HOTELY A ŠKOLY

Na první pohled působí Defiance Junior High School v Ohiu jako typická stará americká škola – dlouhé chodby, učebny, tělocvična, sklepení a místnosti, které kdysi každý den zaplňovaly stovky studentů. Jenže poté, co budova osiřela, začala přitahovat pozornost paranormálních vyšetřovatelů. A mezi příběhy, které se k ní vážou, najdeme jeden mimořádně temný – případ školníka Johna H. Molla, jehož násilná smrt se stala základem nejznámější legendy tohoto místa.

Samotná budova byla postavena v roce 1918 v takzvaném Collegiate Gothic stylu a dlouhá léta sloužila školství v Defiance. Stojí navíc na místě starší školy, která zde existovala už před ní. Později objekt fungoval jako junior high school a po desetiletích provozu zůstal prázdný.

Smrt školníka Johna Molla

Nejznámější příběh spojený se školou se ve skutečnosti odehrál ještě dříve, než byla dnešní budova postavena. Na místě tehdy stála předchozí školní budova a pracoval zde školník John H. Moll.

Moll zemřel v únoru 1891 za násilných a nejasných okolností. Jeho smrt tehdy vzbudila v Defiance velkou pozornost a později se stala základem paranormální legendy.

Podle ní má být Mollův duch stále spojen s místem, kde kdysi pracoval. Zajímavé je, že současná škola byla postavena až o několik desetiletí později – ale na místě starší školy, se kterou byl Moll skutečně spojen. Proto se v paranormálních příbězích jeho přítomnost přenesla i do nové budovy.

Cinkání klíčů v prázdné škole

A právě tady začíná jedna z nejzajímavějších částí příběhu.

Lidé spojovaní s paranormálními vyšetřováními školy popisovali zvuk cinkajících klíčů, jako kdyby někdo procházel chodbou se svazkem klíčů zavěšeným u pasu.

To by samo o sobě možná nebylo až tak zvláštní – kdyby nejznámější duch školy neměl být právě bývalý školník.

Právě tento jev se stal jedním z hlavních momentů epizody Destination Fear. Tým zde zaslechl cinkající klíče, které je jakoby lákaly dál do části budovy spojované se zemřelým školníkem.

Představa je jednoduchá, ale mimořádně působivá: stojíte v prázdné škole, kde už dávno žádný školník nepracuje, a někde před vámi se ozve typický zvuk svazku klíčů.

A potom znovu.

O kus dál.

Jako kdyby někdo kráčel chodbou před vámi.

Destination Fear přichází do školy

Defiance Junior High School se dostala do širšího povědomí především díky 4. sérii pořadu Destination Fear. Dakota Laden, Chelsea Laden, Tanner Wiseman a Alex Schroeder zde natáčeli jednu z epizod a právě jejich noční vyšetřování přineslo několik nejznámějších momentů spojených s paranormální pověstí školy.

Jedním z nejvýraznějších bylo právě cinkání klíčů. Zvuk se měl objevovat tak, že tým získal dojem, jako kdyby je něco vedlo hlouběji do budovy.

🎥 PODÍVEJTE SE NA VYŠETŘOVÁNÍ DESTINATION FEAR

Travel Channel zveřejnil přímo z této školy video "Things Aren't What They Seem at Defiance Jr. High School", kde můžete vidět část vyšetřování na vlastní oči.

➜ "DESTINATION FEAR – DEFIANCE JR. HIGH SCHOOL | WATCH ON YOUTUBE" https://www.youtube.com/watch?v=u-gHE7Op7JE

Kliknutím na odkaz se otevře přímo video na YouTube.

Co se stalo v tělocvičně?

Ještě podivnější událost ale přišla v tělocvičně.

Právě setkání v gymu patřilo k nejvíce matoucím momentům celého vyšetřování. Tým zde zažil něco, co sami nedokázali okamžitě rozumně vysvětlit a co se stalo jedním z vrcholů jejich noci ve škole.

Tělocvična přitom patří mezi prostory, které působí jinak než malé školní učebny. Každý zvuk se zde rozléhá, pohyb je slyšet na velkou vzdálenost a člověk často obtížně určuje, odkud přesně zvuk přichází.

Právě proto je důležité dodat, že samotná akustika podobné místnosti může některé zážitky zkreslit. Pro členy Destination Fear však byla událost v tělocvičně natolik neobvyklá, že se stala jedním z hlavních momentů celé epizody.

Sklep a místnosti, kam se nikomu nechce

Další výraznou částí budovy jsou spodní prostory školy. Staré technické chodby, sklepení a prostory používané zaměstnanci působí úplně jinak než běžné učebny.

A právě spojení těchto míst se školníkem Johnem Mollem je základem velké části paranormální pověsti školy.

Při vyšetřování se tým snažil zjistit, zda zvuky klíčů mohou skutečně souviset s představou bývalého školníka, který se stále pohybuje po budově. V paranormální interpretaci proto cinkání klíčů působilo téměř jako poznávací znamení – něco, co by člověk od školníka z konce 19. století mohl skutečně očekávat.

Samozřejmě neexistuje důkaz, že zvuk skutečně vytvářel duch Johna Molla. To je už interpretace lidí, kteří místo vyšetřovali.

Strašilo tam skutečně už dříve?

Když se začneme dívat na svědectví bývalých studentů, obraz není úplně jednoznačný.

Někteří lidé, kteří školu navštěvovali desítky let před natáčením Destination Fear, později uvedli, že během svého studia nikdy neslyšeli žádné příběhy o strašení a sami nic paranormálního nezažili.

To je poměrně důležitý detail. Není tedy správné tvrdit, že by Defiance Junior High School byla po celé generace všeobecně známá jako strašidelná škola. Velká část její dnešní paranormální pověsti se zřejmě výrazněji rozšířila až později, zejména díky vyšetřovatelům a televizním pořadům.

Na druhou stranu příběh Johna Molla nevznikl pro televizi. Moll byl skutečný člověk a jeho násilná smrt v roce 1891 je součástí historie místa. To, zda jeho duch skutečně zůstal na místě bývalé školy, už samozřejmě doložit nelze.

Další vyšetřovatelé

Destination Fear navíc nebyli jediní, koho příběh školy zaujal.

Místo se objevilo také v dalších paranormálních projektech a vyšetřovatelé se opakovaně vraceli k otázce, zda tragická smrt Johna Molla může souviset s údajným děním v budově.

Škole se postupně věnovaly také menší paranormální týmy, podcasty a lidé, kteří se do budovy vydali s vlastní technikou. Tím se její pověst dál šířila a přibývala další svědectví o zvucích a aktivitě v prázdných prostorách.

Klíče, které možná patří někomu, kdo už dávno zemřel

Defiance Junior High School je zajímavá právě tím, že její příběh není tak jednoduchý, jak se na první pohled může zdát.

Máme zde skutečného školníka, který zemřel za násilných a nejasných okolností, historickou školu stojící na místě jeho někdejšího pracoviště a mnohem pozdější paranormální vyšetřování, během kterého členové týmu tvrdili, že slyšeli zvuky nápadně připomínající cinkání školnických klíčů.

K tomu se přidala zvláštní událost v tělocvičně a další zkušenosti z prázdných prostor budovy.

Zároveň ale existují bývalí studenti, kteří říkají, že během let strávených ve škole nikdy nic paranormálního nezažili a o žádných duchách se tehdy ani nemluvilo.

A možná právě tento rozpor dělá Defiance Junior High School ještě zajímavější.

Je to skutečně místo, kde po chodbách stále prochází někdejší školník?

Nebo se kolem tragické smrti staré více než sto let postupně vytvořila legenda, která získala nový život až ve chvíli, kdy do prázdné školy vstoupili paranormální vyšetřovatelé?

Jisté je pouze jedno: když stojíte v opuštěné školní chodbě a někde v temnotě před vámi se ozve cinknutí svazku klíčů, příběh Johna Molla se najednou neposlouchá tak snadno jako za denního světla.

Uprostřed Buffala, přímo u historického Niagara Square, stojí obrovská cihlová budova, která bývala jedním z nejluxusnějších hotelů ve městě. Hotel Statler byl místem velkolepých plesů, společenských večírků, svateb i pobytů významných hostů. Za nádhernými sály a dlouhými hotelovými chodbami se ale postupně začala vytvářet i úplně jiná pověst. Zaměstnanci, návštěvníci a paranormální vyšetřovatelé zde v průběhu let popisovali stínové postavy, nevysvětlitelné hlasy, kroky, pohyb předmětů i výtahy, které se údajně chovaly, jako by měly vlastní vůli.

Jeden z nejslavnějších hotelů Buffala

Současný Hotel Statler byl dokončen v roce 1923. Nebyl přitom prvním hotelem tohoto jména ve městě. Ellsworth M. Statler otevřel svůj první stálý buffalo hotel už v roce 1908 a jeho úspěch později vedl ke vzniku celé hotelové sítě. Nový Statler na Niagara Square měl být jeho dosud největším projektem. Stavba podle návrhu kanceláře George B. Post & Sons stála přibližně osm milionů dolarů a původně nabízela kolem 1 100 pokojů.

Hotel nabízel na svou dobu mimořádné pohodlí – koupelny u pokojů, velkolepé jídelny, taneční sál, kavárny, bazén, turecké lázně i obrovské holičství. Statler se stal jedním ze společenských center Buffala a během jeho nejslavnější éry zde pobývali politici, umělci i další známé osobnosti. Současní provozovatelé připomínají například návštěvy Elvise Presleyho nebo Deana Martina.

Po desetiletích slávy začala část hotelových prostor postupně sloužit jako kanceláře. Poslední hotelové pokoje byly uzavřeny v 80. letech a v roce 2008 se budova uzavřela úplně. Později však začala její postupná obnova. Dnes Statler Buffalo znovu využívá historické společenské prostory a probíhá další renovace rozsáhlého komplexu.

Dva chlapci v tureckých lázních

Jedna z nejznámějších legend Statleru se váže k bývalým tureckým lázním v suterénu. Podle dlouho tradovaného příběhu se zde v prvních letech fungování hotelu měli utopit dva malí chlapci. Jejich duchové mají podle některých návštěvníků v podzemních prostorách zůstávat dodnes. Historické potvrzení okolností jejich smrti je však nejasné, a proto je tento příběh vhodnější vnímat jako jednu z nejznámějších místních legend.

Právě zbytky tureckých lázní patří mezi místa, na která se paranormální týmy při vyšetřování hotelu opakovaně zaměřovaly. Nick Groff a Katrina Weidman z pořadu Paranormal Lockdown uvedli, že při svém 72hodinovém vyšetřování zaznamenávali výraznou aktivitu právě zde, ale také v Terrace Room, tanečním sále a prostorách bývalého nočního klubu.

Žena, která měla skočit z osmého patra

S osmým podlažím hotelu je spojován další tragický příběh. Podle místních vyprávění zde mladá žena vyskočila z okna a zemřela. Jednotlivé zdroje se v detailech příběhu liší – novější reportáž WGRZ například uvádí devatenáctiletou ženu z Batavie a rok 1943, zatímco materiály spojené s vyšetřováním Paranormal Lockdown událost umísťovaly do roku 1947.

Právě s touto ženou se Nick Groff a Katrina Weidman při svém vyšetřování snažili navázat kontakt. V osmém patře se jí Katrina zeptala, zda chce, aby odešli, a požádala ji o tři údery. Podle záznamu pořadu následovaly krátce poté skutečně tři klepnutí. Samozřejmě nelze prokázat, že šlo o odpověď zemřelé ženy, ale právě podobné události posílily paranormální pověst osmého patra.

Hlas v prázdném Rendezvous Room

Mezi často připomínané události patří také EVP záznam získaný v bývalém Rendezvous Room. Během vyšetřování zde zařízení údajně zachytilo hlas, který zněl jako věta "I need a drink" – "Potřebuju se napít." Záznam později zveřejnila také místní média.

Z dalších částí hotelu lidé popisují kroky bez viditelného původce, krátce zahlédnuté lidské siluety a stíny nebo hlasy přicházející z prázdných prostor. Nejde pouze o příběhy paranormálních týmů – podle místních zdrojů o zvláštních zážitcích v budově hovořili také zaměstnanci a lidé účastnící se zde svateb a dalších společenských akcí.

Židle, která se měla pohnout sama

Při natáčení Paranormal Lockdown strávili Nick Groff a Katrina Weidman uvnitř Statleru celých 72 hodin. Jedním z nejdiskutovanějších momentů jejich vyšetřování byla situace v Terrace Room, kde kamera údajně zachytila židli, která se pohnula bez viditelného zásahu člověka.

Groff později Statler označil za jednu z nejaktivnějších budov, kterou jejich tým vyšetřoval, a hotel se zařadil mezi jejich oblíbené lokace právě kvůli kombinaci rozsahu budovy, její historie a množství hlášených událostí.

Směr hrůza (Destination Fear) – výtahy a výkřik v prázdném hotelu

Do Hotelu Statler se vydal také tým Směr hrůza (Destination Fear) – Dakota Laden, Chelsea Laden, Tanner Wiseman a Alex Schroeder. Statler se objevil jako 7. díl 1. řady, odvysílaný v prosinci 2019.

A právě zde se odehrála jedna z výrazných scén celé epizody. Už během vyšetřování tým zaznamenával nevysvětlitelné hlasy a stínové postavy, největší problém ale nastal u starých hotelových výtahů. Komunikace mezi členy týmu začala selhávat a každý z nich se nakonec ocitl sám v jiné části obrovské budovy.

Během vyšetřování byl navíc zaznamenán pronikavý výkřik, u kterého tým v danou chvíli nedokázal určit zdroj. Právě tuto část zveřejnil Travel Channel samostatně pod názvem Unexplained Scream Captured Inside Haunted Statler Hotel.

🎥 DESTINATION FEAR – HOTEL STATLER

Unexplained Scream Captured Inside Haunted Statler Hotel | Destination Fear

▶️ https://www.youtube.com/watch?v=d1sF4508EPM

Jde o video přímo z vyšetřování Statleru, ve kterém je vidět nejen reakce týmu na podivné zvuky, ale také atmosféra rozsáhlých prázdných pater a problémy kolem hotelových výtahů.

Hotel, který svou minulost neskrývá

Na rozdíl od mnoha skutečně opuštěných budov Hotel Statler stále žije. Jeho historické sály jsou znovu využívány a pořádají se zde společenské akce. Zároveň ale jeho paranormální pověst nezmizela. V budově se pořádaly veřejné ghost tours a také organizovaná paranormální vyšetřování; ještě v roce 2025 Statler nabízel speciální večerní vyšetřování vedené místními znalci historie a paranormálních příběhů budovy.

Možná právě v tom spočívá zvláštní kouzlo Statleru. Není to rozpadající se ruina odříznutá od okolního světa. Pod nádhernými lustry se stále konají oslavy a lidé znovu procházejí místnostmi, které před sto lety patřily k nejluxusnějším v celém Buffalu. Jenže o několik pater výš nebo hluboko v bývalých tureckých lázních se stále vyprávějí příběhy o hlasech, stínech, dětech, které už dávno nemohou být naživu, a výtazích, jejichž chování dokázalo vyděsit i zkušené paranormální vyšetřovatele.

V centru Rapid City v Jižní Dakotě stojí historický Hotel Alex Johnson, který už téměř sto let patří k nejvýraznějším budovám města. Elegantní hotel otevřený v roce 1928 hostil během své historie prezidenty, celebrity i tisíce běžných návštěvníků. Dnes je ale známý ještě z jednoho důvodu – patří k nejznámějším údajným paranormálním místům v Jižní Dakotě. Hosté i zaměstnanci zde popisovali kroky v prázdných chodbách, klepání na dveře, stínové postavy, nevysvětlitelné hlasy, samovolně se pohybující předměty a především tajemnou ženu v bílém, která má být spojena s pokojem číslo 812.

"Výkladní skříň Západu"

Hotel nechal postavit Alex Carlton Johnson, viceprezident společnosti Chicago & North Western Railroad. Jeho cílem bylo vytvořit v Rapid City reprezentativní hotel, který nazýval "Showplace of the West" a který měl spojovat inspiraci kulturou původních obyvatel oblasti Black Hills s evropskou tudorovskou architekturou. Stavba začala na podzim roku 1927 a první hosté do hotelu vstoupili 1. července 1928.

Hotel si zachoval řadu původních prvků a během desetiletí se v něm ubytovala řada významných návštěvníků. Budova se zároveň stala součástí historického centra Rapid City a funguje jako hotel dodnes.

Jenže vedle historie se postupně začala vytvářet ještě jedna pověst. Na recepci hotelu vznikla dokonce kniha, do které hosté a zaměstnanci zapisovali své údajné paranormální zážitky. Záznamy zahrnovaly zjevení postav, klepání, vrčení, samovolně hrající klavír nebo výtahy zastavující bez zjevného důvodu.

Pokoj 812 a žena v bílém

Nejslavnější legenda Hotelu Alex Johnson se váže k osmému patru a pokoji 812.

Podle hotelové verze příběhu měla v 70. letech mladá žena krátce po svatbě vypadnout nebo vyskočit z okna pokoje 812 a zemřít. Smrt byla označena za sebevraždu, ale lidé, kteří ji údajně znali, měli později tvrdit, že takovému vysvětlení nevěřili a podezřívali cizí zavinění. Hotel tento příběh dodnes uvádí jako legendu o Lady in White – Ženě v bílém.

Pozdější pátrání přineslo zajímavou stopu. Místní historický magazín uvedl, že zaměstnanci hotelu získali starý novinový výstřižek popisující 31letou ženu jménem Shirley z Whitefish v Montaně, která zemřela po pádu z osmého patra Hotelu Alex Johnson. To alespoň potvrzuje, že příběh o smrtelném pádu ženy z osmého patra nemusí být pouze vymyšlenou legendou. Přesné okolnosti a totožnost ženy spojované přímo s dnešní legendou pokoje 812 ale zůstávají nejasné.

Otevřené okno a převrácené zásuvky

Právě v pokoji 812 hosté údajně zažívají jedny z nejpodivnějších událostí celého hotelu.

Lidé tvrdili, že se ráno probudili a našli okno pokoje otevřené, přestože ho večer zavřeli. Jiní měli nalézt zásuvky komody vytažené, jejich obsah rozházený nebo samotné zásuvky obrácené. Na chodbě osmého patra byla také opakovaně hlášena ženská postava v bílých šatech, která měla po několika okamžicích zmizet.

Samotný hotel dnes pokoj 812 otevřeně prezentuje jako jedno z míst spojovaných s paranormální aktivitou a nabízí hostům možnost rezervovat si speciální Ghost Adventure Package, jehož součástí může být právě pobyt v některém z údajných haunted rooms a zapůjčení K2 EMF měřiče.

Malá dívka, která klepe na dveře

Žena v bílém není jedinou postavou spojovanou s osmým patrem.

Hosté zde údajně slýchali smích malé dívky a kroky běžící chodbou. Někteří popisovali, že někdo zaklepal na dveře jejich pokoje, ale když otevřeli, chodba byla prázdná. Krátce potom měli zaslechnout dětský smích vzdalující se pryč.

Místní legendy se pokoušely dívku spojovat s rodinou Alexe Johnsona, ale její totožnost není spolehlivě doložena. Jisté je pouze to, že příběhy o dětském hlasu a klepání patří mezi opakovaně uváděná svědectví hostů hotelu.

Stín, který zmizel před zaměstnankyní

Zvláštní zážitky nepopisují pouze návštěvníci.

V roce 2024 místní televizní stanice KOTA zveřejnila výpověď zaměstnankyně hotelu jménem Laura, která dříve pracovala jako pokojská. Při kontrole pokojů v šestém patře měla zaslechnout tři hlasité rány. Nejprve předpokládala, že si z ní dělá legraci některá z kolegyň.

Když však otevřela dveře do chodby, měla před sebou spatřit černou stínovou postavu, která rychle přešla kolem ní a zmizela na chodbě.

Stejná zaměstnankyně popsala ještě podivnější situaci. Když odcházela zaplatit parkování, zahlédla přes skleněné dveře hotelové haly malého chlapce. Chtěla zjistit, kde jsou jeho rodiče, ale dítě jí podle její výpovědi zmizelo přímo před očima.

Zakladatel hotelu se údajně stále prochází po své budově

Dalším údajným duchem má být samotný Alex Johnson.

Johnson zemřel v roce 1938 a podle dlouho tradované legendy se z hotelu nikdy úplně neodloučil. Hosté i zaměstnanci údajně spatřovali staršího muže odpovídajícího jeho vzhledu na chodbách a v dalších částech budovy.

Generální manažer hotelu například místní televizi řekl, že jedna z jeho bývalých kolegyň pracující v baru Vertex Sky Bar měla v odrazu za sebou zahlédnout muže nápadně podobného Alexi Johnsonovi. Když se otočila, nikdo tam nebyl.

Za obzvlášť aktivní jsou považovány také pokoje 304 a 305 ve třetím patře, kde měl Johnson v hotelu svůj vlastní apartmán.

Někdo si sedl do postele vedle hosta

V hotelové knize paranormálních zážitků se objevila také zkušenost návštěvníka, který se údajně kolem třetí hodiny ráno probudil, protože cítil pohyb prostěradla.

Podle jeho svědectví následoval velmi výrazný pocit, jako by se někdo pomalu posadil nebo položil do postele přímo vedle něj. Host okamžitě rozsvítil, ale v místnosti nikoho nenašel. Příběh byl zaznamenán v hotelové sbírce svědectví v roce 2012.

Jiný zaměstnanec pracující v noci zase zaznamenal kolem čtvrté hodiny ranní zvuk ženských podpatků chodících sem a tam, následovaný tlumenými mužskými hlasy. Kontrola kamer podle jeho zápisu nikoho na chodbě neodhalila.

Vrčení, strkání a pokoj 304

Některé příběhy jsou ještě nepříjemnější. Před natáčením pořadu Ghost Hunters zaměstnanci a hosté popisovali nejen stíny a klepání, ale také vrčení, pocit strkání a v některých případech dokonce údajné kousnutí či fyzický kontakt.

Velká pozornost se při vyšetřování soustředila na pokoj 304. Jedna členka týmu zde údajně cítila tlak na hlavu přesně na stejném místě postele, kde podobný jev dříve popsal manažer hotelu. Krátce poté měl stejný tlak pocítit i další člen týmu. Přístroje zároveň zaznamenaly neobvyklé změny elektromagnetického pole.

V pokoji vyšetřovatelé také popisovali pocit, jako by na ně někdo krátce foukl nebo vydechl, a při pozdějším vyhodnocení zvukových nahrávek zachytili hluboký hlas reagující na otázku jednoho z členů týmu.

Ghost Hunters – Hotel Alex Johnson

Hotel Alex Johnson se objevil v pořadu Ghost Hunters v roce 2011, v epizodě Hotel Haunts Unleashed. Tým TAPS přijel do Rapid City právě kvůli množství výpovědí zaměstnanců a hostů.

Během vyšetřování zkoumali pokoj 812, horní patra, suterén i pokoje 304 a 802. Některé zvuky dokázali vysvětlit přirozeně – například vysoké elektromagnetické pole nebo zvuky topných trubek. U dalších událostí už vysvětlení tak jednoduché nebylo.

V pokoji 802 například jeden z členů týmu během spánku zaznamenal kroky, zvuk otevření dveří a následné vrzání, přestože měl být v pokoji sám. V pokoji 304 byl zase na nahrávce zachycen hluboký hlas a několik členů týmu nezávisle na sobě popsalo fyzický tlak nebo proudění vzduchu.

🎥 HOTEL ALEX JOHNSON – PARANORMÁLNÍ HISTORIE

The haunted history of the Hotel Alex Johnson – KOTA Territory News

▶️ https://www.youtube.com/watch?v=VNeRquPAdTk

Video místní televizní stanice shrnuje nejznámější příběhy hotelu včetně Ženy v bílém, Alexe Johnsona a malé dívky a obsahuje také svědectví zaměstnanců.

🎥 VYŠETŘOVÁNÍ POKOJE 812

HAUNTED ALEX JOHNSON HOTEL AND THE ROOM 812!!

▶️ https://www.youtube.com/watch?v=yNVQk6U-TyE

Video se zaměřuje přímo na pobyt a noční vyšetřování slavného pokoje 812, který je s legendou Ženy v bílém spojován nejvíce.

Hotel, který svou paranormální pověst neskrývá

Hotel Alex Johnson je zajímavý tím, že svou strašidelnou pověst nijak nezakrývá. Naopak. Na oficiálních stránkách má samostatnou část věnovanou údajným duchům a nabízí hostům Ghost Adventure Package, při kterém se mohou ubytovat v pokoji spojovaném s paranormální aktivitou a dostanou dokonce vlastní EMF měřič.

Hotel zároveň nadále normálně funguje. Hosté se zde mohou ubytovat, zajít do restaurace nebo baru a klidně strávit noc právě v jednom z pokojů, o kterých se už desítky let vyprávějí stejné příběhy.

Nejzajímavější na Hotelu Alex Johnson možná není samotná legenda o jediné nevěstě. Je to množství různých lidí, kteří v různých letech popisovali podobné věci – kroky, klepání, dětský smích, stíny, pohyb předmětů nebo dojem, že se v pokoji nachází ještě někdo další.

A pokud se někdo rozhodne zjistit pravdu na vlastní kůži, pokoj 812 stále existuje. Stačí se v něm ubytovat, zhasnout světlo a doufat, že ráno zůstane okno zavřené a zásuvky přesně tam, kde byly večer.

Uprostřed venkovské krajiny v Iowě stojí stará třípatrová cihlová škola, jejíž chodby už více než dvacet let nezaplňují děti mířící do tříd. Farrar Elementary School, známá také jako Farrar Schoolhouse, však rozhodně nepůsobí jako úplně prázdné místo. Návštěvníci a paranormální vyšetřovatelé zde dlouhodobě popisují dětské hlasy, kroky v prázdných patrech, bouchání dveří, šeptání a vysoké stínové postavy, které mají mizet stejně rychle, jako se objeví. Současní provozovatelé dokonce uvádějí, že lidé v budově zaznamenali stíny na kamerách, hlasy bez viditelného zdroje nebo pocit fyzického kontaktu.

Škola, která spojila malé venkovské školky pod jednu střechu

Historie Farrar Schoolhouse začala v roce 1919, kdy místní obyvatel C. G. Geddes věnoval šest akrů své půdy na výstavbu nové školy. Ta měla nahradit několik malých jednotřídních škol v okolí a vytvořit společnou školu pro děti z Washington Township. Základní kámen byl položen v roce 1921 a slavnostní otevření se uskutečnilo 1. dubna 1922.

Na tehdejší poměry šlo o mimořádně moderní budovu. Měla elektrické osvětlení, vnitřní toalety, vodovod a vytápění pomocí kotelny, což na venkově počátku 20. století rozhodně nebylo samozřejmostí. Stavba stála přibližně 100 000 dolarů a už tehdy se našli místní obyvatelé, kteří považovali tak velkolepou školu za zbytečný luxus.

Škola sloužila generacím dětí přibližně osmdesát let. Postupně ale ubývalo obyvatel i žáků a nakonec bylo rozhodnuto o jejím uzavření. Poslední slavnost pro bývalé studenty a zaměstnance se konala 3. května 2002 a poté škola definitivně zavřela. Několik let zůstala prázdná, než ji v prosinci 2006 koupili Jim a Nancy Oliverovi, kteří ji původně chtěli postupně přestavět a obnovit.

Právě tehdy začaly získávat větší pozornost příběhy o tom, že budova možná není tak prázdná, jak se zdá.

Ruka, která Nancy zachytila na schodech

Jednu z nejznámějších osobních zkušeností měla podle zveřejněného svědectví právě Nancy Oliverová.

Při chůzi po schodišti měla ztratit rovnováhu. V tu chvíli podle svého vyprávění ucítila pevnou ruku na rameni, která ji zachytila a pomohla jí znovu získat stabilitu. Automaticky se otočila, protože předpokládala, že za ní stojí její manžel.

Nikdo tam ale nebyl.

Podobné události postupně přiměly majitele věnovat paranormální pověsti školy větší pozornost. Podle vyšetřovatelů se totiž příběhy o podivných jevech neobjevily až po uzavření budovy – zvláštní zvuky a postavy měli podle svědectví zaznamenávat také někdejší zaměstnanci a studenti.

Vysoká stínová postava v horním patře

Jedním z nejčastěji popisovaných jevů Farrar School je vysoká tmavá lidská postava, která má být vídána v horním patře poblíž kanceláře.

Podle paranormálních svědectví působí mužská postava velmi autoritativně a někteří ji přirovnávají k přísnému řediteli nebo učiteli dohlížejícímu na chodbu. Jeden z prvních vyšetřovatelů, který ji údajně spatřil, vytvořil její kresbu; podle zdrojů spojených s Farrar School je tento obrázek dodnes vystaven uvnitř budovy.

Není ale možné doložit, že by postava skutečně představovala konkrétního bývalého zaměstnance školy. Jde o opakovaně uváděné paranormální svědectví, nikoli o historicky potvrzenou identitu údajného ducha.

Zajímavé je, že jeden vyšetřovací tým při své návštěvě našel i možné přirozené vysvětlení alespoň některých podobných pozorování. Zjistili, že člověk pohybující se po určité části chodby může za vhodných podmínek vrhat na stěnu velmi neobvyklý stín. To samozřejmě nevysvětluje všechna hlášení, ale ukazuje to, jak snadno může prostředí staré budovy vytvářet velmi přesvědčivé dojmy.

Kotelna a muž, který údajně říká "Vypadněte"

Ještě horší pověst než horní patro má stará kotelna.

Právě zde paranormální vyšetřovatelé opakovaně popisují tmavou mužskou postavu spojovanou s údajným bývalým školníkem. Někteří návštěvníci tvrdili, že v prostoru zahlédli pohybující se stín, jiní měli prostřednictvím zvukových nahrávek zachytit hlas, který údajně říkal "Get out" – "Vypadněte."

Ve stejné části školy jsou překvapivě hlášeny také dětské hlasy a zvuky připomínající hraní dětí. Právě kombinace údajně agresivní mužské přítomnosti a dětských hlasů udělala z kotelny jedno z míst, na které se vyšetřovatelé zaměřují nejčastěji.

Ani zde ale není všechno jednoznačné. Při jednom podrobném vyšetřování byla v kotelně naměřena velmi vysoká úroveň elektromagnetického pole, což tým uvedl jako možný faktor ovlivňující nepříjemné pocity návštěvníků.

Kroky z patra, kde nikdo nebyl

Během vyšetřování v roce 2022 členové týmu Paranormal Activity Investigators zaznamenali několik událostí, které v danou chvíli nedokázali vysvětlit.

Několik lidí současně údajně zaslechlo kroky, šeptání a zvonění, přestože v dané části budovy nebyl nikdo, kdo by je měl způsobovat. Později tým slyšel kroky přicházející z horního patra a další zvuky připomínající někoho, kdo vystupuje po schodech. Po kontrole ale nikoho nenašli.

V auditoriu se také bez zjevné příčiny aktivovaly hračky reagující na pohyb. Někteří členové týmu popisovali nepříjemný pocit u pódia a další znovu hlásili kroky v okolí.

Vyšetřovatelé přitom sami upozornili na důležitou věc – zvuk se starou školní budovou šíří velmi dobře, takže část vzdálených kroků nebo hlasů může mít zcela přirozený původ. U některých událostí však podle nich původ určit nedokázali.

Šeptání v ředitelně a postavy v tělocvičně

Současné oficiální stránky Farrar Elementary označují za nejaktivnější části budovy mimo jiné tělocvičnu a bývalou ředitelnu.

V tělocvičně mají lidé údajně pozorovat postavy pohybující se ve tmě, zatímco v oblasti ředitelny jsou hlášena nevysvětlitelná šeptání. Současní provozovatelé uvádějí také případy stínů zachycených kamerou, hlasů bez viditelného zdroje a návštěvníků, kteří tvrdí, že je něco fyzicky postrčilo.

Jeden z návštěvníků například na stránkách školy popsal, že v horním patře spatřil někoho, kdo stál a díval se přímo na něj, a následně před jeho očima zmizel. Jde samozřejmě o osobní svědectví návštěvníka, nikoli nezávisle ověřenou událost.

Project Fear – návrat Dakoty na místo, které znal už jako teenager

Do Farrar Elementary School se v roce 2025 vydali také Dakota Laden, Chelsea Laden, Tanner Wiseman a Alex Schroeder, tedy tým Project Fear, dříve známý z televizního pořadu Směr hrůza (Destination Fear).

Pro Dakotu Ladena navíc Farrar nebyla úplně neznámým místem. Podle materiálů zveřejněných kolem školy zde měl jednu ze svých prvních zkušeností s paranormálním vyšetřováním už přibližně v 15 letech.

V době návštěvy Project Fear už byla škola spojena také se známou dvojicí Sam Golbach a Colby Brock, kteří Farrar koupili a začali zde pořádat vlastní vyšetřování. Současné oficiální stránky Farrar Elementary potvrzují, že školu Sam a Colby vlastní a že je dnes možné si zde rezervovat vedené paranormální vyšetřování.

Vyšetřování Project Fear bylo rozděleno do dvou částí. Tým se během nich vydal do nejaktivnějších prostor školy a výraznou roli opět hrála především kotelna a temná postava, před kterou byli předem varováni.

🎥 PROJECT FEAR – FARRAR ELEMENTARY SCHOOL, 1. ČÁST

Surviving the Scariest School in America (ft. Sam and Colby)

▶️ https://www.youtube.com/watch?v=bt1pD0w6TJ4

V první části přijíždí Project Fear do Farrar Elementary a spolu se Samem a Colbym se seznamují s nejznámějšími místy školy a jejími paranormálními příběhy.

🎥 PROJECT FEAR – FARRAR ELEMENTARY SCHOOL, 2. ČÁST

Haunted Farrar Elementary: A Night Turned Demonic

▶️ https://www.youtube.com/watch?v=Fwi0byyBzAw

Druhá část se zaměřuje na další noční vyšetřování. Podle samotného popisu epizody se tým dostává do kontaktu s velmi temnou přítomností spojovanou právě s kotelnou. Project Fear ji v názvu a popisu videa označují velmi dramaticky a mluví dokonce o možné démonické entitě; to je však jejich interpretace událostí během vyšetřování, nikoli prokázaný fakt.

Škola, ve které se po zavření dveří stále ozývají děti

Na rozdíl od starých nemocnic nebo psychiatrických léčeben nemá Farrar Elementary historii plnou doložených tragédií a úmrtí. Právě to je na jejích paranormálních příbězích možná nejzajímavější. Byla to obyčejná venkovská škola, ve které se po desítky let učily děti, hrály si v tělocvičně a běhaly po chodbách.

Přesto zde současní návštěvníci stále popisují přesně ty zvuky, které by člověk očekával ve škole během vyučování – dětský smích, hlasy, běhání a kroky. Jenže budova je dávno zavřená a její třídy jsou prázdné.

Farrar Elementary dnes znovu žije díky paranormálním vyšetřováním. Návštěvníci mohou vstoupit do starých tříd, projít tělocvičnou, ředitelnou i kotelnou a sami se pokusit zjistit, zda se za pověstí školy skrývá něco víc než jen zvuky staré budovy.

A právě dlouhé školní chodby, řady starých skříněk a prázdné třídy vytvářejí po setmění úplně jinou atmosféru než během dne. Když se pak z patra nad vámi ozvou kroky nebo někde ve tmě hlas dítěte, je velmi snadné na chvíli zapomenout, že poslední skuteční žáci Farrar Elementary odešli už před více než dvěma desetiletími.

V přístavu Long Beach v Kalifornii kotví jedna z nejslavnějších zaoceánských lodí historie. RMS Queen Mary kdysi převážela bohaté cestující přes Atlantik, během druhé světové války sloužila jako transportní loď pro vojáky a po ukončení služby se změnila v plovoucí hotel a turistickou atrakci. Dnes má ale také pověst jednoho z nejslavnějších paranormálních míst ve Spojených státech. Návštěvníci, zaměstnanci i vyšetřovatelé zde po desetiletí popisují dětské hlasy, kroky v prázdných chodbách, postavy u bazénu, zvuky z útrob lodi a zvláštní události v některých kajutách. Samotná Queen Mary dnes dokonce nabízí několik oficiálních paranormálních prohlídek.

Loď, která patřila k nejrychlejším na světě

Queen Mary vyplula na svou první plavbu 27. května 1936 ze Southamptonu do New Yorku. Už během prvního roku služby získala prestižní Modrou stuhu Atlantiku za nejrychlejší přeplutí oceánu a v roce 1938 rekord získala znovu. Její východní přeplutí tehdy trvalo 3 dny, 20 hodin a 42 minut a rekord si loď udržela až do roku 1952.

Během druhé světové války byla luxusní výletní loď přestavěna na vojenský transport. Její elegantní vzhled zmizel pod šedým nátěrem a kvůli rychlosti, kterou dokázala vyvinout, byla schopna převážet tisíce vojáků přes Atlantik. Po válce se vrátila k civilní službě a v roce 1967 absolvovala svou poslední plavbu. Od 9. prosince 1967 je trvale zakotvena v Long Beach, kde dnes funguje jako hotel, muzeum, restaurace a turistická atrakce.

Tragédie HMS Curacoa

Největší tragédie spojená s Queen Mary se odehrála během války, 2. října 1942. Queen Mary tehdy převážela přibližně deset tisíc amerických vojáků a kvůli nebezpečí německých ponorek plula vysokou rychlostí v pravidelném cikcak kurzu. Doprovázela ji britská lehká křižníková loď HMS Curacoa.

Během jednoho z manévrů se obě lodě dostaly na kolizní kurz. Queen Mary narazila do Curacoa v plné rychlosti a rozřízla křižník na dvě části. Podle záznamů britského námořnictva při katastrofě zahynulo 337 členů posádky Curacoa. Queen Mary vzhledem k válečným rozkazům a hrozbě ponorkového útoku nesměla zastavit a pokračovala dál. Záchrana přeživších přišla až později z dalších eskortních plavidel.

Tato tragédie se později stala součástí paranormální pověsti Queen Mary. Někteří návštěvníci a zaměstnanci tvrdili, že z trupu lodi slyšeli zvuky úderů, kovové rány nebo hlasy, které spojovali právě s katastrofou Curacoa. Žádné důkazy samozřejmě nepotvrzují, že by tyto zvuky měly s tragédií skutečnou souvislost.

Dveře číslo 13 a smrt mladého člena posádky

Další smrt se odehrála přímo na palubě Queen Mary.

Dne 10. července 1966 zahynul osmnáctiletý člen posádky John Pedder. Během uzavírání vodotěsných dveří v prostoru strojovny se pokusil projít dveřmi označenými číslem 13, ale nestihl to a mechanismus ho rozdrtil. Událost je doložena v archivech lodi.

Právě oblast kolem dveří číslo 13 patří mezi nejznámější paranormální místa Queen Mary. Lidé zde údajně slyšeli běžící kroky, pískání nebo zvuk někoho pohybujícího se chodbou, přestože byla oblast prázdná. Někteří zaměstnanci dokonce tvrdili, že v okolí viděli mladého muže v pracovním oděvu. Podle paranormální legendy má jít právě o Johna Peddera. Los Angeles Times už v roce 1988 zaznamenaly tvrzení pracovníků lodi, že jeho postava byla v této části Queen Mary údajně spatřována.

Prázdný bazén a malá Jackie

Jedním z nejslavnějších paranormálních míst celé Queen Mary je bývalý prvotřídní bazén.

Bazén už dávno neslouží svému původnímu účelu, ale právě zde návštěvníci a paranormální vyšetřovatelé opakovaně popisovali dětský hlas, smích nebo malé postavy, které měly na okamžik zmizet mezi šatnami. Nejznámější legenda hovoří o malé dívce jménem Jackie.

Podle příběhů má Jackie ráda zpěv, hry a někdy údajně komunikuje s návštěvníky. Queen Mary sama dnes její příběh používá jako součást svých paranormálních atrakcí a označuje ji za dětského ducha spojovaného právě s prvotřídním bazénem.

Je však potřeba dodat, že historická existence dítěte jménem Jackie, které by na tomto místě zemřelo, není spolehlivě doložena. Přesto se její jméno s bazénem spojuje už mnoho let a patří k nejznámějším legendám celé lodi.

Návštěvníci zde údajně viděli také ženské postavy v dobovém oblečení, slyšeli šplouchání vody, přestože je bazén vypuštěný, nebo měli pocit, že kolem nich někdo prošel. Současný provozovatel Queen Mary označuje právě bazén za jedno z míst, o kterém paranormální vyšetřovatelé a média hovoří nejčastěji.

Pokoj B340

Pokud má Queen Mary jednu kajutu, jejíž číslo zná téměř každý fanoušek paranormálních míst, je to B340.

Hosté v průběhu let tvrdili, že zde zažili klepání na dveře, rozsvěcení světel bez zjevné příčiny, pohyb předmětů, nevysvětlitelné zvuky nebo pocit, že jim někdo během spánku stahuje přikrývku. Právě B340 se postupně začala označovat za nejstrašidelnější kajutu celé lodi.

S pokojem se však pojí také řada příběhů, které se v průběhu let měnily a přikrášlovaly. Některé verze například tvrdí, že zde došlo k vraždám, jenže historické záznamy takovou událost nepotvrzují. Paranormální pověst kajuty je proto mnohem lépe doložená než příběhy, které mají vysvětlovat její údajné duchy.

Queen Mary dnes svou paranormální historii otevřeně prezentuje a nabízí návštěvníkům například Haunted Encounters, Paranormal Ship Walk a noční Graveyard Tour.

Ghost Hunters a podezřelý záznam z B340

Queen Mary během let navštívila řada televizních paranormálních týmů. Velkou pozornost vzbudilo vyšetřování pořadu Ghost Hunters v roce 2005.

Tým umístil v kajutě B340 kameru namířenou na postel. Když se později vrátil, přikrývka vypadala, jako by se sama pohnula. Zpočátku to působilo jako mimořádně silný paranormální důkaz. Vyšetřovatelé ale při podrobnější kontrole zjistili, že záznam vypadal přerušeně a v místnosti existoval také další vstup, kterým se mohl někdo dovnitř dostat. Nakonec proto sami dospěli k závěru, že záznam pravděpodobně někdo zmanipuloval, a odmítli jej považovat za paranormální důkaz.

Právě tento případ je zajímavý i tím, že ukazuje druhou stránku paranormálního vyšetřování Queen Mary – ne každý zvláštní záznam byl samotnými vyšetřovateli automaticky přijat jako důkaz ducha.

Project Fear – noc na Queen Mary

Na Queen Mary se vydali také Dakota Laden, Chelsea Laden, Tanner Wiseman a Alex Schroeder, tedy tým známý z pořadu Směr hrůza (Destination Fear), který dnes pokračuje na YouTube jako Project Fear.

Jejich vyšetřování se zaměřilo na několik nejznámějších částí lodi včetně míst spojovaných s jejími údajnými duchy a samozřejmě také na pokoj B340. Tým strávil noc přímo na lodi a pokoušel se navázat komunikaci s údajnými přítomnostmi, které zde návštěvníci hlásí už desítky let.

🎥 PROJECT FEAR – QUEEN MARY

Our Terrifying Night at the Haunted Queen Mary

▶️ https://www.youtube.com/watch?v=cfZYehY0n-4

Jde o celé vyšetřování Project Fear přímo na Queen Mary, nikoli pouze krátkou ukázku. Tým během noci prochází známá paranormální místa na lodi a pokouší se zachytit aktivitu spojovanou s její dlouhou historií.

A Project Fear se následně zaměřili ještě samostatně na nejslavnější kajutu celé lodi.

🎥 PROJECT FEAR – NOC V POKOJI B340

Staying In The Most Haunted Room: B340 Queen Mary

▶️ https://www.youtube.com/watch?v=6-GhcHPZoUQ

V této epizodě tráví tým noc přímo v B340 a soustředí celé vyšetřování právě na události hlášené v této kajutě.

Loď, která stále žije

Queen Mary dnes není opuštěným vrakem. Funguje jako hotel, turistická atrakce, muzeum a místo konání společenských akcí. Návštěvníci se mohou ubytovat přímo v historických kajutách a projít si jak klasické historické části lodi, tak i večerní paranormální prohlídky.

A právě spojení skutečné historie a legend dělá Queen Mary mimořádně zajímavou. Některé události jsou naprosto reálné – tragická smrt Johna Peddera u dveří číslo 13 nebo katastrofická srážka s HMS Curacoa. Jiné příběhy, jako malá Jackie nebo nejdramatičtější historky kolem pokoje B340, už patří spíše do světa svědectví a legend.

Přesto se stejné druhy zážitků na Queen Mary opakují už desítky let: kroky v prázdných chodbách, dětské hlasy u vypuštěného bazénu, postavy mizící za rohem, pískání v prostoru strojovny nebo pocit, že v kajutě stojí někdo, koho nevidíte.

A možná právě proto se Queen Mary stala jedním z nejznámějších paranormálních míst v celé Kalifornii. Přes den je nádhernou připomínkou zlaté éry zaoceánských lodí. Po setmění však její dlouhé chodby, staré kajuty a hluboké strojní prostory působí úplně jinak – a člověk snadno pochopí, proč někteří návštěvníci tvrdí, že ne všichni cestující Queen Mary loď po její poslední plavbě skutečně opustili.

V horském městečku Estes Park v Coloradu, jen několik kilometrů od Rocky Mountain National Park, stojí elegantní bílý hotel, který se stal jedním z nejslavnějších "strašidelných hotelů" v celé Americe. The Stanley Hotel byl otevřen už v roce 1909 a původně měl být luxusním horským útočištěm pro bohatší hosty z východního pobřeží. Dnes je však známý ještě něčím jiným – nekonečnými příběhy o dětských hlasech v prázdných chodbách, postavách objevujících se v pokojích, samovolně se pohybujících předmětech a především pokojem 217, který zásadně ovlivnil Stephena Kinga při vzniku románu Osvícení.

Luxusní hotel uprostřed Skalistých hor

Hotel nechal vybudovat Freelan Oscar Stanley, vynálezce a podnikatel známý také jako spoluzakladatel společnosti Stanley Motor Carriage Company. Společně se svou manželkou Florou chtěl v Estes Park vytvořit místo odpovídající luxusu, na který byli zvyklí z východního pobřeží USA. Když Stanley Hotel v roce 1909 přivítal první hosty, nabízel na tehdejší dobu mimořádné vybavení, včetně elektřiny a telefonů na pokojích.

Hotel funguje dodnes a svou paranormální pověst nijak neskrývá. Naopak pořádá večerní ghost tours, při kterých návštěvníci procházejí místy spojovanými s nejznámějšími hlášeními o údajných duchách. Samotný hotel své prohlídky popisuje jako kombinaci doložené historie a místního folkloru.

Pokoj 217 a výbuch, který se skutečně stal

Nejslavnějším pokojem celého hotelu je bezpochyby 217. Jeho pověst přitom vychází z události, která není jen legendou.

V červnu 1911 došlo v hotelu k úniku plynu a následnému výbuchu. V pokoji 217 se v té době nacházela hotelová zaměstnankyně, v pozdějších příbězích nejčastěji uváděná jako Elizabeth Wilsonová. Výbuch přežila, přestože utrpěla zranění. Dobové zprávy se v některých detailech liší, takže pozdější dramatická vyprávění o tom, že měla být silou exploze vržena skrz celé patro, nejsou spolehlivě doložena. Samotný výbuch a zranění hotelové pracovnice však historicky doložené jsou.

A právě s touto ženou je dnes spojována velká část paranormálních příběhů pokoje 217.

Hosté v průběhu let tvrdili, že po návratu do pokoje našli uklizené nebo přeskládané věci, složené oblečení nebo předměty přemístěné z míst, kde je nechali. Podle dalšího rozšířeného vyprávění má být přítomnost údajné paní Wilsonové méně vstřícná k nesezdaným párům. Někteří hosté tvrdili, že během noci cítili mezi sebou v posteli chlad nebo měli pocit, že je něco od sebe odděluje. Jde samozřejmě o svědectví a hotelový folklor, nikoli o prokázaný paranormální jev.

Stephen King a noc, po které vzniklo Osvícení

V roce 1974 přijel do Stanley Hotelu spisovatel Stephen King se svou manželkou Tabithou. Hotel se právě chystal na konci sezony uzavřít a podle Kingových pozdějších vzpomínek byli prakticky jedinými hosty v obrovské budově.

Ubytovali se právě v pokoji 217. King později popsal, že se v noci probudil z velmi nepříjemného snu, ve kterém viděl svého malého syna, jak utíká hotelovou chodbou před něčím děsivým. Procházel také téměř prázdným hotelem a celková atmosféra izolovaného horského resortu na něj zapůsobila natolik, že ještě během této noci získal základní myšlenku příběhu, z něhož později vzniklo Osvícení (The Shining).

Je ale dobré rozlišovat jednu věc: slavný film Stanleyho Kubricka z roku 1980 se ve Stanley Hotelu nenatáčel. Hotel inspiroval Kingovu knihu. Až televizní minisérie The Shining z roku 1997, na níž měl King větší tvůrčí vliv, skutečně využila Stanley Hotel jako jednu z hlavních filmových lokací.

Dětský smích a kroky ve čtvrtém patře

Mezi nejčastěji popisované paranormální jevy patří události ve čtvrtém patře. Hosté zde údajně slýchali děti běhající po chodbách, smích, kroky a zvuky hry, přestože po otevření dveří nebo vyjití na chodbu nikoho nenašli.

Právě motiv dětských hlasů se v příbězích Stanley Hotelu objevuje velmi často. Někteří návštěvníci tvrdí, že slyšeli běhání přímo nad svým pokojem nebo před dveřmi, ale následná kontrola chodby nic nevysvětlila.

Pokoj 401 – mužská přítomnost

Dalším často zmiňovaným místem je pokoj 401. Paranormální příběhy ho spojují s mužskou postavou a někteří hosté popisovali silný pocit, že v místnosti nejsou sami.

K pokoji se váže legenda o lordu Dunravenovi, aristokratovi, který měl v oblasti Estes Parku v 19. století rozsáhlé zájmy. Jeho spojení přímo s jednotlivými paranormálními událostmi v hotelu je však součástí místního folkloru a není možné historicky prokázat, že právě jeho duch stojí za hlášenými jevy.

Cowboy v pokoji 428

Pokoj 428 má zase úplně jinou pověst. Někteří hosté tvrdili, že během noci spatřili mužskou postavu připomínající kovboje, která se objevila v místnosti nebo u postele.

Vyprávění se v jednotlivých verzích liší – někdy má postava pouze stát a pozorovat hosty, jindy se má na okamžik objevit a následně zmizet. Ani zde samozřejmě neexistuje důkaz, že jde o skutečný paranormální jev, ale pokoj 428 patří společně s pokoji 217 a 401 k místnostem, které se v paranormálních příbězích o Stanley Hotelu opakují nejčastěji.

Flora Stanley a klavír

Také zakladatel hotelu F. O. Stanley a jeho manželka Flora se stali součástí místních ghost stories.

Freelan Stanley má být údajně spatřován například poblíž baru nebo kulečníkové místnosti, zatímco Flora je spojována především s hotelovým klavírem. Zaměstnanci a hosté v minulosti tvrdili, že slyšeli hudbu z klavíru v době, kdy u něj nikdo neseděl. Když se k místnosti přiblížili, hraní mělo přestat.

Postava zachycená na schodišti

V roce 2016 vzbudila velkou pozornost fotografie návštěvníka Henryho Yaua. Vyfotografoval hlavní schodiště hotelu a až později si na snímku všiml postavy stojící nahoře na schodech.

Fotografie se rychle rozšířila po internetu a někteří lidé ji začali označovat za snímek ducha. Jiné vysvětlení je samozřejmě mnohem jednodušší – mohlo jít o skutečného člověka zachyceného v nevhodném okamžiku nebo o vizuální efekt fotografie. Snímek se přesto stal jedním z nejznámějších moderních příběhů spojených s paranormální pověstí Stanley Hotelu.

Ghost Adventures – vyšetřování Stanley Hotelu

Do Stanley Hotelu se vydala také původní sestava Ghost Adventures – Zak Bagans, Nick Groff a Aaron Goodwin. Jejich vyšetřování bylo odvysíláno v roce 2010 a tým se zaměřil právě na nejznámější části hotelu a příběhy spojené s jeho údajnými obyvateli.

Stanley Hotel se později stal natolik známou paranormální lokalitou, že se k němu Ghost Adventures vraceli i v dalších pořadech a retrospektivách. Vyšetřovali zde nejen známé pokoje, ale pokoušeli se zaznamenat také údajné hlasy a další projevy v prázdných částech budovy.

🎥 GHOST ADVENTURES – STANLEY HOTEL

Inside the Most Haunted Hotels in America | Ghost Adventures

▶️ https://www.youtube.com/watch?v=ILW1j_g_Kvw

Video obsahuje také část věnovanou Stanley Hotelu a jeho vyšetřování.

Project Fear – návrat Dakoty, Chelsea, Tannera a Alexe

A Stanley Hotel má ještě jednu zajímavou novinku. V roce 2025 se sem vydali také Dakota Laden, Chelsea Laden, Tanner Wiseman a Alex Schroeder, tedy tým známý z pořadu Směr hrůza (Destination Fear), který dnes pokračuje na YouTube jako Project Fear.

Tentokrát si vzali rovnou pět pokojů spojovaných s nejsilnější paranormální aktivitou a vyšetřovali mezi nimi také slavný pokoj 217, kde spal Stephen King, a pokoj spojovaný s legendou o lordu Dunravenovi.

🎥 PROJECT FEAR – CELÉ VYŠETŘOVÁNÍ STANLEY HOTELU

Surviving the 5 Most Haunted Rooms (STANLEY HOTEL)

▶️ https://www.youtube.com/watch?v=pngvVQcSxP4

Tohle není jen krátká ukázka. Jde o celou epizodu Project Fear přímo ze Stanley Hotelu, takže pokud vás zajímá současné paranormální vyšetřování tohoto místa, je to jeden z nejlepších dostupných záznamů.

Hotel, kde můžete přespat i dnes

Na rozdíl od mnoha opuštěných sanatorií nebo věznic není Stanley Hotel ruinou. Dodnes normálně funguje jako hotel a návštěvníci si mohou rezervovat dokonce i legendární pokoj 217. Hotel navíc otevřeně pracuje se svou paranormální historií a pořádá prohlídky zaměřené právě na příběhy o údajných duchách.

Právě Stanley Hotel je krásným příkladem místa, kde se skutečná historie, literatura a paranormální legendy propletly natolik, že je dnes téměř nemožné jedno od druhého úplně oddělit. Skutečný výbuch v pokoji 217, noc Stephena Kinga, po které vzniklo Osvícení, a desetiletí výpovědí hostů o dětském smíchu, hlasech, postavách a pohybu věcí vytvořily pověst, která přežila už celé generace.

A možná právě proto se sem lidé stále vracejí. Někteří kvůli historii, jiní kvůli Osvícení – a další jednoduše proto, aby zjistili, zda se po zhasnutí světel na chodbách Stanley Hotelu opravdu ozve někdo, kdo tam už dávno neměl být.