.

Oficiální stránky Hill View Manor:

https://hauntedhillviewmanor.com/

V malém texaském městě Yorktown stojí opuštěná nemocnice, která se během let stala jedním z nejznámějších paranormálních míst v celém Texasu. Yorktown Memorial Hospital není obrovský léčebný komplex jako některá slavná sanatoria. O to zvláštnější ale působí množství konkrétních příběhů, které se kolem ní nahromadily.

Lidé zde popisují stínové postavy přecházející přes chodby, ženské a dětské hlasy, výkřiky, klepání na sklo, postavy jeptišek, doteky nebo škrábance a zvuky z místností, ve kterých nikdo není. Jedním z nejznámějších údajných duchů je malá dívka jménem Stacy. Další příběh hovoří o mladém muži, kterému návštěvníci říkají TJ. A zvláštní pověst má také nemocniční kaple, kterou tým Destination Fear spojoval s údajně velmi temnou přítomností.

Nemocnice vedená řádovými sestrami

Yorktown Memorial Hospital byla otevřena v roce 1951. Provozovaly ji Felician Sisters – katolické řádové sestry, které zde pečovaly o obyvatele Yorktownu a okolních měst. Komplex měl přibližně 30 000 čtverečních stop a zahrnoval nemocniční pokoje, administrativní prostory, kapli i suterén.

Nemocnice později ukončila běžný provoz a budova byla nějakou dobu využívána jako zařízení pro léčbu závislostí na drogách a alkoholu. I tato etapa později přispěla k některým místním paranormálním legendám. Zařízení definitivně přestalo fungovat na přelomu 80. a 90. let.

Často se uvádí, že v nemocnici zemřelo kolem 2 000 lidí. Toto číslo převzala řada paranormálních pořadů a později i média, ale není vhodné ho představovat jako přesně doložený počet. Současní vlastníci a místní zdroje jej uvádějí spíše jako tradičně předávaný odhad.

Malá Stacy

Jedním z nejslavnějších příběhů Yorktown Memorial Hospital je malá dívka jménem Stacy.

Podle místní paranormální tradice se její přítomnost objevuje především v prostoru starého dětského oddělení a poblíž někdejší školky či knihovny. Návštěvníci zde měli zaslechnout dětský hlas, smích nebo pohyb, přestože v místnosti žádné dítě nebylo.

S příběhem Stacy je spojená i dětská kniha The Poky Little Puppy. Traduje se, že ji měla dostat od nemocničního lékaře Dr. Leona Nowierského. Při paranormálních vyšetřováních proto lidé tuto knihu nahlas čtou a snaží se tím Stacy přimět k reakci.

Objevují se také výpovědi vyšetřovatelů, podle kterých měla při komunikaci pohnout nebo odkutálet míček na požádání. Přesná totožnost dívky ani okolnosti její smrti ale nejsou bezpečně historicky doložené. Stacy je tedy především součástí paranormální tradice Yorktownu.

Zajímavé je, že ještě při moderních vyšetřováních se lidé právě v této části budovy stále snaží s údajnou dětskou přítomností komunikovat. Reportáž San Antonio Express-News z roku 2026 například popisovala noční paranormální vyšetřování, při kterém se účastníci ptali: "Je to ty, Stacy?"

Jeptiška v nemocničních chodbách

Protože nemocnici dlouhá léta provozovaly katolické řádové sestry, není asi překvapivé, že další z nejslavnějších zjevení vypadá právě jako jeptiška.

Návštěvníci a vyšetřovatelé údajně zahlédli tmavou ženskou postavu v dlouhém hábitu, která se objeví v chodbě nebo ve dveřích a vzápětí zmizí.

Některá svědectví jsou ale ještě nepříjemnější. Podle místních paranormálních příběhů lidé hlásili škrábance, pocit sevření nebo prudkého fyzického kontaktu. Některé legendy dokonce tvrdí, že takové zážitky častěji postihují návštěvníky s tetováním, což bývá vysvětlováno přísnou náboženskou minulostí řádových sester. Pro takovou souvislost však neexistuje historický důkaz a jde čistě o paranormální interpretaci.

Je také fér dodat jednu zajímavost: v budově se dnes nachází figurína oblečená jako jeptiška, kterou tam umístil správce objektu. Ne každá fotografie nebo vyděšená reakce z Yorktownu tedy automaticky zachycuje údajného ducha.

TJ – muž, kterému nikdo neotevřel

Mnohem smutnější příběh se váže k mladému muži, kterému paranormální vyšetřovatelé říkají TJ.

Legenda pochází z doby, kdy budova fungovala jako zařízení pro léčbu závislostí. Mladý muž měl přijít k zadnímu vchodu a hledat pomoc. Podle vyprávění však nefungoval zvonek a nikdo ho nepustil dovnitř.

Následující den měl být nalezen mrtvý u zadního vchodu. Modernější místní popisy tento příběh spojují s mladým mužem, který zemřel po předávkování heroinem.

Právě zadní chodba proto patří mezi místa, kde návštěvníci údajně vídají mladou mužskou postavu nebo zaznamenávají nevysvětlitelnou aktivitu.

Znovu ale platí, že jméno TJ a některé podrobnosti jeho příběhu pocházejí především z místní paranormální tradice.

Dvojitá tragédie v kotelně

Yorktown má ještě jednu velmi temnou legendu, kterou přímo zmiňoval také Destination Fear.

V době, kdy budova sloužila jako rehabilitační zařízení, zde údajně vznikl milostný trojúhelník mezi zaměstnankyní a dvěma muži.

Podle příběhu jeden z mužů objevil ženu s druhým mužem v prostoru kotelny. Následovala násilná konfrontace. Žena měla být bývalým partnerem zabita a druhý muž měl následně útočníka zabít v sebeobraně. Moderní reportáž San Antonio Express-News tento příběh uvádí jako jednu z tragédií spojovaných s pozdějším obdobím budovy.

Právě tato dvojitá vražda je také jednou z událostí, kterou oficiální popis epizody Destination Fear uvádí jako součást temné minulosti Yorktownu.

Dr. Leon Nowierski – lékař, kolem kterého vznikla legenda

Mezi nejznámější skutečné osoby spojené s nemocnicí patří Dr. Leon Nowierski.

Pracoval zde velmi dlouho a podle místních zdrojů pokračoval v medicíně až do vysokého věku. Později kolem něj ale vznikla poněkud děsivá legenda.

Vypráví se, že během operace štítné žlázy měl nešťastně přeříznout pacientovi cévu nebo oblast krku, což později vedlo k přezdívce "The Butcher – Řezník". Tento příběh se v různých zdrojích liší a není vhodné jej brát jako jednoznačně doloženou charakteristiku jeho lékařské práce. I současná historická reportáž o Yorktownu ho uvádí jako součást místního vyprávění.

Právě Dr. Nowierski je také spojen s legendou o Stacy a její dětské knize.

Klepání na sklo

Jedním z jednodušších, ale možná právě proto nepříjemnějších jevů je klepání na sklo.

Lidé tvrdili, že v prostoru vstupní haly slyšeli několik jasných úderů nebo poklepání na skleněné dveře.

Když se šli podívat, kdo klepal, za dveřmi nikdo nebyl.

Podobná hlášení patří spolu s hlasy bez viditelného původce, výkřiky a stíny přecházejícími přes chodby mezi nejčastěji uváděné jevy v Yorktownu.

Stínové postavy přecházející chodbu

Velmi často se opakují také shadow figures – stínové postavy.

Návštěvníci popisují tmavou lidskou siluetu, která rychle přejde přes chodbu nebo se objeví ve dveřích některého z pokojů. Někdy jde pouze o pohyb koutkem oka, jindy svědci tvrdí, že viděli tvar člověka dostatečně dlouho na to, aby ho dokázali rozeznat.

Zprávy o stínech a hlasech bez těla se objevují v Yorktownu natolik často, že je zmiňují i současní vlastníci a místní média při popisu paranormální pověsti budovy.

Objevují se dokonce příběhy o černých postavách s údajně zářícíma očima, ty už ale patří mezi méně ověřitelné části místní legendy.

Rozhovory a hlasy, které slyší až nahrávka

Stejně jako u mnoha dalších paranormálních míst se v Yorktownu objevují také údajná EVP – hlasy zachycené elektronickým zařízením, které lidé při samotném nahrávání neslyšeli.

Návštěvníci popisují šeptání, krátká slova, sténání nebo odpovědi na položené otázky.

Reportér San Antonio Express-News byl při jednom z moderních vyšetřování přímo přítomen se skupinou v nemocniční kapli. Během práce s takzvanými spirit-box aplikacemi se na telefonech objevovala jednotlivá slova a věty, mimo jiné "I'm following you" – "Sleduji tě" a později slovo "demonic".

Samozřejmě podobné aplikace samy generují zvuky nebo slova a jejich výsledky nejsou vědeckým důkazem komunikace s duchy. Zajímavé ale je sledovat, jak právě podobné momenty ovlivňují atmosféru během skutečného nočního vyšetřování.

Návštěvnice viděla něco, co v místnosti nebylo

Mezi modernější osobní zkušenosti patří i velmi zvláštní případ návštěvnice, která během nočního vyšetřování fotografovala jeden z bývalých pacientských pokojů.

Po použití blesku měla na okamžik jasně vidět postel s modrou kostkovanou přikrývkou, jako kdyby byl pokoj stále normálně připravený pro pacienta.

Když ale její kamarádka místnost posvítila baterkou, byly tam podle jejího popisu pouze staré rezavé rámy postelí bez matrací a bez jakékoli přikrývky.

Autorka sama připouští, že nevěděla, co přesně viděla. Jde tedy o osobní svědectví, nikoli důkaz paranormálního jevu. Právě podobné konkrétní zážitky ale ukazují, proč Yorktown návštěvníky tolik přitahuje.

Kaple – nejtemnější místo nemocnice?

Jednou z nejslavnějších částí celého komplexu je nemocniční kaple.

Už samotná atmosféra je zvláštní. Nachází se zde starý oltář, zpovědnice a další předměty připomínající období, kdy nemocnici vedly řádové sestry.

Během paranormálních vyšetřování lidé hlásili škrábání, pohyb a zvuky přicházející ze zpovědnic. Jedna návštěvnice například popsala opakované šoupání a škrábání zevnitř, přestože prostor podle skupiny nikdo nepoužíval.

Právě kaple se stala také hlavním místem epizody Destination Fear.

Destination Fear – něco jde po Dakotovi

Dakota Laden, Chelsea Laden, Tanner Wiseman a Alex Schroeder navštívili Yorktown Memorial Hospital ve 2. sérii, 2. epizodě Destination Fear.

Oficiální popis epizody přímo uvádí, že tým přijíždí do texaské nemocnice s velmi násilnou minulostí a že kaple má podle místních legend ukrývat démonickou entitu, která se během vyšetřování zaměří na Dakotu.

Během noci se Dakota dostal mimo jiné do prostor spojených s katolickými duchovními a řádovými sestrami. Vyšetřování postupně přešlo od běžných zvuků a reakcí k situaci, kterou tým začal vnímat jako mnohem osobnější.

Travel Channel později zveřejnil jednu z hlavních částí tohoto vyšetřování přímo na YouTube.

🎥 DESTINATION FEAR – YORKTOWN MEMORIAL HOSPITAL

➜ "SPIRITS TARGET DAKOTA IN HAUNTED PRIEST QUARTERS! | DESTINATION FEAR" https://www.youtube.com/watch?v=9hy2rsDYtcY

Ghost Adventures

Yorktown Memorial Hospital navštívil také Zak Bagans, Nick Groff a Aaron Goodwin z Ghost Adventures.

Jejich vyšetřování bylo odvysíláno v roce 2011 a tým se zaměřil právě na příběhy o zemřelých pacientech, stínových postavách a dalších údajných entitách uvnitř nemocnice. Později se Zak k případu Yorktownu vrátil také v pořadu Ghost Adventures: Aftershocks.

🎥 GHOST ADVENTURES – YORKTOWN HOSPITAL

➜ "GHOST ADVENTURES – YORKTOWN HOSPITAL" https://www.hbomax.com/nl/en/shows/ghost-adventures/s5/74a0b187-22a7-47ee-8132-bf9fd15f86cc/e4-yorktown-hospital/d785c1c9-045a-4007-8cc9-19532393ad44

Odkaz vede přímo na stránku epizody Ghost Adventures věnované Yorktown Hospital.

Celé paranormální vyšetřování zdarma na YouTube

Yorktown navštívila také řada nezávislých paranormálních týmů. Pokud vás zajímá delší vyšetřování bez klasického televizního sestřihu, na YouTube je dostupná například celá první část vyšetřování týmu The Haunted Side.

🎥 CELÉ VYŠETŘOVÁNÍ YORKTOWN MEMORIAL HOSPITAL

➜ "AMERICA'S MOST HAUNTED HOSPITAL – YORKTOWN MEMORIAL HOSPITAL | FULL EPISODE" https://www.youtube.com/watch?v=_GznO4m0d_g

A Yorktown zaujal i další známé tvůrce. Vyšetřovali zde například Sam and Colby, Twin Paranormal, Amy's Crypt, The Boys nebo The Paranormal Files. Současní vlastníci nemocnice jejich návštěvy uvádějí mezi projekty, které pomohly Yorktown proslavit v paranormální komunitě.

Co tedy lidé v Yorktownu nejčastěji popisují?

Když se jednotlivá svědectví poskládají dohromady, opakují se stále podobné motivy: malá dívka Stacy, dětské hlasy, postavy jeptišek, tmavé siluety přecházející přes chodby, mužská postava u zadního vchodu spojovaná s TJ, klepání na sklo, škrábání a pohyb ve zpovědnicích, výkřiky, sténání a hlasy bez viditelného původce.

K tomu se přidávají mnohem osobnější zkušenosti – lidé tvrdící, že byli poškrábáni nebo se jich něco dotklo, návštěvníci, kteří na okamžik viděli člověka v místě, kde nikdo nebyl, a paranormální týmy zachycující zvuky, kterých si při samotném vyšetřování nevšimly.

Samozřejmě nic z toho samo o sobě nedokazuje existenci duchů. Budova je stará, poškozená a má složitou akustiku. Část vybavení navíc není původní – někteří předchozí majitelé sem přinesli staré nemocniční předměty, figuríny nebo dokonce rakev, aby podpořili atmosféru místa. Právě proto je u Yorktownu obzvlášť důležité oddělovat skutečnou historii od pozdějších paranormálních legend.

To ale nemění nic na tom, že za desítky let vzniklo opravdu neobvyklé množství konkrétních svědectví lidí, kteří tvrdí, že uvnitř zažili něco, co si nedokázali vysvětlit.

Nemocnice, která se nikdy úplně nevyprázdnila

Yorktown Memorial Hospital kdysi naplňovaly hlasy pacientů, zdravotních sester, lékařů a řádových sester. Potom nemocnice zavřela, pacienti odešli a chodby zůstaly prázdné.

A přesto lidé tvrdí, že úplně tiché nikdy nejsou.

Někdy z dětského oddělení zazní hlas malé dívky.

V chodbě na okamžik přejde tmavá postava.

U zadního vchodu se údajně objeví mladý muž, kterému kdysi nikdo neotevřel.

Ze zpovědnice v kapli se ozve škrábání.

A někdy někdo několikrát zaklepe na skleněné dveře.

Když se ale podíváte, kdo stojí na druhé straně, není tam nikdo.

Možná má každá z těchto událostí úplně obyčejné vysvětlení.

Možná se část příběhů během let změnila v legendu.

Ale právě spojení skutečné nemocniční historie, konkrétních lidských tragédií a desítek svědectví návštěvníků a paranormálních vyšetřovatelů udělalo z Yorktown Memorial Hospital jedno z nejznámějších údajně strašidelných míst v Texasu.

Na okraji města Lancaster v Ohiu stojí mohutná cihlová budova, jejíž historie sahá téměř dvě století zpátky. Fairfield County Infirmary nebyla klasickou nemocnicí v dnešním slova smyslu. Původně šlo o okresní chudobinec a pečovatelské zařízení, kde nacházeli útočiště lidé, kteří neměli kam jinam jít – chudí, staří, nemocní, lidé s fyzickým nebo duševním postižením, vdovy, sirotci i další obyvatelé odkázaní na pomoc společnosti.

První dřevěná budova zde vznikla už v roce 1828. Brzy však přestala kapacitně stačit, a proto ji v roce 1840 nahradila mnohem větší cihlová stavba, která tvoří hlavní část dnešního komplexu. V roce 1865 následovalo další rozšíření. Součástí areálu byla také farma, prádelna, hospodářské budovy a hřbitov pro obyvatele, jejichž těla si nikdo nevyzvedl. Mnoho hrobů zůstalo neoznačených.

Za zdmi Fairfield County Infirmary lidé nejen žili, ale také umírali. Někteří zde strávili podstatnou část svého života. A právě dlouhá historie utrpení, nemocí, smrti a údajného špatného zacházení s některými obyvateli dnes tvoří základ paranormální pověsti tohoto místa. Lidé, kteří budovu navštívili, popisují hlasy v prázdných místnostech, kroky přibližující se chodbou, zabouchnutí dveří, předměty pohybující se bez zjevné příčiny, vůni levandulového parfému nebo tmavé postavy pohybující se po budově. Některá údajná zjevení dostala dokonce vlastní jména.

Dívka jménem Susie

Jednou z nejznámějších údajných přítomností Fairfield County Infirmary je malá dívka, které lidé začali říkat Susie. Bývalí zaměstnanci a návštěvníci tvrdili, že zahlédli malou blonďatou dívku, která působila smutně nebo osaměle. Objevovat se měla například ve dveřích bývalých kanceláří a také v okolí prostor někdejší márnice. Někteří lidé se s ní podle svých výpovědí pokusili navázat kontakt. Dívka měla chvíli stát nebo se pohybovat před nimi a potom jednoduše zmizet.

Právě Susie se stala jedním z duchů, které se při paranormálních vyšetřováních návštěvníci snaží oslovit. Není však historicky potvrzeno, kdo přesně tato dívka měla být ani zda v budově skutečně žilo konkrétní dítě, z jehož příběhu legenda vznikla.

Willy – muž, který stále prochází patry

Další údajný duch dostal jméno Willy. Podle svědectví se má objevovat především ve druhém a třetím patře. Lidé ho popisují jako mužskou postavu, která působí poněkud zmateně nebo ztraceně. Údajně pomalu prochází chodbami, jako kdyby něco hledala, někdy se zastaví, podívá se z okna a potom pokračuje dál.

Není známo, kdo Willy ve skutečnosti měl být. Jeho jméno patří spíše k paranormální tradici místa než k jednoznačně identifikované historické osobě. Přesto právě popisy mužské postavy bezcílně procházející druhým a třetím patrem patří mezi nejčastěji opakované příběhy Fairfield County Infirmary.

Jane Householder – tragédie u plynových kamen

Úplně jiný je příběh Jane Householder, protože v jejím případě existuje skutečná tragická událost. Jane byla 73letá obyvatelka infirmary. Jednoho dne se její oblečení vznítilo při manipulaci s plynovými kamny. Zaměstnancům se podařilo oheň uhasit, ale žena utrpěla velmi vážné popáleniny a po několika hodinách zemřela.

Později se mezi návštěvníky začaly objevovat příběhy o starší ženě v šatech, která má být spatřována v různých částech budovy. Někteří paranormální vyšetřovatelé právě tuto postavu spojují s Jane Householder. Je ale důležité oddělit skutečnost od legendy: Jane Householder skutečně v zařízení tragicky zemřela. To, že její duch dodnes prochází budovou, je už paranormální interpretace.

Hlasy celé místnosti – ale uvnitř nikdo není

Jeden z nejzajímavějších jevů Fairfield County Infirmary nejsou ani tak jednotlivá zjevení jako hlasy. Někteří návštěvníci a bývalí pracovníci tvrdili, že z některé místnosti slyšeli konverzaci několika lidí najednou, ne pouze jeden šepot, ale zvuk, jako kdyby se uvnitř bavila celá skupina. Když však člověk do místnosti vstoupil, byla podle svědectví úplně prázdná.

Podobně lidé popisují jednotlivé hlasy, šeptání nebo zvuky připomínající někoho, kdo mluví o několik místností dál. Ve staré budově samozřejmě může zvuk cestovat chodbami, ventilací nebo konstrukcí úplně jinak, než člověk očekává. Právě opakování podobných zážitků ale pomohlo Fairfield County Infirmary získat její dnešní pověst.

Kroky, které se přibližují

Další často popisovanou zkušeností jsou kroky. Člověk stojí na chodbě a uslyší, že se k němu někdo blíží. Zvuk je stále hlasitější a podle některých návštěvníků lze dokonce získat dojem, že někdo právě přichází za roh. Jenže nikdo nepřijde a chodba zůstane prázdná.

Právě fantomové kroky patří vedle hlasů a stínů mezi nejčastěji hlášené jevy v budově. Někteří vyšetřovatelé zároveň uvádějí nevysvětlitelné bouchání a zvuky dveří.

Dveře, které se samy zabouchnou

Ve Fairfield County Infirmary lidé opakovaně popisují také dveře, které se bez viditelného zásahu prudce zavřou. Zvláštní pověst má především cela ve třetím patře, která byla podle zpráv používána pro problémové obyvatele. Právě zde se během paranormálních návštěv objevovala hlášení o samovolném zabouchnutí kovových dveří. Jiné skupiny zase popisují nevysvětlitelné bouchání přicházející z různých částí budovy.

Samozřejmě jde o starý objekt, kde se mohou dveře pohybovat kvůli průvanu, nerovnému povrchu nebo změnám tlaku. Přesto právě situace, kdy za člověkem v prázdné budově náhle hlasitě bouchnou staré dveře, patří mezi zážitky, které návštěvníci jen tak nezapomenou.

Pokoj 322

Jedním z míst, které má při paranormálních návštěvách zvláštní pověst, je pokoj 322. Právě zde se podle zpráv objevují zjevení a dokonce údajné fyzické interakce mezi návštěvníky a něčím, co není vidět. Organizátoři nočních vyšetřování jej uváděli mezi nejaktivnějšími částmi celé budovy.

Detaily jednotlivých událostí se liší a není možné je nezávisle potvrdit. Pokoj 322 ale patří mezi místa, kam paranormální týmy během vyšetřování míří opakovaně.

Márnice v suterénu

Ještě horší pověst má suterén. Právě tam se nacházel prostor používaný jako provizorní márnice. V zimních měsících zde měla být ukládána těla zemřelých, než je bylo možné pohřbít. Návštěvníci zde popisují nepříjemný pocit, hlasy, pohyb nebo dojem, že v místnosti nejsou sami.

Suterén a bývalá márnice bývají označovány za jednu z nejaktivnějších částí Fairfield County Infirmary. Na pozemku za budovou se navíc nachází starý hřbitov, kde byli pohřbíváni lidé bez rodiny nebo ti, jejichž tělo si nikdo nevyzvedl. Řada hrobů dnes nemá označení.

Obrovský stín v podkroví

A potom je tu podkroví. Právě tam lidé popisují jednu z nejpodivnějších postav celé budovy – mimořádně vysokou tmavou siluetu. Zdroje se v odhadech její výšky liší. Organizátoři paranormálních vyšetřování zmiňovali přibližně sedm stop, tedy přes dva metry, zatímco některá další vyprávění postavu popisují ještě vyšší.

Lidé ji údajně zahlédnou v podkroví jako vysoký tmavý tvar připomínající člověka a potom zmizí. Samotné podkroví má navíc velmi nepříjemnou historii. Podle některých vyprávění zde měli být problémoví obyvatelé omezováni nebo připoutáváni, což však patří k méně spolehlivě doloženým částem historie a je lepší jej chápat jako součást místního vyprávění.

Vůně levandule

Ne všechna svědectví se týkají něčeho, co lze vidět nebo slyšet. Někteří návštěvníci Fairfield County Infirmary tvrdí, že v určitých částech budovy náhle ucítili výraznou vůni levandulového parfému. V okolí přitom podle nich nebyl žádný člověk ani jiný zřejmý zdroj vůně.

Podobné takzvané fantomové vůně se objevují v příbězích z mnoha údajných paranormálních míst – někde jde o parfém, jinde o tabákový kouř nebo vůni květin. Ve Fairfield County Infirmary je právě levandule jedním z opakovaných motivů.

Předměty, které se údajně pohybují samy

Návštěvníci také uváděli, že viděli předměty pohybující se bez zjevné příčiny. Paranormální týmy navíc popisují poruchy techniky, náhlé výpadky zařízení nebo problémy s vybavením v určitých místnostech. Mnozí tvrdí, že se jim zde podařilo zaznamenat také EVP – nejasné hlasy zachycené na audiozáznamu, které v okamžiku nahrávání údajně neslyšeli.

Ani taková nahrávka samozřejmě sama o sobě nedokazuje komunikaci s duchy. Může jít o okolní zvuky, interference nebo lidskou tendenci hledat ve špatně srozumitelném zvuku známá slova. Právě množství podobných záznamů ale přivádí paranormální vyšetřovatele do budovy znovu a znovu.

Destination Fear – Alex zůstává úplně sám

Fairfield County Infirmary navštívil také tým Destination Fear. Dakota Laden, Chelsea Laden, Tanner Wiseman a Alex Schroeder zde natáčeli 9. epizodu první série, odvysílanou 21. prosince 2019.

Dakota během vyšetřování rozhodl, že každý člen týmu bude určitou dobu procházet část budovy úplně sám. A právě Alex Schroeder zažil událost, kterou oficiální popis epizody označuje za jeden z nejextrémnějších momentů noci. Podle HBO Max a Discovery+ se Alex během samostatného vyšetřování setkal s něčím, co tým interpretoval jako velmi temnou nebo zlou přítomnost, přičemž samotný incident byl zachycen na videu.

Právě tato zkušenost se stala natolik výraznou, že se tým k Fairfield County Infirmary po letech znovu vrátil v rámci svého projektu Project Fear.

Project Fear – návrat na místo, které vyděsilo Alexe

Po skončení televizního Destination Fear se tým vydal vlastní cestou pod názvem Project Fear. A Fairfield County Infirmary bylo jedno z míst, kam se rozhodli vrátit. Důvod byl poměrně jednoduchý: právě zde Alex během původního natáčení v roce 2019 zažil jednu ze svých nejvýraznějších zkušeností.

Jejich nové vyšetřování proto neslo výmluvný název "Haunted Hospital Return: Our Most Shocking Evidence". V popisu videa tým přímo připomíná, že jde o místo, které navštívili už v roce 2019 a kde Alex pořídil jeden z jejich nejšokujících záznamů.

🎥 PROJECT FEAR – NÁVRAT DO FAIRFIELD COUNTY INFIRMARY

➜ "PROJECT FEAR – HAUNTED HOSPITAL RETURN: OUR MOST SHOCKING EVIDENCE" (

https://www.youtube.com/watch?v=g5BVTnjdrJo

Co zde tedy lidé nejčastěji zažívají?

Když se svědectví návštěvníků, zaměstnanců a paranormálních týmů poskládají dohromady, stále se opakují podobné věci: malá blonďatá dívka, která údajně zmizí před očima, mužská postava jménem Willy procházející druhým a třetím patrem, starší žena v šatech, kterou lidé spojují s tragicky zemřelou Jane Householder, hlasy a celé rozhovory z místností, ve kterých nikdo není, kroky přibližující se prázdnou chodbou, kovové dveře, které se samy zabouchnou, vysoká stínová postava v podkroví, nevysvětlitelná vůně levandule, pohyb předmětů a poruchy paranormální techniky nebo místnosti, ve kterých lidé tvrdí, že došlo dokonce k fyzickému kontaktu s něčím neviditelným.

Neznamená to samozřejmě, že všechny tyto zážitky mají paranormální vysvětlení. Fairfield County Infirmary je stará rozsáhlá budova, kde mohou zvuky, stíny, průvan nebo technické problémy vytvářet velmi přesvědčivé iluze. Zároveň ale nejde pouze o jednu jedinou legendu, která se opakuje pořád dokola. Lidé zde popisují různé jevy na různých místech budovy – od malé dívky u márnice přes muže procházejícího druhým patrem až po vysokou stínovou postavu v podkroví. A právě to udělalo z Fairfield County Infirmary jednu z nejznámějších paranormálních lokalit v Ohiu.

Dům pro lidi, kteří neměli kam jinam jít

Možná je na Fairfield County Infirmary nejsmutnější právě jeho skutečná historie. Nebyla postavena jako místo hrůzy. Vznikla jako místo, kam společnost posílala lidi, kteří potřebovali pomoc – chudé, staré, nemocné, opuštěné děti, lidi s postižením a další obyvatele odkázané na péči druhých. Někteří zde strávili téměř celý život a někteří zde také zemřeli a skončili na hřbitově za budovou bez označeného hrobu.

Dnes jsou chodby prázdné, pokoje už nikdo neobývá a márnice dávno neslouží svému účelu. Přesto lidé stále tvrdí, že někdy z prázdné místnosti zaslechnou rozhovor několika lidí, na chodbě se ozvou kroky nebo ve dveřích na okamžik stojí malá dívka, která zmizí dřív, než k ní člověk stačí dojít.

Možná jde pouze o příběhy, které přirozeně vznikají kolem tak staré budovy s tak těžkou minulostí. Ale pokud existuje místo, kde má člověk pocit, že minulost nikdy úplně neopustila jeho zdi, Fairfield County Infirmary mezi ně bezpochyby patří.

Na první pohled může Madison Seminary v Ohiu připomínat starou školu nebo rozsáhlý historický domov. Za jeho zdmi se ale během téměř dvou století vystřídalo tolik různých lidí a institucí, že je jeho historie mnohem složitější. Budova sloužila studentům, ženám spojeným s americkou občanskou válkou, vdovám a příbuzným veteránů, později také vězeňkyním, ženám s mentálním postižením a psychiatrickým pacientkám.

A právě toto místo dnes patří mezi známé paranormální lokality v Ohiu. Lidé zde popisují hlasy v prázdných místnostech, kroky, stínové postavy, dětské hlasy, doteky neviditelných rukou nebo pocit, že je někdo sleduje. Někteří vyšetřovatelé dokonce tvrdí, že se zde setkali s něčím mnohem agresivnějším.

Madison Seminary se proto objevilo v několika paranormálních pořadech a vyšetřovali ho také Destination Fear, Ghost Hunters, Haunted Collector a později znovu tým známý z Destination Fear v rámci svého projektu Project Fear.

Od školy k domovu pro ženy

Historie Madison Seminary začíná v první polovině 19. století. Instituce byla založena jako škola a původní dřevěná budova byla dokončena v roce 1847. Později přibyla větší cihlová stavba a v době největšího rozkvětu zde mohlo studovat a bydlet přibližně 150 studentů.

Koncem 19. století však význam soukromé školy postupně klesal. V roce 1891 komplex koupil Ohio Women's Relief Corps a vznikl zde Madison Home – zařízení určené mimo jiné pro ženy, které zasáhla americká občanská válka. Žily zde zdravotní sestry z války i manželky, matky, sestry a další příbuzné vojáků.

Jednou z nejzajímavějších obyvatelek byla Elizabeth Stiles. Její skutečný životní příběh by vydal na samostatný film.

Elizabeth pracovala jako učitelka a později se provdala za Jacoba Stilese. Její manžel byl během období občanské války zabit a Elizabeth se následně zapojila do práce pro Unii. Podle historických záznamů byla dokonce využívána jako špionka pro Sever a při svých cestách používala různé převleky a krycí příběhy.

Do Madison Home přišla v roce 1895 a zemřela zde roku 1898.

A právě Elizabeth se později stala jednou z osob, jejichž jméno se opakovaně objevuje v paranormálních příbězích tohoto místa. Někteří vyšetřovatelé věří, že její duch může stále procházet částí komplexu.

Z domova se stalo úplně jiné zařízení

Ani tím však historie Madison Seminary nekončí.

V roce 1962 převzalo komplex Ohio Department of Mental Hygiene and Corrections. Původní obyvatelky byly přemístěny a v následujících letech zde pobývaly mimo jiné vězeňkyně z Ohio Women's Reformatory, ženy s mentálním postižením a psychiatrické pacientky z Cleveland State Hospital.

Teprve později se začaly stále častěji šířit příběhy o tom, že v budově dochází k podivným událostem.

Dnes je objekt v soukromých rukou a je známý především díky své historii a paranormálním prohlídkám a vyšetřováním.

Sarah – jedna z nejznámějších přítomností Madison Seminary

Jedním z nejčastěji zmiňovaných jmen je Sarah.

Podle paranormálních vyprávění jde o dětskou nebo mladou ženskou přítomnost, se kterou se vyšetřovatelé údajně opakovaně pokoušejí komunikovat. S její přítomností je spojována konkrétní místnost, která se mezi návštěvníky a vyšetřovateli stala známou právě díky příběhům o Sarah.

Lidé zde popisují dětské hlasy, drobný pohyb předmětů nebo pocit, že v místnosti někdo stojí, i když je na první pohled prázdná.

Sarah je natolik známou součástí paranormálních příběhů Madison Seminary, že se této údajné entitě věnovaly i televizní pořady. Místo se například objevilo v pořadu My Ghost Story, kde vyšetřovatelé hovořili o výkřicích, hlasech a fyzických dotecích, které nedokázali přisoudit žádnému člověku.

Samozřejmě není možné potvrdit, že za těmito událostmi skutečně stojí nějaká Sarah. Její příběh patří do paranormální tradice místa, nikoli mezi doložená historická fakta.

Stíny, které se pohybují budovou

Velmi často se v Madison Seminary objevují také svědectví o stínových postavách.

Nejde přitom pouze o klasický pocit, že člověk něco zahlédl koutkem oka. Někteří vyšetřovatelé popisovali tmavou postavu nebo rychlý stín přecházející přes chodbu, dveře nebo kolem místnosti.

Právě shadow figures – stínové postavy – byly jedním z hlavních jevů uváděných také během vyšetřování Destination Fear.

Členové týmu během noci popisovali nejen hlasy a stíny, ale dostali se podle vlastního vyprávění také do situace, kdy už neměli pocit, že se setkávají pouze s klidnými duchy bývalých obyvatelek.

Destination Fear – noc, která začala být mnohem temnější

Do Madison Seminary přijeli Dakota Laden, Chelsea Laden a Tanner Wiseman během první série Destination Fear.

Jejich vyšetřování se stalo jednou z výraznějších epizod první sezóny. Už oficiální popis epizody zmiňuje děsivé hlasy, stínové postavy a údajný fyzický kontakt s entitou, kterou tým v průběhu vyšetřování vnímal jako něco velmi negativního.

Zpočátku se snažili stejně jako na jiných místech zjistit, zda mohou zachytit reakce bývalých obyvatel budovy. Během noci se však atmosféra postupně měnila.

Objevovaly se hlasy bez viditelného původce, pohyb v místech, kde podle členů týmu nikdo nebyl, a stíny procházející částmi budovy.

A pak začala být situace ještě podivnější.

Když něco odpoví

Jedním z momentů, které Travel Channel zveřejnil také samostatně, byla údajná hlasová komunikace uvnitř Madison Seminary.

Vyšetřovatelé kladli otázky do prázdného prostoru a následně zaznamenali zvuk, který interpretovali jako možnou hlasovou odpověď.

Právě podobné situace jsou samozřejmě předmětem sporů – zatímco paranormální vyšetřovatelé je označují za možné EVP nebo reakci entity, skeptické vysvětlení může zahrnovat okolní zvuky, akustiku budovy nebo chybnou interpretaci nejasného zvuku.

Pro samotný tým však šlo o jeden z okamžiků, který jejich podezření, že v budově nejsou sami, ještě zesílil.

Music box, který se měl aktivovat

Další výrazný moment jejich vyšetřování souvisel s paranormálním music boxem – zařízením používaným některými vyšetřovateli k zaznamenávání pohybu.

Během vyšetřování Madison Seminary se zařízení podle záběrů aktivovalo v okamžiku, kdy u něj nebyl vidět žádný člověk.

Travel Channel tento moment zveřejnil samostatně právě pod názvem "Paranormal Entity Turns on Music Box!".

Pro tým šlo o další z událostí, které během noci nedokázali na místě jednoduše vysvětlit.

🎥 PODÍVEJTE SE NA DESTINATION FEAR V MADISON SEMINARY

Část vyšetřování, včetně dění kolem music boxu, zveřejnil Travel Channel přímo na YouTube.

➜ "DESTINATION FEAR – PARANORMAL ENTITY TURNS ON MUSIC BOX | MADISON SEMINARY" https://www.youtube.com/watch?v=Rjjcc_KS_iY

Doteky od něčeho, co není vidět

Madison Seminary má navíc jednu pověst, která jej odlišuje od řady jiných míst. Lidé zde nepopisují pouze zvuky a stíny, ale také fyzické kontakty.

Vyšetřovatelé hovořili o pocitu, jako kdyby se jich něco dotklo, šťouchlo do nich nebo se pohybovalo bezprostředně v jejich blízkosti.

Starší vyšetřování zveřejněná například v pořadu My Ghost Story zahrnovala výpovědi lidí, kteří tvrdili, že byli šťoucháni nebo dokonce kopnuti něčím, co nebylo vidět, zatímco současně slyšeli výkřiky a hlasy.

V Destination Fear se motiv fyzického kontaktu objevil znovu. Podle oficiálního popisu epizody došlo během jejich pobytu k události, kterou členové týmu interpretovali jako kontakt s velmi negativní entitou.

To ovšem neznamená, že šlo skutečně o "démona". Jde o interpretaci lidí přítomných při vyšetřování, nikoli o něco, co by bylo možné objektivně prokázat.

Elizabeth Stiles – zůstala špionka Unie v Madisonu?

Další údajnou přítomností je právě Elizabeth Stiles, jejíž skutečný historický život je dobře doložený.

Paranormální legenda tvrdí, že se v části budovy objevuje světlá nebo bělavá ženská postava v dlouhých šatech připomínajících oblečení z 19. století. Někteří vyšetřovatelé a média tvrdili, že se s Elizabeth pokoušeli komunikovat.

Právě ona je zajímavým příkladem rozdílu mezi historií a legendou.

Elizabeth Stiles skutečně existovala, v Madison Home skutečně žila a v roce 1898 zde zemřela.

To, že její duch dodnes chodí po budově, je už paranormální tvrzení.

Kroky a hlasy v prázdných místnostech

Další svědectví jsou mnohem jednodušší, ale možná právě proto působí nejznepokojivěji.

Návštěvníci a paranormální týmy popisují kroky v patrech, kde nikdo jiný není, zvuky přicházející z vedlejší místnosti nebo hlasy, které se ozvou v okamžiku, kdy všichni přítomní mlčí.

Někteří lidé tvrdí, že slyšeli také ženské nebo dětské hlasy.

Jindy jde pouze o několik kroků.

Člověk se otočí.

Chodba je prázdná.

A zvuk se ozve znovu.

Project Fear se do Madison Seminary vrátil

Příběh Madison Seminary ale pro Dakotu, Chelsea, Tannera a Alexe jejich původní návštěvou neskončil.

Po skončení televizního Destination Fear začal tým pokračovat ve vlastním projektu Project Fear na YouTube – a do Madison Seminary se později vrátil.

Tentokrát už šlo o jejich vlastní vyšetřování bez původního televizního formátu. Video dostalo název "Evil Overnight at Haunted Asylum | Madison Seminary".

A tým podle vlastních slov během vyšetřování opět narazil na aktivitu, kterou vnímal jako temnou a agresivní přítomnost.

Právě návrat na stejné místo je zajímavý i pro diváka – je možné porovnat jejich první zkušenost z Destination Fear s tím, co zde zažili o několik let později jako Project Fear.

🎥 PROJECT FEAR – NÁVRAT DO MADISON SEMINARY

Pokud vás zajímá celé delší vyšetřování, Project Fear zveřejnil svou návštěvu zdarma na YouTube:

➜ "PROJECT FEAR – EVIL OVERNIGHT AT HAUNTED ASYLUM | MADISON SEMINARY" https://www.youtube.com/watch?v=g9fWKjaXZRU

Duchové, nebo téměř dvě století lidských příběhů?

Madison Seminary je přesně tím druhem místa, kde se skutečná historie velmi snadno propojuje s legendami.

Budovou prošly stovky studentů, válečné zdravotní sestry, vdovy a příbuzné vojáků, vězeňkyně, ženy s mentálním postižením i psychiatrické pacientky. Některé zde strávily dlouhé roky svého života a některé zde také zemřely.

Potom přišla desetiletí vyprávění o stínech, ženských a dětských hlasech, krocích, dotecích neviditelných rukou a předmětech nebo přístrojích reagujících bez zjevného důvodu.

Televizní vyšetřovatelé k tomu přidali vlastní zkušenosti. Destination Fear zde zaznamenali hlasy, stíny a událost, kterou vnímali jako fyzický kontakt s něčím velmi negativním. Později se tým vrátil jako Project Fear a znovu odcházel s přesvědčením, že uvnitř budovy narazil na něco, co nedokázal jednoduše vysvětlit.

Je možné, že velkou část jevů dokáže vysvětlit stáří budovy, její akustika, očekávání návštěvníků nebo běžné technické příčiny.

Ale když člověk stojí v noci sám v místnosti, kde před více než sto lety žily ženy poznamenané válkou, a z prázdné chodby se ozve hlas nebo několik pomalých kroků, historická fakta najednou získávají úplně jinou atmosféru.

A právě proto je Madison Seminary dodnes jedním z míst, kam se paranormální vyšetřovatelé znovu a znovu vracejí.

Philadelphia State Hospital at Byberry, známá jednoduše jako Byberry, byla rozsáhlá psychiatrická nemocnice na severovýchodě Filadelfie. Zařízení vzniklo na začátku 20. století a postupně se rozrostlo na obrovský komplex s desítkami budov. V době největšího zaplnění zde žilo přes sedm tisíc pacientů.

Nemocnice si během let získala velmi špatnou pověst. Opakovaně se objevovaly zprávy o přeplněnosti, zanedbávání pacientů, násilí a podmínkách, které byly později označovány za nepřijatelné. V roce 1990 byla Byberry definitivně uzavřena.

Tím ale její příběh neskončil. Budovy zůstaly dalších šestnáct let opuštěné. Dlouhé chodby, prázdná oddělení, márnice a rozsáhlá síť podzemních tunelů přitahovaly urbexery i lidi zajímající se o paranormální jevy. Současně se kolem místa začalo vytvářet velké množství legend. Některé z nich byly časem zveličeny, jiné vycházejí z konkrétních zkušeností návštěvníků.

ZDRAVOTNÍ SESTRA ZA RODINOU

Jedno z nejzajímavějších vyprávění pochází od ženy jménem Heather. Nacházela se se svou rodinou nedaleko místa, kde kdysi stál komplex Byberry. Během běžného natáčení si měla všimnout ženské postavy, která se pohybovala v pozadí poblíž stromů.

Postava jí připomínala zdravotní sestru z poloviny 20. století. Zvláštní bylo především to, že ostatní členové rodiny si v tu chvíli nikoho nevšimli. Žena však tvrdila, že postavu viděla, a ta se měla objevit také na pořízeném záznamu.

Podle jejího popisu působilo oblečení postavy staromódně a připomínalo uniformy, které nosil zdravotnický personál v době, kdy Byberry ještě fungovala.

Není možné určit, koho nebo co kamera skutečně zachytila. Právě tento případ je ale zajímavý tím, že k události mělo dojít až poté, co byly původní budovy nemocnice odstraněny. Nabízí tak otázku, zda se některá vyprávění spojená s podobnými místy vážou skutečně k budově, nebo spíše k samotnému prostoru.

NĚKDO JI CHYTIL ZA PAŽI

Heather měla s Byberry zkušenost už mnohem dříve. Když byla mladší, chodila podle svého vyprávění s přáteli do tehdy opuštěného areálu.

Během jedné návštěvy se pohybovala uvnitř budovy, když náhle ucítila, jako by ji někdo chytil za paži. Nebylo to jen lehké zavadění. Popsala to jako výrazný fyzický kontakt, kvůli kterému se okamžitě otočila.

Nikdo však vedle ní nestál.

Událost ji natolik vyděsila, že z místa odešla. Když později spatřila údajnou postavu zdravotní sestry poblíž bývalého areálu, vzpomněla si právě na tento starší zážitek.

STÍN NA KONCI CHODBY

Jeden z fotografů, který se v době chátrání Byberry vydal dovnitř s dalšími průzkumníky, popsal podivnou situaci v jedné z dlouhých nadzemních chodeb.

Skupina postupovala prázdnou budovou, když se z opačného konce chodby ozvala silná rána. Chvíli nato se z boční části údajně vynořila vysoká tmavá postava.

Začala se pomalu pohybovat jejich směrem. Přitom měla kopat do prken a rozhazovat předměty ležící na podlaze. Návštěvníci nedokázali v šeru rozeznat, kdo to je.

Tento případ ale může mít zcela běžné vysvětlení. Po uzavření se v komplexu pohybovali bezdomovci, vandalové, zloději kovů i další průzkumníci. Právě tato nejistota dělala Byberry nebezpečnou sama o sobě. Člověk někdy nevěděl, zda se před ním ve tmě skrývá optický klam, zvíře, jiný návštěvník, nebo něco, co si vysvětlit nedokáže.

POSTAVA V PODZEMNÍM TUNELU

Rozsáhlou část nemocnice spojovala síť podzemních tunelů. Právě ty patřily mezi nejvíce znepokojivá místa celého komplexu. Některé byly dlouhé, úzké a téměř bez přirozeného světla.

Návštěvníci popisovali, že při průzkumu těchto prostor nebylo neobvyklé slyšet zvuky z jiných částí tunelu, aniž by dokázali určit jejich zdroj.

Jedno z vyprávění se týkalo tmavé lidské siluety zahlédnuté hluboko před skupinou. Postava údajně stála na místě několik sekund a poté zmizela za rohem.

Lidé pokračovali stejným směrem, ale nikoho nenašli. Nebyly tam dveře ani jiná zjevná cesta, kudy by člověk mohl rychle odejít.

Mohlo jít o jiného návštěvníka, stín nebo optický klam způsobený světlem baterek v členitém prostoru. Právě podzemní část Byberry ale podobným příběhům poskytovala ideální prostředí. Zvuk se zde nesl na velkou vzdálenost a člověk často nedokázal určit, odkud přichází.

KROKY V PRÁZDNÝCH CHODBÁCH

Mezi návštěvníky Byberry se opakovaně objevovalo vyprávění o krocích.

Lidé popisovali, že při procházení prázdnou budovou zaslechli pravidelný zvuk za sebou. Když se zastavili, zvuk po chvíli ustal. Jakmile se znovu rozešli, měl pokračovat.

Někteří se kvůli tomu vraceli několik místností zpět, aby zjistili, zda je nesleduje jiný člověk. Chodby však byly prázdné.

V tak rozsáhlém a poškozeném komplexu samozřejmě mohly podobné zvuky vznikat mnoha způsoby. Uvolněný materiál, voda, zvířata nebo jiní lidé mohli v prázdných prostorách vytvářet velmi zvláštní ozvěnu.

Přesto patřily právě "kroky, které se zastaví zároveň s vámi" mezi nejčastěji opakované příběhy návštěvníků.

KŘIK A HLASY Z PRÁZDNÝCH MÍSTNOSTÍ

Další návštěvníci mluvili o krátkých hlasech, pláči nebo vzdáleném křiku.

Zvuk měl někdy přicházet z vyššího patra nebo ze sousední části budovy. Lidé se za ním vydali, ale nenašli nikoho, kdo by jej mohl způsobit.

Jiní popisovali něco, co připomínalo tlumený rozhovor za zdí nebo dveřmi. Když však otevřeli místnost, byla prázdná.

Je možné, že se jednalo o hlasy jiných návštěvníků přenášené potrubím nebo prázdnými chodbami. V opuštěných budovách dokáže zvuk cestovat velmi nečekaným způsobem.

Pro člověka, který stál v noci uprostřed bývalého psychiatrického oddělení a slyšel hlas z prázdné místnosti, však podobné vysvětlení nemuselo v danou chvíli působit příliš uklidňujícím dojmem.

POSTAVY V OKNECH A NA KONCI CHODEB

Velmi často se objevovaly také zprávy o siluetách.

Někteří lidé tvrdili, že při pohledu na sousední budovu zahlédli postavu stojící za oknem. Když se na stejné místo podívali znovu, nikdo tam nebyl.

Jiní popisovali tmavé tvary na konci chodby nebo postavu, která na okamžik přešla přes dveřní otvor a zmizela.

Taková pozorování mohou snadno vzniknout kombinací špatného osvětlení, stínů a očekávání člověka, který už před návštěvou zná pověst místa.

Právě u Byberry ale bylo podobných vyprávění tolik, že se postupně stala pevnou součástí její legendy.

PODIVNÝ ZVUK Z MÁRNICE

Bývalá márnice patřila mezi části nemocnice, které přitahovaly největší pozornost návštěvníků.

Lidé, kteří se do této části komplexu dostali, popisovali velmi nepříjemnou atmosféru a zvláštní zvuky z okolních místností a chodeb.

Jedna skupina měla při průzkumu zaslechnout několik výrazných ran, které působily, jako kdyby někdo udeřil do kovového předmětu nebo dveří. Po chvíli se zvuk ozval znovu, tentokrát z jiného směru.

Návštěvníci místo prohledali, ale nikoho nenašli.

V chátrající budově plné kovových konstrukcí, potrubí a uvolněných dveří není podobný zvuk ničím neobvyklým. Přesto se právě vyprávění spojená s bývalou márnicí řadila mezi ta, která návštěvníci Byberry připomínali nejčastěji.

Byberry dnes už nestojí. V roce 2006 byly zbývající budovy odstraněny a obrovský komplex, který desítky let patřil k nejznámějším opuštěným místům Filadelfie, definitivně zmizel.

Jeho historie však nezmizela spolu s ním. Zůstaly fotografie, výpovědi bývalých zaměstnanců a pacientů i vzpomínky lidí, kteří se později odvážili do jeho prázdných chodeb.

A případ Heather přidává ještě jednu zvláštní otázku: pokud bylo něco skutečně spojeno s Byberry, muselo to zmizet zároveň s jejími zdmi?